Panter Růžový

Narodil se jednou chlapeček, kterému dali jméno Panter Růžový. Byl i nebyl obyčejný. Chodil do školy, dostával koule, jedničky, poznámky a pochvaly, střílel z praku na veverky, pohřbíval mrtvé ptáčky. Zkrátka úplně obyčejný kluk s neobyčejnou povahou.
Tak šel jednou Havířovem, kolem našeho paneláku, a hrál si přitom se skákací kuličkou, která vypadala jako shnilé jablko. A „TŘÍÍSK!“ kulička skončila v okně jednoho nerudného pána. Vyběhl, a než byste stačili říct: „Tři sta třiatřicet stříbrných stříkaček přeletělo přes tři sta třiatřicet stříbrných střech," tak už byl na chodníku a honil ubohého Pantera s holí v ruce. Náš chudák Panter vyvázl s pouhým naraženým ocasem, který se později zahojil. Ale víte, proč je toto pohádka? Protože stařík nemůže v takové rychlosti vyběhnout z bytu v nejhořejším patře a honit Pantera, a podle úmrtních záznamů umřel děda stejně v ten den o hodinu dřív, než na ono místo došel Pantík. Nevíme, kolik si z toho Pantík přikrášlil, ale jisté je, že kuličku už od té doby nemá a ocas měl opravdu naražený s jizvami způsobenými holí.