Historie se opakuje

Za devatero horami a devatero řekami se rozkládá smutné království. Je uprostřed hor v malém údolí. Jen málo kdo oněm ví. Není moc výjimečné ani velké a nemá ani 200 obyvatel , ale jednu výjimečnost má. Leží na místě kde se před mnoha, mnoha lety rozkládalo království ve ,kterém žila princezna. Byla to šíleně krásná princezna, ale nafoukaná. Nikdo ji neměl rád .Království smutnilo a zámek byl potažený černou barvou. Král byl nejsmutnější, protože jeho dcera nebyla vždy nafoukaná. Povídalo se, že jednoho slunečného dne se narodila princezna, dali jí jméno Krasomila a ,protože se stále usmívala a radovala, tak i celý dvůr a království bylo šťastné. Zrovna , když princezna slavila své sedmnácté narozeniny, přišla na oslavu jedna paní. Měla na sobě černé šaty a červený šál. Chtěla mluvit s Krasomilou. Král, protože měl velice přívětivou náladu svolil.
Neví se o čem si povídali, ale je jisté že v ten den a v tu hodinu se začala princezna chovat nafoukaně.
No a jako v každé správné pohádce, král nechal vytroubit: Na vědomost se dává že kdo princeznu vyléčí z věčné nafoukanosti dostane ji za ženu a k ní i půl království. No a tak to začalo.
Ale vraťme se do přítomnosti. Dnes je to jen malé městečko s jedním kinem, supermarketem a hotelem. Žije v něm rodina Edemsových. Mají dceru Karolínu. Je hrozně milá a celé městečko ji má rádo. Dnes slaví své sedmnácté narozeniny a otec jí uspořádal narozeninový večírek. Celý den ho celá rodina připravovala. Přišlo skoro celé městečko. Všichni se bavili a hodovali. Nikdo si nevšiml že je na večírku nezvaný host. Byla to paní v černých šatech a měla červený šál. Snažila se zapadnout , ale Karolína si jí všimla. Šla ji přivítat a zeptat se proč přišla. Řekli si pár slov a odešli spolu na zahradu. Jejich rozhovor byl dlouhý a otec také po chvíli zpozoroval že se jeho dcera někam vytratila. Prošel celý dům. Nakonec ji našel na zahradě s tou záhadnou paní. Nestihl si ji ani pořádně prohlédnout a zmizela.
Od té doby byla Karolína nafoukaná. Ještě na tom večírku se předváděla a všem vyprávěla jak je skvělá. Večírek skončil a všichni odešli s údivem v očích. I otec se divil.Karolína šla spát. Druhý den se ptal otec ostatních jestli tu paní neviděli. Nikdo si ji nepamatoval. No a tak i přes veškerou snahu otce zůstala Karolína nafoukaná.
A tak to šlo celý týden, měsíc a i rok. Každým dnem jí městečko víc a víc nesnášelo. Otec se snažil a nabízel odměny ale nikdo nic nedokázal. Jednoho dne se do města přistěhovala nová rodina.
Měli syna stejného věku jako byla Karolína.Jmenoval se David. Byl pohledný a každá slečna by ho hned chtěla. Každé ráno ho Karolína sledovala z okna. On o ní věděl ,ale nedával to záměrně najevo. Karolíně se hrozně líbil a on z ní také nemohl oči spustit ,ale bylo mu velice líto že je nafoukaná. Tušil že ve skrytu duše je nejhezčí a nejupřímnější na světě ,ale nevěděl jak ji přimět ,aby byla jako dříve.
Jednoho rána se probudil a už věděl jak na to, Šel za ní a dal jí hádanku. Nevím jakou ,ale Karolína odpověděla bez žádných připomínek o sobě a své kráse. Karolína se rozesmála a od té doby jsou nejlepší přátelé, otec je šťastný a možná až David i Karolína dospějí tak se vezmou. Bude to ideální pár. No a já se vrátím k pohádce o Krasomile ,protože každý příběh musí mít dobrý konec.
Jednoho dne také přijel princ. Jmenoval se Filip. Nebyl z bohatého ani z chudého království. Byl chytrý, statný a krásný. Hned se do Krasomily zamiloval. Také jí položil hádanku. Vše bylo na chlup stejné se skutečností. Až na to ,že svatba byla hned. Byla krásná a všichni hodovali. Princeznu měl zase každý rád.
Proč se z obou slečen stali nafoukané slečny se asi nikdy nedozvíme ,ale víme že historie se snad už nikdy nebude opakovat a že království už nikdy nebude smutné.

Tím to skončilo.