Moc lysohlávek, Vzdušné a BMW

Procházka zvířátek.
Nedopadla dobře.
Po požití halucinogenních houbiček se jim zdáli sny.
Možná to byla realita.
Jak se stali člověkem.
No už jenom ta představa je děsila.
Přišli o svobodu.
Tu, o kterou každý den musí bojovat.
Liška, co normálně běží k Táboru šla do fabriky, kde vyrábějí svíčky do aut.
A celý den u pásu dávala elektrody do porcelánového svršku.
Její kámoš divočák, dělal vyhazovače v bordelu.
Datel musel jít na úřad do podatelny, razítkovat daňová přiznání.
Sova, ta šla ke drahám houkat k tunelům.
Od vody ovádi, co tam normálně dovádí, šli s hovadama a ostatním hmyzem do politiky.
U žáby to bylo jasné.
Ta šla přímo k prameni.
Na ten si sedla a bez úplatku nic nevydala.
Chytrá lasička měla podíl v bance, taky v dolech, teplárnách no prostě všude kde to sype.
Gazela šla dělat s tygrem hlasatele do televize.
Křeček ze syslem udělali cosa nostra mafii a syslili.
Vydra s bobrem ovládli povodí i rozvodí jako Kožený námořní mořeplavbu.
A sýček šel dělat do prognostického ústavu.
A nejvíc bylo myši a taky polních hrabošů, tak z těch se staly důchodci, hledající potravu a nalézající jen otravu.
Ze sojky se stal poradce prezidenta.
A hlavou státu byla liška podšitá.
Vrabci ty nás chránili.
A čápi dál děti nosili.
Rozmanitost přírodní říše.
Říše co po miliony let si vše sama řídila.
A teď v rukou lidí, to snad každý vidí, není téméř nic.
A pak mi došla látka z houbiček v těle.
A byl jsem jako tele.
Možná, kéž bych byl.

Vzdušné.
Každý ubytovatel je povinnen vésti si knihu hostí.
A za každou strávenou noc v dané obci náleží ji poplatek zvaný vzdušné.
A já se musím přiznat, že tu knihu nevedu.
Nic neodvádím.
Podvádím.
Vytvořil jsem jim podmínky, aby se jim u nás líbilo.
Dávám jim snídaně a někdy i večeře.
A oni mi za to tady zpívají a hrají.
Občas se mnou laškují.
Někteří se tu jen na noc schovají, asi že je hledají.
Jiní tu bydlí roky.
A já ztrácím o nich přehled.
A nic neplatím.
Za mé srnky, zajíce, vrabce, žáby, slimáky i mouchy.
Tak, až mně za to zavřete, nezapomeňte je nakrmit!
Jinak bude klid.
Zlověstný.

Prognóza vývoje.
Vývoje auta.
BMW 523.
Slušný nový kus před patnácti lety stál necelé dva milióny.
Dnes je k mání za 5% pořizovací ceny.
Tedy sto tisíc korun.
Škoda Octavia to samé stala 550 tisíc korun.
Dnes je její cena na 10%.
Potřebné tedy nezbytné výdaje na zprovoznění v souladu s požadavky STK jsou u BMW minimálně 120 tisíc.
U Octavie 30 tisíc.
Provozní výdaje jsou u BMW mnohonásobně vyšší než u obyčejné Octavie.
V čem je tedy ten propastný rozdíl, kromě jasné finanční ztráty?
No v exkluzivitě, komfortu, zvuku...
A právě ta exkluzivita je vykoupena enornimy náklady na údržbu.
A co na to ekologové?
No přeci nic.
Jen další příkaz dej tam menší motor, více těch kurvitek, asistentů, filtrů všeho možného.
A nebo víš ty co, mi tě stejně zakážeme.
Budeš elektrický, dálkově námi řízený.
Emocí i nemocí mi ho zbavime.
Tak mi se tady v Bruselu totiž bavíme.
Lodě nákladní na mazut nám nevadí.
Stejně jako letadla.
Vepřům, skotu větry zakážem.
I to my dokážem.
Taky určíme správnou velikost a tvar ovoci i zelenině.
Líbí se nám McDonald's
Tam ani nevíme, co průmyslového nejime.
Amarouny.
A vhodné auto pro moji potřebu, vyberou úředníci v Bruselu.
Rum mi pít zakážou.
Líh vyrábět nemůžou.
Pohazují si tam s námi v síti.
A ti co nepropadnou.
Z kola vypadnou.
Konkurence v malosti integrace jediného řešení.
Dost podobnému řešení dnes již minimálně populárním závodům formule jedna, kde je jeden výrobce motorů, jeden pneumatik, je předepsaná maximální spotreba, objem motoru a jeho výkon, systém rekuperace Cars a brzdného účinků.
A na závodní trati jsem viděl jezdit motorky autonomně bez řidičů jedoucí i mezi sebou závodíci.
Nová neatraktivní podívaná.
Bez emocí.
Doba nepřející individualismu.
Doba po něm toužící symboly na zádi vozů.
RS, turbo, kompresor, TDI, Quatro, SLK, CDI, TSi.
Blíží se doba marného hledání volantu a adrenalinu v sedle vozů.
Snižujeme emise, počty válců a jejich objem, hlučnost, výkon, rychlost.
Snižujeme emoční touhu po adrenalinu.
A to je na hovno.