Kocourek 3

Dopadl na hromadu brambor a hned se po ní skulil dolů. Dole se loktem praštil do poličky, ale to mu nevadilo. Hluk nenadělal, bylo tady celkem teplo, za větrem a jídlo. Snad na něj jen tak nepřijdou a bude mít čas se trochu najíst. Jo, tady se cítil celkem bezpečně. Nejprve prohledal po tmě celý sklep, aby se ujistil, že ví, kde co je. Kdyby sem někdo přišel, tak leda okénkem, nebo dveřmi a obojí si dokázal pohlídat.
I když měl hlad, opatrnost byla prvotní věc, to už ho život naučil. Ale když už měl sklep prohlídnutý, vzal jablko z koše, zakousl se do něj a začal zkoumat, co kde najde dalšího k jídlu. Našel tu viset šišku salámu, krabice s mlékem, zavařeniny... Usmál se do tmy a byl po dlouhé době tak blízko štěstí, jako už dlouho ne. Tady se dobře nají. A když dá pozor, tak tu bude moc strávit několik dní, aniž by na něj kdokoli přišel.
Během toho, co chlapec prozkoumával sklep, tak ona otrhaná kočka přecházela dole pod oknem a přemýšlela, co tam na ni Timothy s tím mrňavým kocourkem mohli připravit. Timothy se jí pletl pod nohy už hodně dlouho a věděla, že ho nemůže podceňovat, i když je slabší než ona. Ona byla někdo, ona byl Strach dětských nocí, ona byla ten Stín, který na vás čeká ve ztemnělé chodbě. To byla ona, kdo se kolem vás v noci dokázal otřít a zmizet... vyvolat strach, to uměla. A byla na to hrdá, nikdo to neuměl jako ona. A dnes v noci si to nenechá ujít. Lidé to nevědí, ale jejich sny jsou důležité... A bylo jí třeba i těch špatných snů. Ty měla obzvláště ráda. Vyděsit malé děti, až se z toho počůrají strachem... Pousmála se, když si na to vzpomněla.
Ale ne dnes, dnes to možná nebude tak jednoduché. Ten skrček se do toho určitě bude plést. Ale v čem mu může pomoc obyčejný kocourek? A i kdyby byl něčím zvláštní, čím se mohou rovnat jí, hrozné Bertě?
Není kam spěchat. Rozhodla se vylézt na nedaleký strom, odkud bude vidět do oken toho klučiny, kterého si vyhlédla na dnešní noc, který na Bertu už nikdy nezapomene, ale dospělí mu to neuvěří. Musí se podívat, co se tam děje, co se tam chystá. A když už je v tom... zapřemýšlí, jak do toho zapadá ten druhý klučina. Vypadal jako z ulice, mohl by být naštvaný na svět, mohl by být sám, vystrašený... třeba jí i bude chtít pomoc.
Ve chvíli, kdy Berta lezla na strom, kdy si klučina cpal do pusy celé kusy zavařovaného ovoce, Sazík doskočil naprosto tiše do pokoje toho klučiny a rozhlédl se. I když byla v pokoji tma, tak co to znamená pro kocourka? Bylo tam několik neuklizených hraček, učení pro žáky první třídy, skřínky, velcí plyšáci. Bylo tam hodně místa, kam se mohl někdo schovat, hodně míst, které Sazík mohl chtít využít pro sebe.
Timothy mu seskočil z krku a rozeběhl se ke klučinově posteli, kde si pro sebe něco brumlal. Sazík neslyšel co přesně, zaslechl jen něco jako „.. dnes je to vážné...“ „... snad na to bude stačit....“ Sazík si mezitím skočil na skřínku a podíval se z okna ven. Na nedaleký strom tam lezla velká kočka, kterou znal jako Bertu. Postrach kde čeho kolem. Slyšel, že i kuny se jí vyhýbají uctivým obloukem. Spíš mimovolně se mu vysunuli drápky a na skřínce nechal malé rýhy.
Zašeptal do ticha noci „Timothy, myslím, že nás sleduje jedna nepříjemná kočka.“
„Tím jsem si jist.“ Odpověděl Timothy. „Můžeš mi pomoc? Můžeš zkusit najít nejoblíbenější hračku tohohle klučiny? Nejlépe asi podle čichu.“
Sazík přemýšlel, než si uvědomil, že nejpoužívanější hračka bude cítit nejvýrazněji. Dal se do hledání a k tomu dál povídá „prý se já bojí i kuny.“
„Tak doufám, že ty se nebojíš. Dnes v noci je naším protivníkem.“