Čarodějka

Byl jednou jeden osamělý chlapec, který nikdy nepoznal lásku, ale nade vše na světě po ní toužil. Jednoho dne si uvědomil, že kvůli tomu nemůže být šťastný, nedokáže prožívat obyčejné radosti života a nedokáže se smát. Proto se rozhodl, že odejde někam pryč, mimo svět lidí, aby na nikoho nepřenášel svůj smutek. Bloudil dlouho, dokud nenarazil na velkou prázdnou pláň. Tak prázdnou a bolestivou, jako by byla jím. Věděl, že to je to místo, kam chtěl dojít, a tak si zde postavil malý domek, ve kterém začal žít sám se sebou a se svým smutkem.

Ten chlapec však nevěděl, že na konci té pláně stojí skála a na té skále postavička, která ho po celou tu dobu sledovala. Byla to malá čarodějka. Chodívala se sem vyplakat, nešťastná, protože přestávala věřit v kouzla. Jenže potom se zde objevil tenhle chlapec a ona, pokaždé, když ho pozorovala, začala cítit nějaké zvláštní chvění tam uvnitř v srdci a bylo to silnější než cokoliv, co kdy dřív poznala. Chodila se na něj dívat často, až jednou, rozvinula ruce k nebi, pomalu přivřela oči a nechala svým tělem protékat záři slunce, ve které se v jediném okamžiku rozplynula.

Vyprahlá pláň potom obživla tisíci nejkrásnějšími květinami, které kdy na zemi vyrostly. A všechny byly pro něj. Všechny.