1. Poznání

Nebyla to láska na první pohled, ba ani na druhý. Bylo to velké a vřelé přátelství, které postupně zrálo a dorůstalo v lásku, aniž by oba mladí lidé jen tušili, co se to s nimi děje. Znali se od druhé třídy, přesto měli pocit, že se znají celý život. Byli tak nerozluční. Vše museli dělat spolu. Kamkoliv šla Julie, musel jít Adam s ní a obráceně. Kdekoliv se objevil Adam, tam byla i Julie. Byla to nerozlučná dvojice. Semínko lásky zasazené mezi touhle dvojicí pomalu klíčilo, a rostlo velmi nenápadně.
Jejich společná záliba v přírodě, zvláště pak v pořádání různých výletů, je jednou zavedla na doslova kouzelnou louku. Mítina uprostřed hustých lesů měla krásný oblý pravidelný tvar. Uprostřed loučky stála stoletá rozsochatá Lípa. Louku protínal malý potůček, který se zde klikatil jako stuha ve vlasech.

Bylo právě poledne jednoho letního dne. Louka byla poseta bílými kopretinami a modrými zvonky. Bylin tu bylo nepočítaně. Na obloze bylo jen pár mráčků. Louka voněla vším tím kouzelným býlím přímo omamně. Julie se Adamovi vytrhla z ruky a vykřikla:
"Ady, že mě nechytíš!" Její dlouhé vlasy až po pás za ní jen vlály. Hoch se příliš pobízet nenechal, hned se rozeběhl za Julií.
"Juli, hned tě chytnu!" Vykřikl a už byl mladé dívce v patách. Vypadá jako víla, napadlo ho. Jako by tahle louka byla pro ni stvořená. Zdatně mu unikala. Každou chvíli se zde rozléhal její hlasitý smích. Zněl, jako zvonkohra.

Julie se po chlapci otočila, když v tom si nevšimla kamínku a zakopla. Spadla do měkounké trávy následovaná Adamem. Spadl na ni, ale ihned se vzepřel na svých svalnatých rukou. Takto nějakou dobu setrval. Ani se nehnul.
Tu oba jako by na malou chvilku ucítili prudké jenmé bodnutí. Adam na zádech mezi lopatkami, a Julie ve své hrudi. Zachvěla se. Zvážněl a ona na chvíli taky. Pak ho jen tak letmo políbila. Sama ani pořádně nevěděla, proč to dělá. Adam se jí zahleděl ještě víc do jejích modrých studánek a cítil, jak se jeho hlava sama přibližuje k té její. Jako by jím prostupovalo nějaké zvláštní kouzlo, které hřálo a prostupovalo jejich mladými těly. Měkké rty jim splynuly v jedny. Najednou oba ke svému úžasu cítili, že již není Julie a již není Adam jsou jen ONI. Vášeň náhle objevených citů je vehnala do svých náručí. Nakonec ji Adam choval ve svém objetí.
"Lásko, jak to, že jsem si nikdy nevšiml, že tě tak moc miluji." Zašeptal rozechvělím hlasem. Julie jen rozpačitě sklopila oči.
"Také tě moc miluji." Špitla tichounce.
"Mohla bys mi zatančit…" Zeptal se nesměle. Julie nechápala proč se tak ostýchá. "…nahá?"dokončil svůj dotaz. Julie jemně zčervenala.
"Ale když…" Dál se nedostala. On pokračoval.
"Jsme tu sami a ty. Ty totiž vypadáš jako víla. Jako bys byla pro tuhle louku stvořená a ona pro tebe…"

Takovému lichocení se jen těžko odolávalo. Julie si pomalu rozepínala jeden knoflíček za druhým. Když se jí šaty pomalu svezly až ke kotníkům, spatřil ji Adam poprvé v životě v jiném světle. Už to nebyla nejlepší přítelkyně. Viděl nádhernou ženu, kterou až dodnes míjel bez povšimnutí. Ten okamžik mu náhle strhnul pásku z očí. Věděl, že na vždy ji uvidí jen takto. Nádhernou mladou ženu, s plným poprsím, úzkým pasem a oblými boky. Co takto přemítal, ona se nakonec svlékla celá. Adam udělal dva úkroky stranou, aby se opřel o starý vrásčitý strom. Musel se toho stromu chytit a stát. Nedokázal se nadechnout. Byla krásná.
Její boky se vlnily a nožky vykračovaly ve zvláštním nádherném tanci. Adam stál, opíral se o strom, prsty se mu pevně zatínaly do kůry stromu. Chtěl, tak moc ji chtěl obejmout, přesto mu něco v něm bránilo kazit tuto nádhernou a kouzelnou chvíli.
Julie dotančila a pozorně se na něj zahleděla. On na nic nečekal a také se celý svlékl. Najednou spatřila, že již také nevidí chlapce, svého přítele. Viděla krásného muže. Svaly na něm jen hrály. Stačili mu na to dva dlouhé kroky, aby se ocitnul v její blízkosti. Poprvé v životě dva mladí lidé poznali to, co to znamená být muž a žena…

>>pokračování příště<<