ČERTICE S KRÁSNÝM ZADKEM

https://www.youtube.com/watch?v=HOjooDZVYpE

Bylo, nebylo. Ale vzhledem k tomu, že o tom vyprávím, spíše bylo. Jednomu čertovskému páru se narodilo děťátko. Roztomilá čertice, která nejvíce každému lahodila svým pozadím. Proto o tom rozprávím.

Byla krásně klenutá, i když trochu vyšinutá. Leč tělesné přednosti nabývají, jak dobře ví každá žena, zvláštní pozornosti u mužů. Mohla být blbá jako troky, mohla pištět jako myš, vše bylo zapomenuto, kdo spatřil její vnady, každý byl očarován a musel tančit.

Čertice se usmála, zavrtěla zadečkem a mela začala. Se synem, tátou, dědečkem, s každým to šije, čertice křičí: „Hyjé… tancujte a točte se!“ Jak to mohlo skončit? Prostě peklo.

Naštěstí přišla záchrana. Byla to rána, když do pekla spad Beethoven (možná to měl být šprým z nebeského města) však honem, jediná to cesta k vysvobození. Čertice na něj kouká jako na zjevení.

Však taky bylo, s těmi jeho rozevlátými vlasy… nebo si ho pletu s Amadeem? Byl umělec, určitě byl rozevlátý a rozervaný. Prostě láska na první pohled. A co učarovalo Beethovenovi na čertici? Tomu nebudete věřit.

Nebylo to ono opěvované pozadí, neb Beethoven již špatně viděl, byl to její hlásek pištící a jinému směšný připadající, který zněl ctihodnému géniovi jako rajská hudba. Však on to již také neměl v hlavě v pořádku a tedy se k sobě hodili.

Čerty na svatbu pozvali, zapsali je do tanečního pořádku, aby si ten mumraj naposledy užili. A pak milenci odletěli neznámo kam. Mám tetu ve Slivenci, a tak vím a znám, že se tam usadili, jedli, víno pili, nakonec zalezli do zelí. Ale nebyli kyselí! Láska dokáže zázraky.