NEBOJSA

Šel Nebojsa cestičkou a vesele si pohvizdoval. Kde se vzal tu se vzal, najednou před ním stál podivný chasník (placatý jako patník) a řval: „Mám ti dát po nose?“

Nebojsa (dívá se na něho úkosem): „Dej,“ povídá klidně. Chasník se rozpřáhl.

Nebojsa zvedl ruku a opsal s ní kruh. Než placatec splnil výhrůžku, plamen, který z ruky vyšlehl, ho vysadil na hrušku. Vztekal se tam (taková pohana!), kopal zuřivě nohama.

Chasník: „Mám ti dát po nose?“ zařval podruhé.

Nebojsa (dívá se na něho úkosem): „Dej,“ povídá klidně. Zvedl ruku a plamen zazářil.

Chasník se zatvářil, jako by spadl z višně. A začal (velmi hříšně) poskakovat a tančit disco, pětkrát vysoko, pětkrát nízko. Kroutil se jako žížala, rozhazoval rukama.

Nebojsa se smál, až se smíchy počůral. (No, trochu si cvrnkl do gatí.) Chasník mezitím frnkl a zařval: „To neplatí! Mám ti dát po nose?“

Nebojsa (dívá se na něho úkosem): „Dej,“ povídá vlídně. A zakousne se do párku z Vídně. Potřetí vyšlehl plamen a s placatcem byl nadobro ámen. Stal se z něj patník, bílý kámen. Přiběhl voříšek, zvedl nožičku a patník označil.

Nebojsa: „Tak vidíš, hošíčku,“ a v klidu dosvačil.