Jak čarodějka Zuzka štěstí vyčarovala

Jak čarodějka Zuzka štěstí vyčarovala :
Na severu naší malé zemičky žil kdysi dávno mladý nadlesní, o kterém se vypráví tato pověst - Mladý nadlesní žil uprostřed velkého lesu o kterém kolovaly zvěsti, že se zde ještě vyskytují jinde již moderní dobou a pokrokem dávno potlačené bytosti jako jeziňky, čarodějnice a všelijaká jiná stvoření s magickou mocí.
Nadlesní Lukáš ale nebyl pověrčivý, a tak, ačkoli žil ve svém srubu sám jen se psy, se ničeho takového nebál. Právě naopak, byl to romantik a rád se po nocích procházel tmavým lesem. Jinak nebyl ničím vyjímečný ani neobyčejný, zkrátka normální mladý nadlesní. Jeho osud se však měl brzy drasticky změnit...
Jednoho večera nemohl usnout a šel se tedy projít do lesa, bylo to o Valpuržině noci. Sešel z cesty a potuloval se zamyšlený mezi stromy až si všiml že je na místě, které nezná. Tomu se podivil, protože on přeci zná dobře každý stromek ve svém lese! Rozhlížel se tak kolem sebe, nic zajímavého nalevo, napravo, za ním...před sebou však zpatřil jakousi červenou zář. Myslil, že je to oheň a spěchal jej uhasit. K svému úžasu před ním nebyl oheň, ale mladá dívka tančící kolem kotle v pentagramu. Leknutím se nezmohl na slovo, dostal strach a utekl zpět, zastavil se až doma.
V tu chvíli začal věřit všem těm báchorkám, co se v hospodě u piva povídaly. O vlkodlacích, o vílách... O čarodějnicích!
Snažil se to pustit z hlavy, ale nešlo to, pořád viděl tvář krásné dívky. Slůvkem se o tom co viděl nikomu nezmínil, bál se že bude za blázna a sám tomu vlastně taky nemohl uvěřit. Ve stejný den, přesně za rok, šel v noci na stejné místo, sám nevěděl proč, snad se chtěl přesvědčit že se mu to všechno jen zdálo, snad chtěl ještě jednou vidět tajemnou krásku. A vskutku, ta dívka tam byla. Lukáš ji chhvíli pozoroval, pak sebral odvahu a zeptal se ,,Kdo jsi a co to tu děláš?" Dívka se polekala a dala se na útěk, Lukáš ji pronásledoval. Běžely dlouho, až jí svalil na zem a zeptal se znovu.
,,Jsem Lilith, pust mě!" Lukáš své sevření však nepovolil. ,,Lilith? Ty jsi čarodějka, vím to!",,A jak to víš?",,Protože i mě jsi očarovala, nemohu na tebe přestat myslet, kdykoli zavřu oči, vidím tvou krásnou tvář...," pustil dívku ,,..sním o tom, jak hladím tvé rudé vlasy a.." Lilith se mu vyškubla ze sevření úplně a pousmála se ,,To né já, to neni kouzlo, to je láska, hlupáčku! Na tu sem i já krátká." ,,Prosím tě, pojď semnou! Je to pravda, cítím že mi srdce bije jako zvon na poplach, jako by chtělo vyskočit ven z těla, miluji tě! Pojď semnou, prosím tě o to!" Doslova škemral Lukáš. Lilith zprvu mlčela, pak se na něj usmála a souhlasila.
Tak se stalo, že krásná Lilith žila s nadlesním Lukášem v jeho srubu a učinila ho tím nejšťastnějším mužem na planetě. Jen jméno si musela změnit, Lilith je totiž jméno nezvyklé pro obyčejné smrtelníky. Lukáš jí začal říkat Zuzka.
Čarodějka Lilith, teď už Zuzka, začla prodávat všelijaké různé léčivé nápoje a mastě lidem z vesnice, čímž přispívala na jejich společné živobití. Po nějakím čase se jim narodilo děťátko - syn, kterému daly jméno Adam. Ten jim sílil a rostl jako z vody, až se oba rodičové nestačili divit. Adam byl celý otec, taky se rád toulal po nocích v lese. Nebáli se o něho, protože věděli že tam nežije nic co by mu ublížilo, ostatně kluk měl za kmotra starého strejčka Hejkala...
Syn se svému otci podobal opravdu ve všem atak se moc nedivily, když si jednoho dne přivedl domu vílu Veroniku. Zuzka ji viděla po boku svého syna ráda, znala ji protože to byla dcera její kamarádky divoženky Amálie. Stejně jako Zuzka s Lukášem, i oni dva byli šťastný pár a brzy se vzali a odstěhovali do města. Dva syny mu Veronika porodila a Zuzka s Lukášem byli rádi že jsou dědeček a babička...
Tak čas plynul jako voda v řece, až přišlo co přijít muselo - zuzka jednoho dne umřela. Lukáš byl moc nešťastný a pohřbil ji do společného hrobu, kam si přál být pochován i on vedle ní, až umře. Za pár dní po pohřbu se rozhodl spáchat sebevraždu, protože jeho jediný smysl života, kterým mu byla Zuzka, už byl pryč a syna taky dávno vychoval...Tak se zastřelil osobní pistolí Walter P-38. Uložili ho do hrobu vedle Zuzky, jak si přál.
Vypráví se že vstávají jejich duše z hrobu a společně se prochází po lese, ve kterém strávili takovou řádku společných let. Zkrátka láska až za hrob!