Pohádky z Rozumu 2

 

2. Sací výkon

 

Drobečkovi byli taková veselá rodina. A početná. Kromě tradiční maminky, tatínka a dětí do ní můžeme počítat také spoustu domácích i venkovních zvířátek. A je vcelku srozumitelné, že v takovém složení se pořád něco děje. Pořád někdo pracuje, vaří, učí se, hraje si, zlobí, pere se, kouše pantofle, tahá sestru za vlasy, svačí, žaluje, roznáší ťápoty a podobně.

Udržet pořádek v domečku, kde taková rodina bydlí, je nadlidský úkol. A už je to docela dávno, co si maminka s tatínkem uvědomili, že na to úplně sami nestačí, a pořídili si domů pomocníka.

Tím pomocníkem byl přístroj s cizo­krajným názvem Rozuum Vakuum, a byl to poslední výkvět techniky. Plně automatický robotický vysavač.

Už na první pohled se lišil od jiných vysavačů své doby. Jeho tělo vypadalo jako kruhová placka, v tom nevyčníval, ale o jeho pohyb se starala dvojice pásů, jako najdeme třeba u bagru, jenom v menším provedení. Díky tomu se dostal i do míst, která byla zcela zabari­kádovaná neuklizenými hračkami. Tyto pásy byly uchycené na nožkách, které napodo­bovaly nohu blechy, takže vysavač dokázal vyskočit i na židli. Je to zvláštní, ale jsou lidé, kteří umí drobit i pod sebe. Robot měl také dvě šikovné packy, kterými dokázal nadzvedávat drobné předměty. A poctivě je využíval. Přestože byl pořád při chuti, nikdy se nestalo, že by vysál součástku ze stavebnice nebo dílek ze skládačky.

Na jeho vzhledu byla ale nejvýraznější dvojice hladových oči, které se otáčely kolem dokola, aby nenarážel do nábytku a nepřehlédl žádné smetí.

Byl to pomocník k nezaplacení a brzy se stal významným členem domácnosti. Byl ale trochu smutný z toho, že byl členem téměř neviditelným. Aby nepřekážel při práci v kuchyni, aby o něj děti nezakopávaly při hře na babu a aby nerušil při sledování pohádek, pracoval jenom tehdy, když nebyl nikdo doma, a jinak byl zaparkovaný pod gaučem.

Zpod gauče sledoval všechen ten ruch kolem něj a bylo mu líto, že se ho nic z veškeré té zábavy netýká. Byl sice velmi společenský, ale pracovní kázeň mu nařizovala se společnosti vyhýbat.

A tak poslušně projížděl prázdným bytem a přemýšlel o své nešťastní povaze. Jednou si takhle hledal místa, která je ještě potřeba uklidit, když na něj něco huplo. Díval se kolem dokola, ale nad sebe bohužel neviděl. Čidlo mu jenom hlásilo, že je přímo nad ním překážka. A další čidlo mu hlásilo zvýšený výskyt chlupů. A drzé mňoukání mu prozradilo zbytek.

Ta hloupá kočka si snad myslí, že jsem nějaká ošatka. Chvíli uvažoval, jestli jí to vůbec může mít za zlé. Ale ošatky přece nejezdí po bytě a neskáčou na židle. Ne. Ta kočka je chytrá a skočila na něj naschvál. Nechtěl si to nechat líbit, jezdil ze strany na stranu, a snažil se jí setřást. Bez valného úspěchu. Dokonce se zdálo, že to kočku baví. Začal tedy jezdit ještě rychleji a zběsileji. Seshora bylo slyšet tiché předení. Ono jí to baví. Přidal na rychlosti, točil se jak blázen, a předení zesílilo. A jeho to začalo bavit taky. Konečně se dočkal společnosti, která mu tak chyběla.

S kočkou si rychle vytvořili přátelské pouto. Jejich malé domácí rodeo, se stalo každodenním rituálem.

Po jedné oslavě si vysavač řekl, že by měl uklidit podlahu i na terase. Byla to docela spoušť a už se těšil, jak si smlsne, když si všiml psa ležícího pod stolem. Mírně do něj narazil, aby mu naznačil, že by se měl zvednout u uvolnit prostor. Pejsek byl ale velký kliďas a ani se nehnul. Zkusil to tedy znovu a silněji, ale pořád nic. Protože mu přišlo až příliš nezdvořilé skákat mu na hřbet, jel před něj a packami gesti­kuloval, aby šel pryč. Pejsek ho se zájmem sledoval, ale u toho také skončil. Rozhodně se nezvedl a neuhnul.

A v ten okamžik dostaly šanci robotovi rozumové schopnosti, které obvykle využívá jen při plánování úklidu. Všiml si totiž, že na zemi kromě nepořádku leží taky jeden míček. Trochu tedy poodjel, rychle vyrazil proti míčku a odrazil ho pryč. Tomuto pokušení pes neodolal a vyběhl za ním. Vysavač už se zaradoval, že má klid na práci, ale pes byl za chvilku i s míčkem zpátky, vrtěl ocasem a dorážel. Robot nemohl jinak než míček znovu odkopnout. Uklidil zase kousek podlahy a pes tam byl zas.

Takhle se to opakovalo ještě mnohokrát. Vysavač se naučil různé druhy výkopu, občas běžel za míčkem spolu se psem, aby mu ho odkopl ještě dále, a v této smíšené hře se značně zdokonalil. Brzy ho to začalo bavit více než vysávání. A našel si nového kamaráda.

Poslední spřízněnou duši potkal při jednom úklidu dětského pokoje. Želvu nikdo nevrátil do terária, a tak ji potkal na podlaze. Už se ji chystal vzít do pacek a odvézt ji domů, když ho napadlo, že by se mohl chvíli procházet s ní. Nevěděl proč, ale cítil se s ní dobře.

Měl pro želvu zvláštní slabost. Možná to bylo proto, že si byli v lecčem podobní. Možná ho uklidňovalo doprovázet ji bok po boku při tichých toulkách bytem. Našli v sobě takové zalíbení, že ji začal pomáhat uniknout z terária a pak ji vracel zpět.

Jednoho dne se zvířátka dočkala nemilého překvapení. Rozuum Vacuum byl pryč. Místo něho po bytě jezdil naprosto netečný běžný vysavač, který si zvířátek vůbec nevšímal, obrazil svou trasu a jel se zase zaparkovat a nabít. Všem hrám a zábavě byl konec.

Maminka s tatínkem totiž vyhráli v křížovkářské soutěži vysavač nový. Měl vyšší sací výkon, větší nádržku na odpad a lepší všechny ty parametry, které neříkají nic o tom, jaký je to společník.

Kočka na nový vysavač skočila jako obvykle, ale nic se nedělo. Jel si dál svou cestou a vůbec se nesnažil ji shodit. Zkusila to pak ještě několikrát. Několik dnů doufala, že se starý známý začne chovat jako dřív. Ale nedočkala se. Její milý sportovní soupeř byl pryč.

Pes nosil k vysavači míčky, jak byl zvyklý, ale žádné hry se nedočkal. Ten míček jen neochotně objel a tvářil se, že neví, co má dělat. Zkoušel dorážet, ale robot si ho vůbec nevšímal. Pejsek také vymyslel chytrou fintu, zalehl rozsypané křupky, ale nový vysavač ani nenapadlo ho odlákat. Tohle nebyl jeho starý kamarád.

Želva zklamaně koukala přes sklo a marně čekala, až ji robot vyzvedne na procházku.

Toho, že se něco stalo, si brzy všimli i lidští členové domácnosti.

Zvířátka se začala chovat jinak. Vypadala nemocně. Všem se stýskalo. Kočka se nechtěla mazlit. Pes ležel u míčku a tiše kňučel. Želva nevycházela.

Když se to nelepšilo, začali všichni vzpomínat, co všechno se v poslední době změnilo, co mohlo mít takový vliv.

Nejdříve si vzpomněli, že nedávno dostali jako dárek rostlinu, kterou si dali do obýváku. Co když vylučuje nějaké látky. které jejich domácím zvířatům vadí? Nová agáve se musela odporoučet ven.

Jak je vám jasné, nic se tím nespravilo. Spíše naopak. Tatínek se pokaždé při zalévání zahrady popíchal o trny přestěhované rostliny.

Přemýšleli tedy dál. Vzpomněli si ještě na to, že začali používat nový osvěžovač vzduchu. Co když umělá vůně citlivým zvířecím nosům vadí? Osvěžovač se musel vypnout a zabalit.

Výsledek se dostavil brzy. Aroma v domku se změnilo z alpské louky na pavilon goril. Ale na náladu zvířátek to samozřejmě žádný vliv nemělo.

Protože mamince, tatíkovi i dětem na zvířátkách záleželo, nechtěli to vzdát. Přemýšleli dál a vzpomněli si na vysavač. Co když nový vysavač nedokáže odstranit roztoče a podobné potvůrky? Ty pak mohou zůstat na podlaze a způsobovat zvířátkům potíže. Nový vysavač šel do krabice a ten starý se vrátil z půdy zpátky do služby.

Hned další den, když se rodina vrátila domů, již bylo všechno v pořádku. Kočka mazlivá, pes veselý a želva se už neschovávala v krunýři. Vše se totiž vrátilo do starých kolejí. Kočičí rodeo, psí aportování i želví procházky.

Rodina měla radost, že jsou všichni zase v pořádku. A byli na sebe hrdí, že přišli na to, že nový vysavač neuklízí dostatečně dobře. Ale my víme, jaká je pravda. Předností našeho starého vysavače nebylo to, že lépe uklízel, ale to, že měl rád jak lidi, tak zvířátka.