Princezna Flipy - Kocour

Další den ráno...
Flipy něco vzbudilo.
„Lukáši.“ řekla ze spaní.
„Kdo je Lukáš?“ uslyšela.
Otevřela oči a uviděla Kocoura jak sedí na její posteli.
„Co ty tady děláš?“ obořila se na něj.
„Král si přál abych vás vzbudil.“
„Aha.“
Ale Kocour se ne a ne hnout.
„Mohl bys odejít?“
„Ne.“
„Chci se převléknout.“
„Princezna se chce převléknout.“
Otevřel dveře a řekl to klukům kteří stáli venku. Ozval se smích. Flipy ho vystrčila a zavřela za ním. Vzala si zelené kalhoty a bílé tričko s krátkým rukávem. Vyšla z pokoje a na chodbě čekal Kocour s kamarádama. Všichni se rozesmáli.
„Co je k smíchu?“
„To že jste mohla ještě víc jak 2 hodiny spát.“
„Cože?“
Kocour s kamarádama se dal do běhu a utekli. Flipy vystřelila za nimi. Byli už skoro dole. A tu najednou Flipy dostlala nápad, vyskočila na zábradlí a sjela ho po zadku, byla dole dřív než kocour. A teď jak vystoupit? Ale o to se postaraly fyzikální zákony. Flipy, aniž by to plánovala, srazila Kocoura k zemi.
„Ty prevíte!“ ulevila si Flipy.
„Ne děkuji, jsem Kocour.“
„Víš že mi jdeš na nervy?“
„Tak děkuji.“
„Fajn je tady něco jako tělocvična?“
„Ne, tady se cvičí v drsných podmínkách.“
„No to mám teda radost.“
Šla si aspoň zaběhat. Samozřejmě že po 5-ti minutách narazila na Kocoura s klukama. Dělaly kliky. Flipy si do nich musela rýpnout. Ten pohled k tomu přímo lákal.
„Pořádně, pořádně.“
„Tak jim ukaž, jak se to má dělat.“ Obořil se na Flipy Kocour.
„Tak schválně kdo vydrží víc.“
„Tak jo oba dáme normální rozcvičku, kterou děláme každý ráno, pokud ráno cvičíš. A já začínám, ju?“
„Ok, beru.“
Kocour měl dobrou rozcvičku: kliky, dřepy, sklapovačky, protahovací cviky, uvolňovací cviky a přitahování. Na to byla Flipy zvyklá, to zvládla v pohodě. Pak přišla na řadu Flipy, vytáhla na ně aerobic. Step, sand tu saine, letor, kolébku a jiné cviky z aerobiku. To kluci necvičily tak po deseti minutách toho měli plné zuby. Kluci potom házeli na Kocoura prosebné výrazy že toho mají dost.
„Tak jsi vyhrála“ přiznal porážku Kocour.
„Ale dáme si závod, ať víme jak jsi rychlá.“
„Ok.“
„Odtud, až po támhletu alej.“
„Fajn, jak je to daleko?“
„Přibližně 500 metrů.“
„Na start, připravit, pozor, TEĎ.“
Vystartovali. Flipy myslela že nejrychlejší je Kocour tak si ho držela pořád za zády a to byla chyba. Doběhla druhá. První – jak se později dozvěděla – byl Banny. Třetí byl Kocour a zbylí 4 kluci doběhli nějak nastejno.
„Na našeho Bannyho nikdo nemá!“ smál se Kocour.
„Chlape dobrý.“ A plácl ho po zádech.
„Teď bude snídaně že jo.“ Zeptala se Flipy.
„Jo všichni si ji zasloužíme.“ A usmál se na Flipy, ta na něj vyplázla jazyk.
„Můžu jít s vámi?“ zeptala se Flipy aniž by si to promyslela.
„Ne s tebou si přeje snídat Král.“
„Aha. Škoda, chtěla jsem vidět bandu kluků parodovat papání.“
Šla teda ze strejdou do hradu. Strejda ji přivítal s úsměvem. Asi se dobře vyspal, pomyslela si Flipy.
„Jak ses vyspala?“ zeptal se strejda.
„Jo dobře, až na to že mě Kocour vzbudil o 2 hodiny dřív než jsem měla vstávat.“
„Opravdu?“
„Ale mě to nevadilo, aspoň jsem si s nimi protáhla tělo.“
Král se usmál a nabídl Flipy čínský čaj.
„Dáš si míchaný vajíčka? Nebo snídáš něco jiného?“
„Dám a dala bych si ještě Corn Flakes a chleba s medem. Jsem totiž zvyklá se k snídani pořádně nacpat.“
„Někde jsem čet že to je zdravé.“
„Ano je, ale nepatřím mezi ty princezny co musí držet diety aby byli štíhlé. Mě stačí když mám pohyb.“
„A to je správné, jsi hodně po tatínkovi.“
Flipy si naložila na talíř a nacpala se. Když se s králem najedly tak král zase promluvil.
„Teď bychom se mohli jet projet, aby ses seznámila s okolím.“
„To je dobrý nápad.“
„Nebude ti vadit když s námi pojednou i kluci?“
„Myslíš Bannyho, Kocoura a ten zbytek?“
„Ano, koukám že ses s nimi už seznámila.“
„Ále tak trochu. Hlavně už jsem dokonale poznala Kocoura, pořád si mě dobírá.“
„Kocour je takový srandista. Kdyby tě moc provokoval tak mi to řekni.“
Spíš magor, pomyslela si Flipy. Král nechal osedlat koně. Flipy byla trochu naštvaná, ten Kocour ji přišel dotěrný. Ale co nadělá, šla si na sebe vzít jezdecké oblečení. Převlékla se a sešla dolů, tam už čekali kluci.
„Ona jede taky?“ zeptal se Banny.
„O ní se mi král nezmínil.“ Bránil se Kocour.
„Jasně že jedu, co jiného bych tady jinak dělala v jezdeckým.“ opáčila Flipy.
„Tak můžeme závodit.“ navrhl Kocour.
„Tak jo, Rád si s vámi dám závod.“
Všichni se otočily, netušily že král poslouchá co si povídají. Nasedly na koně a projeli bránou ven na louku. Flipy měla zase svou Hvězdičku. Chvíli jeli po poli a náhle se objevila cesta.
„Tady po té cestě až na konec pole, si dáme závod.“ řekl král.
„Takže, tři, dva, jedna, TEĎ.“
Flipy a Hvězdička vyrazily, král měl dobrého koně a tak byl na konci pole první. Flipy se dělila s Kocourem o druhé místo. Nechápala jak to dělá že je vždycky stejně dobrý jako ona.
Ten den se s Kocourem dostala do konfliktu ještě několikrát.