Pohádka o červené Karkulce

Červená Karkulka.
V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu-no prostě Karkulka.
Ráno když maminka dcerušku spatřila,
dala ji facku a potichu pravila:
Rychle si oblékni červenou sukénku.
Babička za lesem dostala žloutenku.
Karkulka:
"Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní,tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera?!"
Matka:
"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka.
Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem jak píchlá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.
Karkulka:
"Co je to za fóry tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!"
Vlk:
Jen pojď dál, děvenko, a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!
Karkulka:
"Tak to sis vybral kvalitní potravu!
Nejsi ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mne nazýváš spanilou dívenkou,
sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!"

Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.