Pohádka. Jak vyšitá.

Karkulka šla lesem. Všude byl beton a kouř ji štípal do očí. Ale ani to ji neodradilo - zapálila si. Podívala se na hodinky. ROLEX, lohla je minulej rok na pouti. Bylo půl čtvrtý a pořád tu nikdo nebyl. Vlastně ji bylo jasný, že tu nikdo nebude, bylo to její jediný štěstí. Proto vzala lopatu a začala kopat. Nebylo těžký vybírat místo, bylo tu jen pár metrů čtverečních nezabetonovanýho místa.
Když hodila na dno pytel, oddechla si. Je to v pohodě. Povedlo se to.
V tom se za ní ozvalo zašustění keře. Bylo to jasný hned od prvního okamžiku, musel to být on. Ale ona se potřebovala přesvědčit. Otočila se a zakryla si oči, jak se ji chtělo začít řvát a bušit do země. Ale to nemohla. Protože před ní stálo hodně velký zvíře.

Ježek se pousmál. Tmavé brýle mu sklouzly na stranu a na chvíli vypadal roztomile. Na chvíli.
Potom vytáhl revolver a dvakrát střelil Karkulku do prsou.
" Další nudnej den, " oddychl si a šoupl Karkulku za pytlem, jen to žuchlo. Potom udusal hlínu.
Jó, dusání, to on rád.