Zdenina a Dark

V New Yorku žila a studovala Zdenina. Byla dobrá studentka, ale ve škole nebyla moc oblíbená. Měla jen úzkou skupinu nejbližších přítel. Pro ně byla ochotna udělat vše. Přítele neměla, vlastně ho ani nehledala. Byla spokojena s tím, jak ve svém životě z části živoří. Její život pro ni neměl žádný význam. Několikrát již uvažovala, jaké by to bylo, kdyby život prostě vzdala. Ale nikdy k tomu nenašla dostatek odvahy. A tak dál kráčela ve svém osamělém životě.
Jednoho dne, ale potkala Davida. Nádherného chlapce, který měl rád život, ženy a zábavu. Vedl velmi divoký život se spoustou skandály. Zdenina ho doslova očarovala a on ji též. Byla to láska na první pohled. Život se jí obrátil vzhůru nohama, konečně si začala život užívat. David ji rozmazloval spoustou dárků. Byli spolu šťastní, ale nic netrvá věčně.
Asi po dvou měsících Zdenina začala pociťovat, že před ní David něco tají. Proto se ho na to zeptala. On jí po dlouhém váhání a vymlouvání nakonec řekl pravdu: „Zdeni, já jsem…jsem démon. Mé démonní jméno je Dark. Přináším lidem jen smrt. Miluju tě, ale obávám se, že nemůžeme být spolu. Nechci, aby se ti něco stalo.“Zdenina na něho kouká a pak řekne: „Mě to, ale nevadí. Vím jen, že tě miluju a chci být s tebou. Nic víc mi nezajímá. Nebojím se smrti. Kde vlastně jsi, když občas na několik dní zmizíš?“ „V Pekle.“ A tak se dohodli, že zůstanou spolu a budou si již říkat vše.
Asi o další měsíc přijde David za Zdeninou a políbí ji. Pak řekne: „Pán mě povolal zpět do Pekla. Je mi líto, ale už se nikdy neuvidíme. Ale stále tě budu milovat.“ Pak zmizí. Zdenina ví jen jedno, nedokáže bez Davida žít. Bez Davida pro ni život již nemá cenu. Chce být s ním, i kdyby se měla postavit samotnému Satanovi.
Následující ráno dojde k útesům. Stojí tam a dívá se na východ slunce. Ví, že ten kdo si sám vezme život, putuje přímo do Pekla. Ať žil jakýkoliv život. Rozhodla se a skočila do moře. Vlny jsou obrovské. Snaží se plavat. Po chvíli však pozná, že je moře o dost silnější než ona. Začíná se topit. Moře jí začíná pohlcovat. Když je naposledy nad hladinou, zašeptá: „Miluju tě…“ Pak klesá do hlubin. Všude je voda. Pomyslí si, za chvíli bude po všem. Najednou se všude kolem ní objevil oheň. Ona ztrácí vědomí.
Když opět otevře oči, spatří nad sebou stát nějaké démony. Šklebí se ni. Ale ona se nebojácně zeptá: „Kde je David? Teda démon Dark?“ Za jejími zády se ozve: „Odkud ho znáš? A proč ho hledáš?“ Zdenina se otočí a spatří démona v rudo-černém hábitu, který sedí na obrovském ohnivém trůně. Bojí se, ale odpoví se vztyčenou hlavou: „Jsem Zdenina a znám ho ze světa lidí. A hledám ho proto, že ho miluju. Vím, že i on miluje mě.“ Pán je uchvácen její odvahou. Navrhne ji: „Zůstaň tady se mnou a zapomeň na Darka. Dám ti k nohám celý svět. Splním ti každé přání.“ Najednou se objeví Dark a povídá: „Ne! Ona je moje!“ Pán uznává svou prohru: „To je velká škoda…pro mě. Ale máš pravdu, ona do pekla nepatří. Jdi s ní a žijte šťastně spolu ve světě lidí.“
A tak spolu Zdenina a David odcházejí zpět do života mezi lidmi a jsou spolu šťastní…