Vzpoura zvířat

Byl jednou jeden statek a v něm žili sedlák, selka a spousta domácích zvířat. Sedlák byl hrubián, selka lakotná a proto nebyli ve vsi vůbec oblíbeni. Domácí zvířata , ač jim sloužila dobře, trpěla často hladem a špatným zacházením.Za vesnicí byl les, pole a louka, navíc panovalo krásné letní počasí. Proto se několik zvířat rozhodlo, že utečou a budou žít venku na svobodě. Byli to myš, králík, slepice, kočka, pes, vepřík, osel a kůň. Odpřisáhli si vzájemnou pomoc a věrnost a jedné teplé noci opustili všichni potichu statek.
V přírodě byl zpočátku život nádherný. Myš měla dostatek zrní na poli, právě tak slepice a vepřík, králík, osel a kůň se dosyta popásali na bujné louce. Kočka lovila polní myši a ptáky v lese a vybírala jejich hnízda. Protože pes nic podobného neuměl, ponechávala mu něco ze své kořisti. Zkrátka idyla.
Pak se najednou karta obrátila.
Z lesa přiběhla lasice a slupla myš. Nikdo jí nepomohl.
Potom si liška odnesla slepici. Ani jí nikdo nepomohl.
Zakrátko přišel vlk a sežral králíka. Také jemu nikdo nepomohl.-
Další den přiklusal velký medvěd a zakousl a roztrhal vepříka.
Nejdéle přežila kočka, protože se dokázala přizpůsobit přírodě a zdržovala se převážně na stromech. Byla hrdá, soběstačná a pomoc od nikoho nečekala. Avšak ani ona nakonec neunikla. Jednoho dne si ji vyčíhal myslivec a odstřelil ji jako škodnou.
Když tento sled tragédií uviděl pes, jenž se po celou dobu schovával v hustém porostu, přepadl jej úžasný strach a rozběhl se co mu nohy stačily nazpět do statku. Raději psovský život než taková nebezpečí a hrůzy. Věděl sice, že jej hospodář spráská, ale to mu příliš nevadilo. A sedlák ho skutečně spráskal - inu, jako psa.
Osel a kůň zatím zoufale pádili na opačnou stranu do polí. Běželi a běželi, až přiběhli do zcela neznámé krajiny. Poblíž prašné cesty stál velký mlýn. Mlynář právě počítal na dvoře naskládané pytle s moukou. Když uviděl schvácená zvířata, která mu sama přišla k domu, zaradoval se a zavolal mlynářku. Byla to pěkná statná žena.
"Štěstí přeje dobrým lidem," řekla s úsměvem
"Štěstí přeje bohatým," opravil ji mlynář.
Žena přikývla a usmála se podruhé. Pak šla a nabídla koníkovi velkou kostku cukru a oslovi čerstvý křehký salát ze zahrady, aby si nerozhněvala Štěstí. Ale nebyla zlá.
Mlynář však byl člověk nesentimentální a ryze praktický. Ihned naložil oslovi na hřbet několik pytlů mouky a koně zapřáhl do záložního žernovu, neboť v náhonu bylo málo vody a on myslel vždy na zadní kolečka.
Osel a kůň pokývali hlavami a řekli druh druhu: " Jsme zase doma. Asi je to tak správné."
A sklonili hlavy ještě níž, když mlynář zapráskal bičem. Už jim tak zůstaly.