MYŠ S DEVÍTI OCÁSKY

Zamiloval se netopýr do chobotnice a narodila se jim myš s devíti ocásky. Byla to skvělá pomocnice. Nekladla zbytečné otázky. Tatínkovi masírovala křídla po dálkovém letu, mamince ztuhlá chapadla po surfování na mořském netu.

Když dospěla, spletla ocásky do copánku a odjela. Byla to rána pro taťku, pro mamku. V dopise na rozloučenou četli: „Ne, abyste se lekli. Už jsem dospělá a chci poznat svět.“ 

Maminka brečela, zato tatínek byl jako med. Sladce zapískal: „Málo jsem jí natřískal!“ Nicméně byla pryč a nemohla ocenit jeho snahu, a tak si museli najmout maséra, když dcerunka byla v tahu.

Na zaplivaném kopečku bydlel krtek. Měl strašný bordel v domečku a sbírku důtek. Myš zaklepala (protože venku se ženili čerti) a zdvořile se krtka ptala, zda si s ní zahraje karty.

„Ještě jsem to nedělala a chci vědět, jaké to je,“ dychtivě mu sdělovala. Krtek hned roztaje. Byl hluchý a místo „hrát karty“ slyšel „líbat na rty“. A tak hned buchy buchy (v rámci předehry) jí nařezal důtkami.

Myš zaječela, jako by viděla duchy, a dala mu do tlamy. Potom rozpletla ocásky a vrátila se zpátky na rodnou hroudu. Přijela ještě za světla a vyprávěla, jakou na ni krtek ušil boudu. A po večerech hráli Černého Petra a strašně se smáli, jak se myš s krtkem spletla.