DRAČí SEN

Chtěl bych žíti přesně tak, aby moje vlastní tělo bývalo stihlo vlak. Vlak, co jsem si nechal ujet. A bylo to zrovna tak.
Vlak je jenom velká věc. Co se klidně může dohonit. Ale tělo naříká, co má v sobě chlapíka. Býval čestný, býval hodný a je tomu zrovna tak! Že doběhl jsem opět vlak. Nastoupil jsem teďko včas, ale nevím, jestli moc rád jsem. Co jsem zažil cestou na ten další vlak. Ta cesta byla dlouhá a uběhl velký čas.
Dnes jsem opět cestující. Jen tato věc mně dosti dala, že i cesta dalším vlakem může zrovna býti drakem, který pouští cestou oheň a zanechá šrámy tak. Jak jsi cestou na ten vlak šel a kde ty jsi se stavoval? Sám ty nejlíp víš, kolikrát to bylo kdy, litoval jsi doby! Kdy ty nepoužíval jsi svoje nohy, mockrát autem popojel jsi, ale cesta byla stále delší, další a další tváře. Které neznáš z kalendáře. Moc bylo těch zastávek, než jsi zas konečně začal sobě hledat cesty zpět.
Nemyslel jsi dopředu a jen jsi koukal, tak jak tobě povoloval drak. Který cestou na nádraží začal tebe sledovat. Jak moc dlouho trvalo ti? Co všechno jsi sobě koupil, kolik práce, kolik let, nechal jsi si vzíti, tak jak jsi nikdy neviděl? Škoda, že tvá zábava a to tvoje chování přineslo ti zklamání. Všeho, čeho dosáhl jsi a na co vše byl jsi hrd. Vypařilo se jak prd.
Celé roky tvrdé dřiny. Vyměnil jsi za peřiny. Škoda bylo spousty věcí, co začal jsi dávat pryč. Za jedno špatné seznámení, z kterého jsi čekal Lásku, párkrát se ti povedlo změnit svoje slova v činy. Činy - to je požitek, který neměl žádný užitek! Za tři noci plné sexu - možná, že jich bylo více. Ty nekoukal jsi kolem sebe, co se s tebou asi děje. Byl jsi velký hrdina, co poradí si přece se vším. Co poradí si z toho ven.
Jenom tvoje hloupá mysl, která měla velký smysl, lákala tě více z cesty, kterou těžce vyšlapal jsi. Nejlíp bylo vždycky v autě, jenže chytrý ty jsi velice. Abys utekl kritice, ty pořídil jsi sobě byt. A do něj ješte slečnu. Které jsi jen ublížil! Ty nechodil jsi za rodiči, kamarádi odešli ti. A stále bylo toho málo tobě. Ty musel jsi jít jen tak. Ty jsi časem nechtěl vlak, začalo to velmi rychle. Byl to rychlý kolotoč, jen zapomněl jsi při té rychlé jízdě, že z velkého točení bývá někdy nevolnost. Která sebere ti tvou volnost, volnost a též tvoje slova! Ty začal jsi býti jako Sova, co po nocích kouká lesem a nepřestal jsi pracovat.
Ty síly v sobě měl jsi dosti, ale tvůj osobní strach. Začal tobě lámat kosti. Jednou přišel zvláštní den, kdy neměl jsi chuť na ten sen. Byl jsi chytrý velice a chtěl jsi utéct kritice. Chtěl jsi také utéct sobě a vzal jsi jenom, jen to, co jsi měl dlouho vedle postele. Ty scénu jako z velkofilmu potřebovals k tomu jen. Jedno rychlé hnutí nožem a byl jsi rázem vyřízen.
Jen tvoje hloupé hraní stalo se tvým zlým snem. A tvé nešikovné (díky) ruce nedovedly udělat. Co ty jsi chtěl za ten další vlak. Moc jsi sebe srazil na dno, sám jsi se za sebe styděl. Za to, že každý na tobě uvidí ten tvůj velký bílý Sen.
Jedna věc však z toho vznikla. Začal jsi se sám sebe bát. Začal jsi ty tolik brát, že sám jsi nestihl to auto, které řídil jsi. Přesně dva měsíce tys dělal jenom to, že pořád bral jsi - a čím dál více, ale jako dárek, který prošvihnul jsi, jel jsi i přes Štědrý den! Vymyslel jsi sobě nápad, který možná tobě začal trochu světýlka dávat jako andílka.
Ty vybral jsi si pojištění, cesta byla trnitá. Věděl jsi, že v pořádku nic není a že zle sobě ránu velkou dal. Nechtěl jsi zpět tam, kde budoucnost sis budoval. Uviděl jsi i slzy lidí, které´s předtím nevnímal. Jen tvoje velká vůle, kterou jsi si piloval. Začala ti ukazovat, abys něco udělal. Sáhl sis na místo, co jsi nečekal. Bylo zle ti z tvojí ruky a jen jsi jí schovával.
Pak jsi ale něco potkal, byl to anděl, který však, náhodou ti podal ruky a ukázal ti směrem, kde tvůj opět stojí vlak! Ty vyhodil jsi kotvu z auta a s ním jsi šel, i když jsi nechtěl. Do bytu jsi teprv vešel a oči byly tvoje v šoku, co všechno jsi sobě vzal. Kde je všechno, co jsi měl, věci, lidi, peníze. Auto, mysl, sám ty jsi nic nepoznal. Nechal sis jen potíže. Nepoznal jsi, bohužel, že život ti byl jako snem, co těžce jsi si budoval.
Všechno, co jsi dokázal, co ti všichni záviděli, bylo jako proutkem pryč. Nebyly to kouzla, čáry ani černá magie. Ty sám sobě ukázal si, že umíš být sobě zlem. Cesta zpátky mezi lidi byla tobě cestou jinou, která nešla lehce jako dřív. Ty jsi často v noci vstával a šel jsi za drakem. Ale jenom pouze pěšky daleko, aby tebe bylo vidět, jenom jako přízrakem.
Byla to tvá silná síla, která byla zázrakem, co tobě cestu za drakem trochu kazila. A ty jsi se hledat šel!
Hledání tvé minulosti ukázalo jen ohlodané kosti. Bál jsi se jen pohledu, který sám sis určil trestem a šel s rukou dopředu... Bál jsi se jen zlých lidí, co tobě mohly slzy do očí vtlačit. Svou hloupou blbostí a jen jako zlý sen stal se ti hned první den. Kdy do práce nastoupil jsi a setkal jsi se s největším volem, který hodně svým ošklivým slovem, rázem ruku tvou tobě dal jako ten největší žal.
Bylo zle ti z toho světa, kterého ses obával. jenom tvoje silná vůle a nikdo jiný se tě nesnažil tvojí noční můře ani trochu přiblížit. Nebyla to lehká doba, ty začínal jsi kolapsem. Nesloužily tobě ruce, síla byla dávno pryč a bohužel tvoje ruce nebyly tobě věcí, kterou měl jsi pro život. Tvoje bolest byla tobě lékem na tvou špatnou minulost. Silná vůle a tvůj strážný anděl, který mně byl v tu dobu světem. Pomohly mně opět najít mě, ovšem říkám, koukal jsem.
Co to vidím za člověka, který svoje slova měl a dřív jen s lehkostí něčí ústa rozesmál. Neměl sílu, neměl chuť, neměl nic - jen svou víru, kterou našel cestou ven.
Dnes už je to strašně dávno, už jsem opět sebe dakázal si najít. A sám sobě ulevil si. A svým šarmem dokázal si hodně mnoho a zakončil triumfem. Kdy člověku, co tě první ranil, mohl jsi říci "sbohem" a odejít s ůsměvem... Byla to má velká výhra nad tím hnusným člověkem. Od té doby síly sbírám a jen jako sen přijde ti tvá zlá doba, kterou přešel jsem s jizvou jen... Amen. The happy end...