Malíř podzimu

Byl malířem, ale o jeho díla nikdo nestál. Tak přišel o přátele, o byt, nakonec i o paletu a na dluh mu už nechtěli dát ani v hostinci "U mecenáše".

Podzim byl v plné kráse a zima přede dveřmi. Smutný malíř kráčel lesem, snad hledal vhodný strom, aby se oběsil. Tu spatřil stařečka. Měl plášť z padaného listí, v ruce paletu a zelené listy stromů maloval barvami podzimu. Byl to stařeček Podzim, který v tuto dobu má spoustu práce. Malíř rázem zapomněl na své starosti a nabídl se, že stařečkovi pomůže. Práce jim šla pěkně od ruky, až lidé v tom kraji říkali, jaký je to letos vesele barevný podzim. S prvními vločkami sněhu byli hotovi. Přišla řeč na odměnu a malíř požádal stařečka o jeho paletu. Dát ti ji nemohu, řekl stařeček, ale chceš-li půjčím ti ji do příštího podzimu. A malíř si paletu odnesl.

Vrátil se do města, na skládce našel staré plátno a namaloval první obraz. Majitel galerie, kterému obraz nabídl, ustrnul. Spatřil podzimní krajinu na obraze, z něhož vystupovala vůně čerstvě spadaného listí, chlad mlhy a poslední paprsky podzimního slunce. Jen podpis chybí, zašeptal. Malíř se zamyslil a pak obraz pravdivě signoval: "P a l e t a". Ano, to ne on, ale paleta stařečka Podzima malovala tento živý obraz.

A nebyl jediný. Malíř, kterému začali říkat Paleta se stal přes noc slavným. O jeho obrazy se sváděly licitační boje na aukcích, každý, kdo v tom kraji něco znamenal, chtěl mít obraz od Palety. Jen někteří kritici vytýkali mistrovi, že maluje jen podzimní scenerie, s jistou dávkou stereotypu.

Paleta neměl již žádné potíže s bytem, přátelé se k němu jen hrnuli a palet mohl mít na rozdávání. Zdálo by se, že je úspěšný umělec, bez starostí. Ale ne, byl smutný. Pomalu končilo léto a Paleta byl stále smutnější. Věděl, že s blížícím se podzimem musí vrátit stařečkovi jeho paletu. Počítal dny, ještě jeden, ještě jeden, až konečně se vydal do lesa. Ale sláva a bohatství změnily tohoto dříve tak skromného mladíka, že se rozhodl stařečka podvést. Vzal ještě jinou paletu, na pohled stejnou, aby ji stařečkovi podstrčil.

Stařeček Podzim už netrpělivě čekal. Když mu malíř podal falešnou paletu, smutně se usmál. Touto paletou les neobarvím, ale Příroda nečeká, vymalovat ji však musí ten, kdo má pravou paletu Podzimu, řekl a zmizel. Jen ten plášť ze spadaného listí po něm zbyl. A tak malíř si oblékl plášť Podzimu a smutně se pustil do práce. Lidé v tom kraji pak říkali, že letos je takový smutně barevný podzim a přišel nějak pozdě.

V tom městě již o malíři Paletovi nikdo víc neslyšel. Jen jeden student výtvarné akademie se v hostinci "U mecenáše" chlubil, že pomáhal barvit listí v lese někomu, kdo říkal že se jmenuje Paleta. Ale kdo by věřil zatím bezvýznamnému umělci.