Perníková chaloupka trochu jinak...

Za sedmero atomových elektráren a sedmero smetišť, stálo jedno špinavé drogové doupě a v něm se zabydlela jedna poněkud zvláštní rodinka. Tatínek, který pracoval zamlada v Černobylu, maminka v invalidním důchodu a dvě děti, Jeník a Mařena. Jednou, už měl tatínek dost toho, jak se mu děti smějí že má dvě hlavy, a tak si řekl, že je odvede do lesa a nechá je tam, ať si tam třeba chcípnou hlady. Vzal je tedy jednou za svítání do hlubokého tmavého lesa. Děti bloudily samy chvíli lesem, až dostaly hlad a ubalily si pár cigaret. Po tak vydatném obědě se posilnily vodkou od strýce z Ruska a vydaly se dál. Asi po hodině je to nekonečné bloudění přestalo bavit a po smradu se vrátili tak trochu na mol zpátky domů. Když se tam dovlekly, praštili sebou v chodbě na zem a spaly až do božího rána. Takhle se to opakovalo den co den a otec toho už měl pomalu dost. Vzal vzduchovku a protože hodně lovil, jen tak pro zábavu střílel doma na krysy co jim tam běhaly, hbitě nabil a... a nic , protože ho Mařena praštila po hlavě smetákem a utekla.
Nakonec Mařenka s Jeníkem skončily v ústavu pro mentálně postižené s vysokou ostrahou. A maminka s tatínkem ? Ty se ze zoufalství a hladu oběsili na půdě a nechtějte vidět jak to vypadalo !!! Já to také viděla a dodnes jsem se z toho ještě nevzpamatovala....