Princezna a žába.

Byl horký, parný den. Procházela se podél jezírka v zámeckém parku, občas sebrala kamínek z cestičky a hodila na hladinu. Sledovala jak se dělají na hladině kola a ze všech stran se sjíždí zlaté rybičky zlákané vidinou potravy.

Cesta ji zavedla k okraji jezírka, kde pod starým dubem se krčil růžový altánek obrostlý růžemi rodu Rosa canina.

Usedla na lavičku, příhodně umístěnou v blízkosti velkého kamene, vyčnívajícího z vody, zavřela oči a v představě viděla před sebou stát statného, krásného prince,  jak se skloní a políbí ji.

Dál už si raději nic nepředstavovala, protože se jí nechtělo do zámku měnit spodní prádlo. Ještě chvíli seděla, oči zavřené a snažila se vrátit do reálu.

Jakmile oči otevřela, málem leknutím vyskočila. Na kameni, přímo před ní seděla velká žába rodu Lithobates catesbeianus  a upírala na ni své velké oči. Měla v očích takový stesk, takovou skrytou touhu, že neodolala, sklonila se k žábě a políbila ji mezi ty krásné žabí kukadla.

I když obloha byla bez mráčků, pojednou zahřmělo a oblohu proťal klikatý blesk.

Leknutím zavřela oči. Když je otevřela stál před ní její vysněný hoch, díval se na ni žabíma očima a sladce se usmíval. Nezůstalo jen u blesku s hromem, spustil se takový liják, že stačila říci hochovi „pojď“ a oba to vzali poklusem do altánku.

Přivinul ji mokrou od deště k sobě a chvějícím hlasem řekl: „Jsi víla, nebo přelud mé fantazie?“

 Sklonil se nad ni a na čelo dal něžný, nesmělý polibek.

 „Zachránila jsi mě a já ti za to mohu splnit tři přání,“ poznamenal tiše a jeho ruka začala šmátrat po mokrých oblinách ňader, které přes látku prosvítaly a nabízely svoje něžné, růžové pupeny.

 „Kdo jsi?“ vydechla, zčásti zvědavostí a zčásti zvedajícím vzrušením z hlazení.

 „Princ z daleké země, kterého zlá macecha zaklela v žábu,“ řekl smutně.

Že jsem tě tady ještě neviděla?“ zvědavě se vyptávala a snažila se sundat  tu dotěrnou ruku, která dráždila poupata na vrcholcích ňader.

„Ty tři přání,“ připomenul a stiskl jí jemně ňadro. Nepoznaný pocit rozkoše vybuchl v nitru těla, zaúpěla, přitiskla se k princi a zápasila s přerývaným dechem.

Hlavou jí prolétla myšlenka, „na výměnu spodního prádla je pozdě“.

Přisála se princovi na ústa a když mu dovolila nadechnout, tiše hlesla, „princi, já mám jenom jedno přání,“ podívala se na něj tázavě a pokračovala „ale třikrát?“

Pochopil, vzdychl si, uchopil princeznu do náruče a přenesl na velkou lenošku pokrytou medvědí kůží.

Přisál se na rty, pokračoval dolů, přes tenkou nalepenou látku mokrých letních šatů líbal obliny ňader a ruka se snažila stáhnout kalhotky, mokré zčásti deštěm a zčásti touhou po vyplnění přání.

Líbání ňader bylo jednoduší, kalhotky byly přilepené k tělu, proto přestal s líbáním, zvedl okraje šatů a přehodil přes vzdouvající se ňadra. Opatrně uchopil lem kalhotek a jemně je stáhl dolů. Hebké pohyby vzbudily v její mysli hluboko schované vzpomínky na erotické sny. Se sladkým vzdechem široce roztáhla nožky a napjatě čekala na další laskání.

Nebylo to hned, protože princ nad tou nádherou panenské lasturky zůstal ztvrdlý, pak povolil, ovšem jen ne zcela, palci rozevřel krásnou lasturku a přisál se rty na malinkatý hrášek v jejím vrcholu.

Líbal, lízal ten krásný bod dívčího těla a cítil jak jeho veličenstvo se snaží utrhnou všechny knoflíky kalhot.

Přestal na okamžik s líbáním a uvolnil mu cestu ven.

 Znovu se obličejem přisál do zvlhlé, voňavé lasturky a prstem jemně vnikal na okraj mokré dírky.

Z  vášnivé práce ho vyrušilo prudké vzepnutí dívčího těla, sténání, přecházející do chroptění a on si uvědomil, že musí plnit první přání.

Zvedl  roztoužené dívčí nožky, nasadil veličenstvo na okraj jeho pracovní cesty, nahnul se nad princeznu a vtlačil se do jejího lůna.

Zaječela nečekanou bolestí, cítila ten strašný předmět, který  bolest způsobil někde v hloubi břicha a slzičky se jí valily z očí jako dva vodopády.

Líbal vodopády slziček, střídal to s polibky na ústa, utěšoval ji, že to na poprvé musí být vždycky, až se uklidnila a připomenula, „ale toto se nebude do tří přání počítat, že?“

„Uvidíme,“ zašeptal a začal projíždět těsnou, vlhkou dírku.

Ještě to bolelo, viděl jak se tvář svírá bolestí, pomalu však dostávala blažený výraz a po chvíli když zrychlil, šla mu už se sténáním naproti a prožívala si krásu těchto okamžiků. 

Vyrušilo ji princovo zasténání a cítila prudký náraz výstřiku hluboko ve svém břiše.

Bylo to nečekané, ale krásné a tak se v rozkoši vzpínala klínem proti veličenstvu a stále se nemohla nabažit toho pocitu, když klouzal v dírce.

Jak víme, vše končí, tak po chvíli s nelibostí pozorovala jak veličenstvo splaskává a opouští útroby klína.

„Proč?“ vykřikla vášnivě, „slíbils třikrát, tak proč utíkáš?“

Udýchán svalil se vedle ní, položil hlavu na ňadra ztvrdlé prožívanou rozkoší a zašeptal, „dočkáš se, neboj, ale nech mě vydechnout, prosím.“

Hladila kučeravou hlavu prince, oči slastně přivřené a netrpělivě čekala na další pokračování. Pak si vzpomněla na bolest při prvním milování a zaútočila, „ toto nebylo první přání, nemohlo, protože to bolelo, to do toho nesmíš počítat!“

            Hladil kučeravé chloupky na pahorku nad klínem, chvílemi sklouzl dlaní na lasturku a hlazením ji pomalu připravoval na další kolo slíbených přání.

Ucítil ztvrdlé veličenstvo, které dotykem dlaně na lasturce ucítilo svoji příležitost, tak jemně uchopil princeznu, převrátil ji na kolena a vsunul ho do dírky přes vyšpulený zadeček.

 Vyjekla milým překvapením a jakmile ucítila prudké přírazy, začala pomáhat s takovým elánem, že to nemohlo jinak dopadnout, než že s výkřiky a sténáním svírala dírku v křeči velkého orgasmu.

Veličenstvo se napodruhé nenechalo zlákat k vyvrcholení a tak k velké radosti princezny skotačili ještě dlouho, princezna nevydržela a vypěnila ještě jednou a princ přece jenom nakonec ukončil skotačení ohňostrojem své vláhy.

Na pokraji sil se princ převrátil vedle ní na záda, oddychoval a když se na něj vrhla a mezi polibky protestovala, že se přání  nepočítají, zděšen vidinou dalšího milování zoufale zvolal, „proboha, proč jsem nezůstal žábou.“

V tu ránu se opět zablesklo, zahřmělo a z kamene u lavičky něco velkého žbluňklo do vody.

Ležela na medvědí kožešině, nohy ještě rozevírala v naději na pokračování, když jí pomalu došlo že je v altánku sama.

Zapřemýšlela, „zdálo se mi to, nebyl to opět nějaký můj erotický sen?“

Posadila se, podívala na zašpiněnou medvědí kožešinu se skvrnami krve a zalkala, „princi, proč, proč jsi mě utekl.“

Julius Robbertos 

www.robbertos.estranky.cz