Kocourek 1

Rád sedával na střeše jejich domu a pozoroval západ slunce. Pamatoval si, že se sice v tomhle domě nenarodil, ale vždy se tady cítil jako doma. A nikde jinde nebylo tak hezky jako tady na střeše, na kterou se vždy protáhl oknem z pokoje, když chtěl pozorovat západ slunce. Mžoural do červeného slunce až do chvíle, kdy měl pocit, že bude tou nádherou oslepen. Když měl štěstí, tak tou dobou i hrávala jedna dívka o několik domů dál na klavír. To si potom přál být třeba básníkem, aby tu nádheru mohl předat dál. Kdyby uměl malovat, asi by byl impresionistou, kdyby skládal hudbu, tak by to byly veselé melodie, a kdyby byl spisovatel, možná by začal psát tenhle text. Ale nebyl ani jedním z toho, tak jen seděl na střeše a čekal, až slunce zapadne. Pak věděl, že si ještě trochu zdřímne na vyhřáté letní střeše, a probudí se až když už bude naprostá tma. Probudí se ve chvíli, kdy jeho skutečný život vlastně teprve začíná. A nyní, jako každý večer, když bylo takhle hezky, se stočil a začal usínat. Možná i trochu vrněl, když v tom něco ucítil přímo před sebou. Aniž by změnil rytmus dechu, otevřel opatrně jedno oko. Ale jenom trošičku, aby toho někoho nevyplašil. Byl připraven ho rychle chytit za to, že mu takhle vyrušil to spaní na střeše. Ale jenom co oko pootevřel, tak musel překvapením otevřít obě oči naplno a vyskočil na nohy. Před ním stála postavička menší než on a to bylo co říct. On patřil v rodině k nejmenším, ale tohle stvoření bylo ještě menší. Byl to malý mužíček v cylindru, licousy a cvikrem. V ruce měl hůlku a díval se na něj s otevřeným zájmem a vůbec se ho nebál. Což ho překvapilo o to víc. Protože byl velký asi jako myš a myši se ho přeci bojí. Nebyl kocourkem jen tak pro nic za nic... Zaostřil na něj pohled, vytáhnul drápky, aby vypadal hrozivě a zeptal se "Co ty jsi zač?" Postavička mu opřela hůlku na čumák, až zašilhal a odpověděla "Co jsem je jedno. Ale na dnešní noc jsem přišel za tebou. Užijeme si trochu zábavy při honičkách na střeše a při té příležitosti někomu pomůžeme, co ty na to?" Pokračování... Kocourek zavřel obě oči a zase je otevřel. Chtěl se přesvědčit, jestli se mu to jen nezdá, ale na to to nevypadalo. Malý mužík stál stále před ním usmíval se na něj. "Tak co, už jsi si se rozmyslel, jestli jsem skutečný?" Zeptal se mužíček a očividně se bavil kocourkovými rozpaky. "Něco mi říká, že to nebude tak lehké, jak naznačuješ. I když se usmíváš." Mňoukl podezřívavým tónem kocourek. "Jsi bystré kotě." "Nejsem už kotě. Jsem kocour." Ohradil se kocourek. Vadilo mu, když ho berou jako malé kotě jen proto, že byl jeden z nejmenších kocourů od dob Černotlapky. "Aha, dobře." Ujistil ho mužíček. "A jak Ti říkají? Já jsem Timothy." Kocourek si Timothyho opět prohlédl a když usoudil, že mu tady asi nic neublíží, představil se. "Mě říkají Sazík, podle toho, jak jsem černý." "Sazík?" A Timothy se rozchechtal. "Mě to nepřijde tak vtipné." Přimhouřil Sazík oči a chystal se ke skoku. "Co máš vlastně v plánu, kromě honění po střechách a zábavy? Myslím konkrétně." "Když to musíš vědět, tak půjdeme pomoct jednomu klučinovi. Trápí ho špatné sny a my se s nimi pustíme do boje!" Konec věty skoro zakřičel a začal šermovat hůlkou do vzduchu, až ztratil rovnováhu a začal se koulet ze střechy. Sazík ho jedním skokem přeskočil a nastavil mu packu, takže Timothy spadnul do měkka jeho chloupků. "Nevypadáš jako někdo, kdo by mohl bojovat se zlými sny." Zeptal se Sazík, který začal přemýšlet, jestli by přeci jen neměl Timothyho nechat jít si po svém. "A Ty zase nevypadáš jako velký a statečný kocour. A přeci se pro dnešní noc hodíš víc než někdo jiný." Prohlásil upřímně Timothy a srovnal si klobouček, který se mi při kutálení lehce svezl ke straně. "Tak co, pomůžeš mi?" "Pomůžu." Mňoukl Sazík víc než statečně a odhodlaně. Věděl, že není jen malý kocourek a teď to mohl dokázat. Aspoň jenom sobě. Pak mu Timothy vylezl za krk, chytil se ho za uši a jako nějaký zvláštní kapitán na podivné lodi zavelel: "Kupředu, vzhůru za dobrodružstvím." Sazík se rozeběhl po střeše a pak skočil na další. Vždycky byl rychlý a hbitý a teď se chtěl Timothymu předvést. Timothy jenom výskal radostí a smál se.
Společně zmizeli do šera, které se začalo rozprostírat po západu Slunce a na místě, kde se do té doby Sazík vyhříval, se objevila stará, otrhaná kočka... "Takže jste se mi rozhodli překazit plány. No počkejte!" Utrousila si tichou kletbu a pak s mnohem menší dávkou elegance skočila ze střechy dolů.