Kocourek 6

Berta ale už dávno byla ponořená do snů klučiny ze sklepa. Prošmejdila jeho osobnost, prohledala jeho minulost a protáhla se do jeho nejtajnějších vzpomínek a teď se sama pro sebe usmívala. Byla spokojená s tím, co nalezla. Našla čistou a hodnou duši, človíčka, který byl celý život něčím stíhán, aniž sám pořádně tušil čím. Většinu života utíkal, schovával se, ale nikdy neměl nikoho blízkého.
Berta našla tak odporně ryzí srdce, že jí z toho bylo až špatně. Tenhle klučina byl ztělesněním dobra, lásky a laskavosti, ale neměl ji kam projevit. Takoví jako on jsou nejlepší pro zničení. Stačí je jen správně pošťouchnout a už budou sami škodit. Ve jménu dobra. Hehehe... Berta z toho skoro dostala záchvat smíchu. A až si uvědomí, co dělá, tak už bude pozdě. Bude tak zkažený, že v tom bude mile rád pokračovat.
Timothy byl velký bojovník, ale proti tomuhle plánu nemohl nic dělat. Ne dnes večer... dnes večer je jen nechá věřit, že jde po tom klukovi nahoře. Ano, dostane se do jeho snů, protože Timothy s tím prckem určitě právě tudy projdou do snů, aby s ní bojovali. A nechá se porazit. Ale to jen proto, aby i ve skutečném životě mohla nechat tohohle kluka, aby k ní přilnul... a pak bude mít tak strašlivou sílu, že během několika dnů se dostane až do snů nenarozených dětí a pak zkazí tolik nových dětí.
Ale teď není čas na dlouhé plánování. Kluk má svůj sen a Berta se musí převést jako hrdinka, pomoci a zachránit. Fuj! Skoro se jí do toho nechce. Jenom ta lákavá představa jejího nového plánu pomáhá odpustit si to dobro, které se chystá vykonat.
Kluk už se nekrčí v uličce. Utíká městem svého snu někam na okraj, kde by se schoval před lidmi, kteří ho hledají. Hledá ho obchodník, kterému ukradl chleba. Už za ním běží i strážník, kterému se snaží pomoc nějaký nerudný stařík. A Berta to zatím jen sleduje. Sleduje, protože čeká, až se sen opravdu vyhrotí. Cítila, že ve skutečném světě se klučina zatím sotva trochu mele ze spaní. Aby to mělo největší úspěch, musí zasáhnout až když se bude toužit probudit. A kluk dále běží. Už je setřásl, když zabočil na vlakové nádraží.
Teď sedí ve skladišti, kde je jen několik beden, prach a poházené odpadky a láhve od alkoholu. Ani si nevšimnul Berty, která si sedí na jednom z trámů budovy a čeká na svou příležitost. Ve snech strávila už tolik let, že ví... teď, teď to musí přijít.
Kluk si sedá do rohu, chce se mu brečet, ale nebrečí, protože kolem stále slyší kroky a nechce se prozradit. Nemůže se prozradit. To by ho zase určitě našli a něco mu udělali. Ale on jen chce žít, někam patřit a někoho mít. Jak tiše sedí v koutky, slzy na krajíčku, zaslechl ve svém úkrytu, ve svém skladišti, kroky.
Když spatřil komu patří, bylo už pozdě na jakýkoli útěk. Kousek před ním stojí partička chuligánů, kteří toto místo očividně považují za svůj rajón. A jelikož nemají co na práci, tak se rozhodují pohrát si s milým klučinou... trochu ho potrápit. Ano, to je ta pravá zábava. A Berta se krásně baví.
Kluk ustupuje, hledá cestu k úniku, když v tom náhodou zvednul oči a všimnul si na trámu sedící staré sedrané kočky, která má ale podobný výraz jako on. Je to někdo, kdo je pro svět jen kus hadru. A také si všímá jejích vytažených drápků, jak se blyští.
A na podobnou myšlenku Berta čekala. Jak se na její drápky soustředila pozornost toho kluka, tak ho jen postrčila a už cítí v drápkách sílu. Už získává tu moc z dětské Fantasie. Ten kluk právě myslel na to, jak mocné ty drápky můžou být. Tak taky budou, teď se Berta předvede.
Seskakuje z trámu a rovnou hlavnímu chuligánovi za krk. Pouští se s ním do rvačky, kterou má s přehledem vyhranou. „Jen pojďte vy noční můry. Proti mě jste jen slabý čajíček, žádná z vás není tak hrozná, jako Stará Berta.“ Utrousila si pod vousky, když se s nimi začala prát. A vyhrála, jak jinak, promyšlení to bylo dobře. Ale musela také trochu nasimulovat. Po bitce, kdy se ostatní noční můry rozutekli tam zůstala Berta, která pajdala na jednu nožku a kožich měla vycupovaný...
A efekt to mělo přesně ten, který čekala. Kluk se k ní vrhnul, jako k své zachránkyni, o kterou se ale nyní musí postarat. Vždyť je chudinka raněná. Vzal ji do náruče a zabalil ji svou něhou. A Berta se usmívala, jak cítila, že se do ní hrne síla klukovi představivosti.
Nechá ho teď chvilku odpočinout a pak ho nasměruje do snů toho kluka v pokoji. A tam si trochu zařádí... hlavně bude muset Timothyho a toho kocourka představit jako zlo, které se snaží zkazit toho druhého kluka... Ale s tím už si poradí.

Sazík si ani nevšimnul, jak se ponořil do snu. Ale najednou běžel krajinou, kterou nepoznávala a která se stále měnila před očima.
„Vítej v říši snů.“ Začal vysvětlovat Timothy „všechno, co se tady děje se děje v hlavách dětí a nebo těch, kdo stále ještě umějí aktivně snít. Pokud tady chceš něco udělat, nebo změnit, musíš to udělat přes sny lidí. Bohužel my to neděláme jako Berta. Ta kam přijde, tam začne manipulovat sen, až ho má plně pod kontrolou a tím ovládne i dítě. A tomu dítěti pak třeba vnukne zlobu, truchlivost, chuť podrážet jiné. My to musíme udělat jinak. My se jí musíme postavit, ale snažíme se neovlivnit osobnost toho, v čích snech jsme. Když se nám rozhodne sám pomoct, je to výborná věc. Ale nemůžeme ho do toho nutit, nebo manipulovat. Jinak bychom rychle skončili jako druhá Berta.“
„Je to tu divné. Vše se mění.“ Brouknul si Sazík, ale až potom zareagoval na Timothyho. „Tak jak s ní budeme bojovat? Podle toho, co jsi říkal, tak vstoupila do snů někoho úplně jiného.“
„To ano, ale sny jsou zvláštní krajina. Sny jednotlivých lidí jsou odděleny jen velmi slabě. Takže si myslím, že na Bertu brzy narazíme. Měli bychom získat trochu síly z nějakého snu a pak zjistit, co má v plánu.“
A tak se Sazík za Timothyho doprovodu začal seznamovat s říší snů a jejími možnostmi. Učil se rychle, ale budete to dost rychle na bojování s někým takovým, jako je Berta?