Špenátová chaloupka

Byl jednou jeden zámek, ve kterém žili Perníček a jeho žena Vařenka. Oba dva byli mladí, chytří, šťastný...
Ale jejich vláda byla nespravedlivá a špatná. Jejich starý otec - komorník, i přes to že věděl jejich výši, jim nadával do spratků a stále jimi opovrhoval.
Zato jejich matka, ošklivá, ale stále velmi hodná žena, je stále chránila, kojila mateřským mlíkem (které už dávno neměla) a stále je laskala.
Jednou, když matka šla pro prostěradla, aby Perníčkovi a Vařence ustlala postel, z kouta ji popadl zlý otec a přiložil jí dýku na hrdlo. Matka chtěla křičet, ale on jí potichu pošeptal: "Zkus zakřičet a podřežu tě,"
"Co o de mně chceš?" zeptala se zoufalá matka, která se stále snažila z otcova sevření vymanit.
"Zbavíme se Perníka a Vařeny! Odveduje hluboko na palouk a tam je nechám umřít hlady. Něco prozraníš a touhle dýkou tě rozpárám za živa!"
Načež druhý den otec odvedl Perníčka a Vařenku na palouk, porostlý pšenicí, a ve prostřed je nechal. Poté jim oznámil, že jde natrhat žito (které tam vůbec nebylo) na jídlo.
Po třech dnech Perníček a Vařenka začali mít pochyby. Byli vyzáblý na kost a tak Perníček navrhl, že půjdou na zpaměť do zámku. Ale Vařence se moc nechtělo, nakonec však našli chaloupku celou ze špenátu. Urození lidé však špenát nemají rádi, a tak se nedivte, že ho Perník pozvracel. Načež se z chalupy ozvala hodná čarodějnice: "Kdo pak mi tu blije na špenát?"
"To já ne, To jen Vařenka!" odpověděl vyděšeně Perníček.