Říše stínů

Byla, nebyla jedna Říše stínů. V ní žila mladá dívka Lerian. Bydlela v nádherném hradu. Ale bylo v něm smutno a pro ní i nebezpečno. Vládl totiž její bratr Sitrial, který byl velmi krutým vládcem.
Jednoho dne dal příkaz zabít svojí sestru, aby mu nepřekážela. Lerian to ale vytušila, a tak z hradu rychle utekla. Uprchla do Údolí dračích jezdců. Slyšela o nich, že jsou vynikajícími čaroději a že by jí mohli pomoci. Údolí však neznala, a tak bloudila.
Pomalu se začalo stmívat a Lerian začala ovládat bezmoc a panický strach. Najednou však něco zašustilo. Lerian už začaly téct slzy z toho, jak se bála. Byla sama v Údolí dračích jezdců. Bezmocná a k smrti vyděšená. Hlavou se jí honily různé myšlenky: „Oni mě našli a teď mě zabijí! To je můj konec!“
V přemýšlení jí přerušil něčí hlas: ,,Co tu dělá dívka jako jsi ty?‘‘ Z šera vystoupila postava mladého chlapce. Lerian si oddychla, že to nejsou bratrovi vrazi. Tichým a váhavým hlasem odpověděla: ,,Hledám dračí jezdce. Potřebuji od nich pomoc. Jsem…‘‘ V tom se zarazila! Kluk se na ní podíval a překvapeně odpověděl: ,,Jsem jeden z dračích jezdců. Jmenuji se Eriel. Jestli chceš, zavedu tě k našemu vůdci.‘‘ Lerian kývla a šla za Erielem.
Po dlouhé cestě konečně došli na místo. Bylo to krásné místo na rozdíl od krajiny, co viděla Lerian u hradu. Vešli do nějakého domečku. Eriel pokynul na Lerian, aby zde počkala, a sám se rozešel k muži, co stál opodál. Chvíli se s ním o něčem bavil a pak na Lerian mávl, aby k nim přišla. Muž vedle Eriela promluvil: ,,Ty od nás potřebuješ pomoc?‘‘ Lerian kývla a řekla: ,,Jsem Lerian de Lakara, princezna Říše stínů. Potřebuji, abyste mi pomohli sesadit bratra. Ničí zemi a chce mě zabít. Jsem totiž právoplatná dědička trůnu.‘‘ Muž se na ní překvapivě podíval a v duchu si říkal: „Tak to je ona! Dítě královské krve, které má moc změnit vše!“ Po chvíli ale promluvil: ,,Jsem Rolan, vůdce dračích jezdců. Pomůžeme ti proti bratrovi, ale nejdříve budeš muset projít naším výcvikem.‘‘ Podal jí bílý kámen a mluvil dál: ,,Zmáčkni ho, ať vidím, jestli máš v sobě magii.‘‘ Lerian zmáčkla kámen a ten se zbarvil do červena. Eriel a Rolan jen zůstali koukat. Červená barva. Barva nejmocnější magie.
Rolan něco pošeptal Erielovi a ten se poté vydal za Lerian. Vzal jí za ruku a odváděl jí pryč. Zavedl jí do pokoje, kde měla spát, a odešel.
Mezitím na jiném místě. V temném hradu spřádal Sitrael temný plán. Plán, jak zabít svojí sestru. Jen kvůli touze po moci. Touze po vládě nad celou Zemí Stínů. V hlavě si promítal celý plán: „Tak určitě sestra šla k dračím jezdcům. Nikdy se jim ale nepodaří z ní udělat dračí jezdkyni. Je slabá! Za dva dny na dračí jezdce zaútočím. Proti mně nemají šanci! Jsem mág stínů!“ Najednou zakřičel: „Sestřičko, těž se!‘‘ a začal se šíleně smát.
Lerian cvičí a už skoro vše ovládá. Už zbývá jen poslední věc, kterou jí Eriel musí naučit. Je pro dračího jezdce velmi důležitá a to je splynutí s drakem. Ukázal jí, kam má jít, kde najde draky. Bylo to nebezpečné! Žádný drak jí taky nemusel přijmout a mohl jí zabít. Ale Lerian to musela zkusit, a tak šla.
Dorazila k drakům a několik draků se na ní hned vrhlo. Zlatý drak, tyrkysový drak, sluneční drak. Lerian zaječela! Najednou se ale před ní objevil krásně rudý drak, který zahnal všechny ostatní. Lerian na draka promluvila: ,,Děkuji ti. Zachránil si mi život. Jsem Lerian.‘‘ Drak se usmál, kývl a jen jí odpověděl myšlenkami: ,,Není za co děkovat. Já jsem rubínový drak. Nasedni na mě!‘‘ Lerian na něj nasedla a drak se vznesl. Letěli nad údolím. V tom se vedle Lerian objevil Eriel. Měl sněžného draka. Usmál se na ní. Už se z ní stala první dračí jezdkyně.
Drak jí v duchu řekl: ,, Podívej se dolů. Něco se tam děje.‘‘ Lerian pohlédla dolů a viděla vojáky, černé mágy. Zakřičela na Eriela: ,, Rychle! Leť pro ostatní! Bratr útočí! Rychle!‘‘ Dala pokyn rubínovému draku, aby letěl dolů. Drak se střemhlav vrhl k zemi. Ale bratr jí spatřil! Vyvolal si draka z temného stínu a vrhl se proti ní. Lerian zpozorněla. Věděla, že boj je nevyhnutelný. Pohlédla do bratrových očí a uviděla tu silnou moc.
Jen tak si hleděli do očí. Bratr začal shromaždovat tu nejtemnější energii. Lerian seděla na drakovi a hrůzou se nemohla pohnout. Ale bratr na ní najednou vypálil energií. Lerian se zatmělo před očima a najednou viděla, jak ze sněžného draka padá Eriel. Vletěl do rány Sitraelovi a obětoval se. Lerian začala plakat a její bratr se rozesmál. Vypálil znovu po sestře, ale sestra použila rubínovou energii a zastavila bratrovu střelu. Začal boj! Dva draci bojující na nebeské obloze.
Jedna osoba padla k zemi. Co se stalo? Je to Sitrael? Nebo Lerian? Byla to Lerian. Princezna, bojující za svojí zem, byla poražena. Sitrael se k ní snesl a promluvil k ní: ,,To už je tvůj konec, milá sestřičko! Přeci sis nemohla myslet, že mě porazíš!‘‘ Lerian se vybavily vzpomínky na Eriela. Na to, jak spolu ještě před chvílí letěli. Jak jí políbil, když spolu trénovali. Na svojí matku. A hlavně na svojí zemi, na Zemi Stínů. Hlasem plným odvahy na bratra promluvila: ,,Ano porazím tě!‘‘. Zakřičela: ,,Rubíne!‘‘ Rubín se k ní snesl, Lerian na něj nasedla a letěla. Bratr na ní vztekle zakřičel: ,,To už zase utíkáš?!‘‘ Lerian seskočila z draka, lehce přistála před bratrem a odpověděla: ,,Ne!‘‘ Bratr vytáhl meč. Lerian se neměla jak bránit. Co teď? Bratr se rozběhl proti ní. Lerian byla bezmocná. Ale najednou se před Lerian objevil meč. To její rubínový drak. Pomohl jí na poslední chvíli. Chopila se meče a tu se jejich meče zkřížily. Ale bratr jí zasáhl. A potom znovu! Lerian silně krvácela. Z posledních sil však propojila s mečem svojí sílu, rubínovou moc, a zasáhla bratra. Bratr se svalil k zemi a bez hnutí ležel na zemi. Je po všem! Lerian zvítězila.
Bratra, ale nezabila. Ani by k tomu neměla sílu. Byl to přeci jen její bratr. Potrestala ho tak, že ho vykázala z Říše Stínů. Celá země se nakonec pod její vládou rozzářila štěstím a spokojeností. V Zemi Stínů už navěky vládlo jen veselí.