Pohádka bez konce

Za sedmero horami, za sedmero řekami žila - byla jedna princezna. Jednoho pěkného slunečného dne se setkala s krásným a bohatým princem. Oba se do sebe moc zamilovali, žili spolu na krásném zámku.
Princezně ale později začalo docházet, že jí princ nedovolí ze zámku odejít. Bojí se, aby mu neutekla. Princezna byla ale moc zvědavá, a i přes přísný zákaz krásného prince utekla ze zámku mezi své poddané. Poznala mnoho zajímavých lidí, mnoho zábavných her a moc se jí to líbilo. Vždy, když se tajně vracela zpátky do zámku, byla smutná. Myslela na jednoho chlapce z malé dřevěné chaloupky u lesa. Jeho oči, jeho úsměv, to na svém krásném princi nikdy neviděla. Princi se zdála princezna jiná, nechal ji sledovat. Samozřejmě se dozvěděl o princezniných tajných vycházkách a princeznu hodně pokáral. Teprve tehdy si uvědomila, jak je princ sobecký, že ji chce jen pro sebe a chce, aby se bavila jen s ním. Princ nechal princeznu zavřít do nejvyšší věže. Chodil za ní na návštěvy, ale ona ho neposlouchala. Byl krutý a hrubý, už ho nechtěla vidět.
Jediné, co jí zbylo ve vysoké věži, byl šedý poštovní holub. Alespoň s jeho pomocí mohla být ve spojení s chudým chlapcem z chalupy, který jí tak moc chyběl. Princezna si nevěděla rady. Když uteče, krutý princ jí najde a možná i zabije milého chlapce, čímž by zničil princezně celý život. Stále je ve věži a čeká, až jí někdo poradí, jak z toho ošklivého začarovaného kruhu pryč. Nechce dopustit smrt milovaného chlapce, proto stále zůstává se zlým princem, který byl dříve tak hodný… Kdo princezně pomůže? Kdo udělá konec pohádce?
Pohádky většinou končí slovy : žili spolu šťastně až do smrti. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Zazvoní zvonek také naší princezně a jejímu mládenci? Kdo ví, ať poví!