O nesmrtelné jepici

°°°°

Bylo nebylo v jedné malé vesnici
potkal se pavouček s nesmrtelnou jepicí.
Ležela v koutě a chlastala Fernet
pro lásku boží a žití perné.

Byl to už sedmý den bez příznaku smrti
a koukání na ségry, jak je život drtí.
A tak pavouček naordinoval zelené mušce
ozdravný pobyt v lovecké pušce.

Jepice poslechla a odešla zpříma
do myslivny u lesa, kde tisíc pušek dřímá.
Dospěla k názoru, že rozhodla se správně,
tak se nám usadila uprostřed hlavně.

A když vydal se myslivec na lov zvěře,
jepice prvně shlédla louky, říčky i keře.
Zastavil se na pahorku a zadíval se v dál,
kde malinkatý koloušek na pastvině stál.

Zapřel si pušku silácky a pevně,
jepice nic netušíc nudila se zjevně.
Najednou se ozvala rána jako z děla
a zelená muška spokojeně oněměla.

Rozlétla se po lese v pěti / šesti kusech,
ve sračkách a flákotách a ve všemožných hnusech.
Vydala se tam, kde vždycky tolik chtěla,
že zachránila němé zvíře – sama nevěděla.

Od těch dob si vyprávějí i vodoměrky ve vodě,
že vzít si srnku „na mušku“ je zločin proti přírodě.

°°°°