Ether

Proč?Prosím,tatínku,nedělej to!“Dívka se rozplakala.
„Ty malá čarodějnice!Táhni z mého domu!Nikdy neuděláš nic správně!Jsi k ničemu!Stejně jako tvá matka!Jste obě stejné!“Grum popadl svoji dceru a vyhodil ji ze dveří na trávu a hlasitě zabouchl dveře.Dívka nevěděla co si počít.Proč ji otec tak moc nenáviděl?Proč vždycky říkal,že je malá čarodějnice?A hlavně,kdo je její matka?
Grum měl malou chalupu na konci vesnice,kousek od lesa.Ether si tu často hrála se svým bratrem,který je o pět let starší.Ten však před šesti roky odešel i s matkou.Jiné děti neznala a její rodina se vždy vyhýbala vesničanům.Na trh chodil Grum jen zřídka kdy a malou Ether nikdy nikam nepouštěl.Nyní se ale hodně věcí změnilo.Grum začal pít a od odchodu její matky se už neusmíval a byl stále mrzutý a naštvaný.Svojí zlost si často vybíjel na své dceři.
Ether utíkala do lesa,jako po každé,když ji otec zbil nebo ji vyhodil z domu.Doběhla na malou lesní mýtinku,kam slabě dopadaly paprsky podzimního slunce.Dívka se posadila blíž k lesu a pozorovala malé černé mravence,jak pilně pracují na postavení nového mraveniště.Na Ether dopadla kapička a další,další a další.Začalo pršet.Ether si tiše povzdechla.
„Ahoj!“Ozval se za ní klučičí hlas.Ether se lekla a rychle se postavila.Za ní stál chlapec přibližně stejně starý jako ona a o dvě hlavy větší.
„Co chceš?A kde se tu bereš?“Vyrazila ze sebe polekaná Dívka a začala nepatrně couvat.
„Hej!Počkej!Nemusíš se mě bát!Neublížím ti!Já jsem Ignis a viděl jsem tě tu už minule.“Řekl chlapec a zkoumavým pohledem si prohlížel Ether,která už přestala couvat a trošku se uklidnila.
„Já...já,já jsem Ether.“Vykoktala ze sebe po chvilce a chlapec se musel divit.
„Etérn?“Podivil se chlapec.
„Né!Jmenuji se Ether!Rozumíš mi?Ether.“Uvedla své jméno na pravou míru.
„Ether?To je ale dost divné jméno.“Ignis se díval na Ether nevěřícně.
„Co je na mém jméně špatného?!?Je to jméno jako každé jiné.“Rozzlobila se na chlapce.
„Cože?,rozesmál se chlapec,Říkáš jako každé jiné?Ether,nebo jak se jmenuješ,tohle jméno se již po staletí žádné dívce nedalo!Nechceš mi tu snad vykládat,že neznáš pověst,která je spjata s tvým jménem!“Řekl pobaveně Ignis.Ether chvilku přemýšlela.Nechtěla vypadat před tím chlapcem hloupě.,,Neznáš ji,že?Klidně ti ji řeknu,ale je to jen báchorka,co vyprávěj báby ve vesnici o zimních večerech!“Ether jen pokývala hlavou a posadila se na mokrou trávu.Déšť ji bubnoval do kapuci.
„Takže někdy před třemisty lety žila mladá krásná žena,jménem Ether,na pobřeží u Velkého moře.Žila se svojí matkou a otcem.Byli spokojení,dokud nenastala jedna osudná noc.Ether v ten den nabyla svých dvaceti let.Do jejich domu přišla příšera s lidskou podobou-Kréserbur.“Ether přerušila Ignisovo vyprávění,,Co je to Keresebur?“Ether nerozuměla co jí Ignis řekl.,,Nepřerušuj mě.Rodina si myslela,že je to hodný mládenec.Rok se s rokem sešel a chtěli se s Ether vzít.V onen den,kdy se měli brát,zjistila Ether,že má moc.Před jejíma očima se její milý přeměnil a ukázal svou pravou tvář.Dívka se zhrozila a začala se modlit ke svým bohům.Kréserbur jí řekl že s jejím jménem je spjata kledba.Každá dívka tohoto jména musí zemřít,neboť jako jediná dokáže zabít Kréserbura.Těsně před tím,než zemřela jí do ucha pošeptal své pravé jméno.Kréserbur je nesmrtelný a pokaždé když zabije Frakoven-v jeho jazyce zabíječku příšer,přesune se na jiné místo a do jiné doby.No a to je konec příběhu.“Zakončil své vyprávění Ignis a šel si utrhnout sladce vyhlížející lesní jahodu.Ether se za ním rozeběhla.
„Počkej,to chceš říct,že já jsem Frakoven?A jaké bylo jeho jméno?“Vyptávala se zvědavě i nevěřícně..
„Ale Ether,je to jen pověst!Žádný Kréserbur ani Frakoven není.Ale říká se,že kdo odhalí pravé jméno příšery má nad ní moc,ale nedokáže ji zabít.To umí pouze Frakoven-která to dokáže i bez vedění jeho jména,ale nikdo jeho jméno neví.Vždy to řekne pouze umírající Frakoven.“Dořekl svoji řeč a utrhl si další malou jahodu.
„Takže ty si myslíš,že já nemusím umřít ani zabít nějakou příšeru?“Zeptala se s obavami v hlase Ether.Z toho pomyšlení se jí zatočila hlava.
„Neboj se.Podle mýho je to jen hloupá pověst.“
„No ale říkal si,že se tohle jméno dívkám nedává.“
„Jo.Právě kůli týhle pověsti.Podle mýho,je to ale moc hezké jméno.“Ether se zatvářila podezřívavě.
„To byla samozřejmě poklona.“Dodal Ignis a Ether se lehce usmála.Najednou se cítila bezpečně.Pocítila k chlapci vděčnost.
„No a jaký je tvůj příběch,Ether?“Zeptal se Ignis a šel se posadit na mýtinku.
„Není zajímavý.“Řekla a vzpoměla si na otce.
„Co to povídáš?Každý příběh je zajímavý!A ten tvůj,divko jménem Ether,bude určitě ještě zajímavější!Prosím,vyprávěj.“Ignis se na Ether povzbudivě usmál.Dívka mu úsměv oplatila a v hlavě si začala skládat příběh jejího krátkého života.
„Ještě před šesti lety jsem žila spokojeně s mým otcem,matkou a bratrem.Právě můj starší bratr byl můj nejlepší a zároveň jediný přítel.Mojí maminku si dost dobře nepamatuji.Prý mám stejné oči i vlasy.“Ignis se zadíval do krásných zelených očí a světle hnědých,jemě vlnitých vlasů.Až teď si uvědomil,že dívka je velmi krásná.
„Můj bratr-Ikoven byl vysoký a štíhlý se světle hnědýmy vlasy.Bylo nám opravdu dobře,jenže maminka se jednou k večeru pohádala s tatínkem.Ještě téže noci si zbalila věci a bratra vzala s sebou.Mě jen řekla,že budu mít krásný život a že musím všem nástrahám hrdě čelit.To je to poslední co mi řekla.Od té doby se o ní u nás doma nemluví.Tatínek je jako vyměně ný.Neustále na mě křičí,vyhazuje mě z domu a občas i bije.Myslím,že mi dává za vinu maminčin odchod.Nemá mě rád.“Řekla a s poslední větou se rozbrečela.Tolik jí to bolelo.
„Ale Ether,jakpak bys na tom mohla mít vinu?“Řekl konejšivě Ignis a objal ji lehce kolem ramen.Ether se polekala a prudce vztala.
„Co to děláš?“Řekla ostře až se Ignis lekl.
„Já jsem tě chtěl jen obejmout.Myslel jsem,že...Nevěděl jsem že nesmím.“
„Omlouvám se.Nejsem zvyklá,že mě má někdo rád a že mě nebije.“Na to ji Ignis objal a ona konečně cítila to,co už dlouho ne.Přátelství.A to pro ni bylo to nejcenější na světě.


„Vrátíš se domů?Už se začíná stmívat.“
„Nechce se mi.Ale otec už určitě čeká.Už dlouho neměl na koho nadávat.“Řekla smutně Ether a pomalu vztala.Spolu s Ignisem si ještě dlouho povídalí.Většinu času se vyptával ja její rodinu a otce.
„Takže,najdu tě tu zítra?“Zeptal se Ignis a Ether v jeho hlase poznala,že by byl moc rád,kdyby tomu tak bylo.
„Podle toho,jakou bude mít otec náladu.Ale snad ano.Já jsem ti chtěla poděkovat.“
„Za co?Nic jsem ti nedal!“zasmál se Ignis.
„Ale ano dal!Jsi můj přítel!A to je víc,než jsem si mohla přát!Někdy i obyčejné přátelství je víc než láska,nemyslíš?“Ignis jí musel dát za pravdu.Poté se rozloučili a Ether běžela domu.Úsměv si jí pohrával se rty.
„Kde ses toulala ty mrcho malá!Abych tady dělal všechno sám!!!UPALUJ NĚCO DĚLAT A TO HNED!!!!!!!!!!!!“Zařval Grum,ale ani přes to nezmizel Ether úsměv z tváře.
„Ty se mi ještě vysmíváš ty malá čarodějnice?“Grum už rozpřahoval ruku,aby mohl Ether praštit.
„Ne tatínku.Já se usmívám,ale ty už jsi asi zapoměl co to je.Od doby co odešla maminku tu je smutno.“Řekla tichým hláskem.Grum zrudl v obličeji a pár chvil nebyl schopen slova.
„Ty se mi mstíš?Že je to tak?Já tě tu dvanáct let vychovávám a ty mi předhodíš tvoji matku?Před šesti lety odešla!Nechala tě tady!Není ti to jasné?Na to že je ti dvanáct jsi pěkně hloupá!!!“Zahřměl jeho hlas,ve kterém byla slyšet nenávist,zloba ale i bolest a smutek.Grum se sebral a odešel do svého pokoje.Ether bylo najednou zase tolik smutno.Jak moc si přála zase vidět Ignise.Vstala a šla uvařit večeři.Poté si vzpoměla,že ještě musí vyndat pivo ze sklepa.Rychle si nazula boty a hlana do sklepa.Když vlezla dovnitř dveře se zaklapli.,,Né,prosím to né!“Špitla Ether.
„Tátííí,tady dole!“Zakřičela,ale předem věděla,že je to marné.Její otec sem nikdy nechodí a z domu ji neuslyší.
„Já tady snad umřu!“Ether se sesunula na podlahu a začala přemýšlet jak se odsud dostane.
„Neboj se mé dítě!Neumřeš.“Pravil Hluboký a zvučný hlas za ní.Ether se lekla.Dnes už podruhé.
„Kdo jsi?“Vykřikla a otočila se.Za ní stál vysoký stařec.Na první pohled ji upoutali ty bledě modré,studánkové oči.Jakoby byly z vody.
„Nemusíš se mě bát.Já ti neublížím.“Řekl dědek s vodníma očima.
„Kdo jste?A co tu chcete?“Opakovala Ether s obavami v hlase
„Ach mé dítě,jsem Osud.“Řekl Starý muž a jemně se na Ether usmál
„Osud?“Opakovala Ether nevěřícně.
„Ano má malá Ether,jsem Osud.Každý mě vidí jinak.Někdo jako mladou atraktivní ženu a jiný jako malé dítě,či někteří dokonce jako zvíře.“A jako na důkaz svých slov se přeměnil v mladou ženu(nápadně podobnou Ether,ale o pár let starší),,To co jsi právě viděla byla nejspíš tvá matka,že?“Řekl Osud a Ether uznala,že má pravdu.
„Ale jak to děláte?“Zeptala se zvědavě.
„Já to nedělám.Víš můj obraz vytváří fantazie lidí.Ty si pod mladou ženou představíš svoji maminku,někdo jiný někoho jiného.“Ether to znělodocela logicky.
„Jaká je ale vaše pravá podoba?“Zeptala se.
„Já jsem jako voda.Ta má také hodně tváří,ale nikdo neví její pravou tvář.“Tak proto ty vodní oči,odtušila Ether.
„Vy tu nejste náhodou,že?“
„Né nejsem.“
„Jste tu kůli mému jménu?“
„Máš pravdu,mé dítě,ale né celou.Dnes jsi potkala člověka,který v tvém budoucím životě bude hrát velkou roli.Je ale pouze na tobě a na něm,jak tvůj osud skončí.Žij blaze,mé dítě,žij blaze malá Ether.“Řekl Osud a rozplynul se jako pára.Ether nebyla z jeho slov moudrá,ale jedno věděla.Ten důležitý člověk byl dozajista Ignis.Uslyšela cvaknutí.Když se otočila uviděla,že jsou dveře otevřené.Popadla dvě láhve piva a utíkala za otcem domu a vstříc svému osudu.

„Ahoj,Ignisi.“Pozdravila vesele Ether svého přítele
„Ahoj.Jsem rád,že jsi tu.Bál jsem se,že dnes nepříjdeš.Tvůj otec tě pustil?“Optal se Ignis
„Také jsem ráda,že tě vidím Ignisi.Kdepak,otec šel na trh.Už dlouho tam nebyl a dochází mu rum a pivo.“
„Aha.No tak nepůjdem se někam projít?“
„Nikdy jsem nebyla ve vesnici Ignisi.“Přiznala tiše Ether
„Cože?Opravdu?Ale proč?“Vyptával se nevěřícně Ignis
„Otec ani maminka nechtěli abych tam chodila.“
„Jak se menují tvoji rodiče?“Zeptal se Ignis a pomalukráčel k lesu.,,Pojď,půjdem do lesa.“Vybídl Ether,která ho hned doběhla.
„Můj otec se jmenuje Grum a má matka se jmenuje Ether.Jsem pojmenovaná po ní.“Řekla Ether klidně.
„Počkat,malej moment?Tvoje matka se jmenuje Ether?“
„Ano přoč?“Zeptala se nechápavě Ether.
„No je to divný.Tohle jméno a to všechno okolo něj.Lidé si dávají pozor,aby tak nepojmenovali své dítě!a ty máš v rodině hned dvě osoby tohohle jména.A navíc když odešla....“
„Ale včera jsi říkal,že je to jen pověst!Proč mě tu strašíš?“Zeptala se zoufale Ether.Ignis se na ní jen omluvně podíval,chytil ji za ruku a pak spolu utíkali lesem.I přes to,že už jí hořeli plíce a nohy měla poškrábané od jehličí a trnů,bylo jí v ten okamžik tak nádherně jako snad nikdy.Konečně se oba zastavili aby nabrali dech a Ignis se Ether zeptal:,,Kolik je ti vlastně let,Ether?“,,No bude mi třináct,až začnou lístký žloutnout a padat.“Usmála se na něj.,,Kolik je tobě,dahý Ignisi?“
„Čtrnáct.Chceš ještě běžet?“Zeptal se Ignis,ale už nečekal na odpověď.Chytil Ether za ruku a ona opět mohla prožívat radost z běhu i z přítomnosti jejího přítele.
Když doběhli k okraji lesa,kde již stáli domy Ether se zarazila.Otec jí důrazně varoval,že nesmí do vesnice.Že by mohla být jiná,než ostatní.
„Ignisi,počkej ještě.Řekni mi něco o lidech v této vesnici.“Poprosila Ether Ignise.
„No víš,nejsou zlý,ale nemají rádi cizince,nebo lidi,kteří vypadají jinak.Pro ně jsi oboje.Nesmíš se divit,když si tě budou prohlížet a někteří se můžou i pokřižovat,ale neboj.Nikdo ti neublíží.Věř mi.“
„V čem sem jiná Ignisi?“Zeptala se zoufale Ether.,,Proč se křižují?“
„Víš,podívej se na mě.Jak vypadám?“Řekl a rozpřáhl ruce,aby si ho mohla lépe prohlédnout.Byl hubený,poměrně vysoký a velmi pohledný.
„No jsi pěkný.“Řekla nechápavě Ether.
„Děkuji,začervenal se Ignis,ale to není správná odpověď.Třeba naše vlasy!Ty je máš barvy medu a já?Uhlově černé.Tvoje oči jsou krásně veliké a zelené.Ty moje jsou úzké a tmavohnědé!A tvoje postava?Jsi menší než každá třináctiletá dívka ve vesnici,ale za to mnohem hezčí.“Dodal tiše Ignis a na Ether se usmál.
„Cožpak záleží na vzhledu?Cožpak není jedno,jestli mám světlé nebo tmavé vlasy?Cožpak nezáleží na povaze a na dobrotě srdce?“Ptala se nevěřícně Ether.Nemohla uvěřit,že lidé ve vesnici jsou tak pokrytečtí.
„Ale to víš,že záleží Ether.Ale ti lidé se bojí.Bojí se každého,kdo vypadá jinak.Mají hrůzu z každého,kdo vypadá jinak.Jsou to hodní lidé,ale jejich vesnice má smůlu.Každé jaro a každý podzim,ji přijede oloupit banda banditů.Vydrancují všechny domy a všechny hospody.Unesou mladé ženy a zabijí každého,kdo jim stojí v cestě.Ti lidé se bojí,protože už ztratili důvěru.Bojí se,že každý cizinec je chce okrást,nebo zabít.Už hodně dlouho jsem v téhle vesnici neslyšel smích.Lidé nemají mít z čeho radost.“Řekl a zadíval se Ether do očí.
„Již chápu,proč jsou takový,ale nechápu,že se bantitům nepostaví.Kdyby se na ně řádně připravili a poté by je hnali až za hranice vesnice,zloději by se přeci už nevrátili!“Uvažovala Ether.
„Jistě,máš pravdu,ale ti lidé se bojí.Bojí se o své životy a o životy své rodiny.Co kdyby zabili muže od rodiny,který má pět dětí.Kde by potom brala rodina peníze?“
„Tak se nechají raději okrádat?“Řekla rozhněvaně,ale sama nevěděla na koho se zlobí.Chudák Ignis byl jediný,na kom si mohla vztek vybít.
„Já nevím Ether!“Řekl rázně.
„Panebože,vždyť v té vesnici taky žiješ!Cožpak je ti to jedno?“Zeptala se vyčítavě
„Samozřejmě že není Ether!Co po mě chceš?Abych šel za hlavou vesnice a začal mu tam říkat jak je neschopný?!?“Rozhořčil se Ignis.
„Jistě že ne,ale mohl bys to nabídnout!“Ether měla pokrk téhle hádky.Nechtěla se hádat!
„No jistě,ty si snad bůh,že víš všechno nejlíp?Jsi jenhloupá holka.Co ty víš!“Osočil Ether.Ta nebyla s to říct slova na svojí obranu.Otočila se a uháněla domů.
„Počkej Ether!Nemyslel jsem to tak.“Zazněl za ní Ignisův hlas,ale ona nemínila zastavit.začla brečet.Pohádala se s jediným člověkem kterého měla ráda a který měl rád ji!

„Co jsi koupil tatínku?“Zeptala se Ether,když se její otec vrátil pozdě večer domů.
„Pivo a rum,dceruško.Chceš si loknout?“Zeptal se a nabídl jí láhev piva.
„Tati!Tady není z čeho vařit a rum ti udělám k večeři těžko!Měl jsi koupit věci které jsem ti napsala!“
„Ale já nemám peníze!“Zakřičel Grum
„Protože jsi je propil.Jsi opilec a nic jiného.Vař si večeři sám!“Utrhla se Ether na otce.Ten si to ovšem nenechal líbit a vrazil Ether facku.A ještě jednu z druhé strany.
„Ty fracku jeden nevychovanej.Co tu na mě budeš pokřikovat?Vypadni ocaď.Nechci tě ani vidět!Ty čarodějnice mrňavá!“Rozzuřil se Grum a kdyby Ether neutekla,jistě by pár dalších ran schytala.
Dnes měla velmi špatný den.Tížilo jí svědomí.Byla na Ignise zlá i když si to vůbec nezasloužil.Stále myslela na to,co jí řekl dnes odpoledne. ,,Bojí se každého,kdo vypadá jinak.Mají hrůzu z každého,kdo vypadá jinak.“Litovala je pro to,co jim každoročně banditi dělají,ale stále nechápala,proč se jim nepostaví.Ether se unaveně položila na lúžko s úmyslem si trochu odpočinout.Rozpoměla se na to,co jí řekl Osud.A poté usnula do neklidného spánku.
Ocitla se v prostorné krásné mísnosti s malími fontánkami,kde protékala voda průzračnější než křišťál.Ona sama na sobě měla své staré šaty.Měla pocit,že svoji přítomností pohoršuje tuto místnost.U kotníků se jí vlnila hebká a chladivá mlha.Rozhlédla se.Nikdo zde nebyl.Pouze ona a mlha.
„Ether...“Zašeptal někdo tak tiše,že sotva rozuměla.
„Kdo jste?“Řekla tiše Ether-bála se,že kdyby zakřičela mohla by se místnost rozplynout.
„Ty mně nepoznáváš?“Zazněl opět ten stejný hlas,který byl pro Ether tak známý,ale přesto tolik neznámý.Náhle se jí před očima začala mlha měnit v postavu mladé ženy.Žena byla nahá,obalovala ji poze sněhobílá mlha.Byla velmi krásná.Ether poznala,že je jí velmi podobná.
„Jsem tvá matka Ether.“Řekla sametovým hlasem.Ether nevěděla co říct.Chtěla se za matkou rozběhnout,ale nemohla se hnout z místa.,,Ma..matka?“Vykoktala se zebe Ether.
„Ach ano mé dítě.Již si mne nepamatuješ?“Zeptala se smutným hlasem a v oších měla slzy.
„Já,né už ani moc ne.“Řekla Ether rozrušeně.Stale se dívala na tu nádhernou ženu.Viděla svoji matku!
„Ach Ether!Jak moc jsi mi chyběla.“Řekla a už neudržela slzy.Každá slza se proměnila v trošku mlhy,hned jak s jí dotkla.
„Kde to jsme?“Zeptala se Ether.
„Tohle je místo,kde již šest let …..žiju.Jsem mrtvá drahá Ether.“Smutně se usmála a zadívala se dceři do očí.
„Ty jsi mrtvá?“Rozbrečela se Ether a vrhla se matce do náručí.Ta ji objala a šeptla ji do ucha,že ji má moc ráda.
„Ano.chtěla bys slyšet můj příběh?“Zeptala se Matka Ether a posadila se do mlhy.
„Vyprávěj.“Pobídla jí Ether a usadila se do mlhy naproti matce.
„Před osmnácti lety jsem poznala tvého tatínka.Byla to láska na první pohled.Po třech měsících jsme se vzali a za rok povyli dítě.Tvého bratra Ikovena.Bylo nám krásně.Ikoven rostl a mi chtěli další miminko.A pak ses nám narodila ty.Pojmenovala jsem tě po sobě.Netuila jsem,že je toto jméno prokleto.Bylo tám tak hezky.Grum vydělával hodně pěněz a ty s Ikovenem jste krásně rostli.Jenže ste byli oba jiní než ostatní vesničané.Světlé vlasy a oči vás dělali něčím jiným.Proto jsme vám zakázali do vesnice chodit.Bylo nám všem čtyřem v té chalupě tak moc pěkně.Bohužel jsem zjistila že jsem Frakoven.Víš co to znamená?Znáš tu pověst?“Zeptala se Ether svojí dcery.Ta přikývla.,,Bůh na mě seslal ale mnohem větší kletbu.Víš kdo byl Kréserbur?Byl jím tvůj bratr.Nechtěla jsem,aby jsi se to dozvěděla-moc jsi svého bratra milovala.Grum chtěl aby si to věděla.Pohádali jsme se a já odešla a vzala jsem s sebou tvého jedenáctiletého bratra.Museli jsme se poté utkat na život a na smrt.Ale pověz drahá Ether.Jak jsem měla zabít vlastního syna?Nedokázala jsem to.Před tím,než mě zabil mi pošeptal své jméno.“Zakončila své vyprávění Ether a v očích se jí zrcadlila minulost.
„To je hrozné!Ach maminko,je mi to tak líto.“Řekla Ether a myslela to zcela upřímně.,,Jak zní Pravé jméno Kréserbura?“Zeptala se malá Ether.
„Nesmím ti to říct dceruško.Jsi tu,protože ti musím říct něco jiného.Až dovršíš třinácti let,budeš mít moc zabít Késerbura.Musíš to udělat.Už celá staletí zabíjí mladé i staré Frakoven.Máš šanci to změnit.“
„Jak poznám,kdo je Kréserbur?“Zeptala se Ether.Byla velmi rozrušená z té představy,že by měla ona za dva týdny zabít mocnou příšeru.
„To nepoznáš.Dozvíš se to teprve,až se před tebou ona sama promění.“
„Jak ji mohu zabít?Vůbec nevím jak na to.“Řekla a začala plakat.
„Neplač má nejdražší Ether.Uvidíš,že ti bude vše jasné,až dostaneš svou moc.Já tu svoji dostala teprve ve třiceti dvou letech svého života.Musíš být velmi vyspělá,když ji dostaneš již teď.“Usmála se na dceru Ether a vstala.,,Nyní musíš odejít..“Řekla a znovu svou dceru objala.
„Žij krásně.“Popřála ji na rozloučenou a opět se začala měnit v mlhu.
„Zbohem maminko.Mám tě ráda.“Zašeptala
„I já tebe dceruško.“Řekla naposledy Ether a rozplynula se v mlhu.

„Ach Ignisi!Je mi tak líto že jsme se ohádali!“Řekla Ether a v očích se jí zrcadlil smutek.
„I mě Ether.Měla jsi pravdu.“Řekl Ignis a něžne pohladil Ether po vlasech.Ether se hlasitě rozbušilo srdce.,,Kam dnes půjdem?Chceš jít do vesnice?“Zeptal se opatrně Ignis.
„Já nevím.Kam bys chtěl ty?“Přenechala volbu na něm.Ignis se chvilku rozhodoval a pak chytil Ether za ruku.,,Zavedu tě na moje oblíbené místo.“Řekl a pomalu vyšel.Za deset minut dorazili na Ignisovo oblíbené místo.Bylo naprostoobyčejné.
„Proč ho máš rád?Nevidím na něm nic zvláštního.“Řekla Ether a rozhlížela se po okolních stromech.
„Já nevím.Myslím že tu panuje jakási magie.Necítíš tu vibraci po celém těle?“Řekl a zavřel oči.Ether udělala to samé.Náhle ucítila jakési mravenčení
„Co je to?“Vykřikla překvapeně a Ignis ji pohladil po ruce.
„Klid.To je to očem jsem hovořil.Tohle je magie.“Řekl a opět zavřel oči.Ether se uvolnila.Znovu to pocítila.Síla magie jí proudila po těle.Chtěla se tomu oddat a také to udělal.Náhle se jí zatočila hlava a ona omdlela.Naštěstí měl již otevřené oči Ignis,který akorát chytil do náruče.Ether se nervózně usmála a skusila vztát.Ignis ji nepustil.
„Omlouvám se ti.Promiň mi to,prosím,nerada jsem....“Nedořekla a Ignis ji něžně políbil.Zavřela oči a oddávala se pohybu Ignisových rtů.Srdce ji bušilo jako o závod.Hluboko sebe cítila,že tohle chtěla.Nyní pochopila,proč byla s Ignisem tolik šťastná.Ona ho měla ráda.A co bylo lepší-on miloval ji.Ether začaly stékat slzy po obličeji.
„Děje se něco,má nejdražší?“Zeptal je Ignis a jemně nakršil obočí a udělala se mu jemná vráska mezi očima.
„Já jsem tolik šťastná!Opravdu moc!“Řekla a začala hlasitě vzlykat.
„No a proč pláčeš Ether?“Ether pokrčila rameny a objala pevně Ignise.Už nikdy ho nechtěla ztratit.Chtěla se mu svěřit s tím,co jí ve snu řekla maminka,ale pak si řekla že by jí určitě neuvěřil.Myslel si,že je to jen pověst.Nebude ho zatěžovat tímhle.Náhle ji znovu políbil ani ona nezůstala pasivní.Byl to velmi dlouhý,procítěný a něžný polibek.

Utekl týden a ona se každý sen viděla s Ignisem.Většinou si povídali,nebo si hráli různé hry,při kterých se tolik nasmáli až je bolela břicha.Jednoho dne se Ether zeptala na Ignisovu rodinu.
„Není toho moc k povídání.Moje matka je žena v domácnosti.Můj otec pracuje jako stavař.Nemáme moc peněz,ale není to tak zlé.Mám ještě jednoho bratra.Je o rok starší.Pracuje s tatínkem na stavbě,ale ještě studuje.Je velmi nadaný pro kreslení map.“Když se ho chtěla Ether dál vyptávat zarazil ji.,,Nechci si povídat o rodině.Víš táta je často nervózní.Je sice moc hodný,ale poslední dobou má v práci problémy.“Řekl a Ether se již více nevyptávala.
Dnes ale ven nesměla.Otec se opil a měl pocit a touhu se o svoji malou holčičku starat.
„Ale tatínku.Nemusíš mě hlídat.Postarám se o sebe sama.“Říkala a snažila se vymanit z jeho sevření.
„Kdepak.Poslední dobou jsem tě moc zanedbával Ether.Dnes spolu budem vařit a budem si hodně povídat a můžem si zahrát fotbal nebo házenou.“Řekl a hnal se pro hrnce.Cestou ovšem zakopl a svalil se na zem.Začal příšeně nadávat.
„Tady je ale bordel!Sarka práe!Holka nemůžeš tu uklidit?Ty si ale budižkničemu.“A to pokračovalo dalších deset minut,než se sebral ze zemně a pak si sedl na pohovku a chtěl si s Ether povídat.
„Tak Etherko,jak se máš?“Řekl a loknul si z flašky rumu.
„Děkuji,mám se hezky.“Zalhala a nemohla se dočkat zítřka.
„No a co kamarádky?“Řekl
„Drahý otče.Nemám žádné kamarádky.Nesmím chodit do vesnice.“Připoměla mu.
„Ach tak.No a to v blízkosti žádná nebydlý?“Zeptal se a hlasitě si říhl.
„Né.Až zalesem.“Řekla.Otcovo pití jí začínalo lézt krkem.
„Aha aha.No Ether.Tak si běž hrát s kamarádkami.“Řekl,jako by ani nevěděl o čem se před pár minutami bavili.Byl to tak skvělý chlap!Pomyslela si Ether.
„Jo jistě.“Řekla a dusila v sobě svůj vztek
„Nebo počkej!Nejdřív mi udělej večeři.“
„Jistě.“Dneska již Ignise určitě neuvidím,pomyslela smutně.Odešla se podívat do spíže.Našla zde pár kusů zeleniny a trochu sádla.Rozhodla se tci udělat polévku.Našla pár brambor a již se otáčela kolem plotny.Přesně v půl sedmé byla večeře na stole.
„Polívka?No tak dobrou chuť.Jo a zítra půjdem na trh!“Oznámil Ether a začal usrkávat z talíře.
„N..na trh?Ale ten je ve vesnici!“Zděsila se Ether.
„No to je.“Řekl a opět se věnoval své polévce.
„Ale já ve vesnici nikdy nebyla!“Řekla a stále se tvářila vyděšeně.
„No vezmeš si ty červený pěkný šaty a klobouk.“
„Nač klobouk?“Podivila se Ether.
„Abychom srkyli tvoje vlasy,né!“Řekl a poklepal si na čelo.
„No jistě.Máš pravdu.“Řekla a polkla první sousto z večeře.

„Otče,bojím se.“Řekla.Bylo jí tak smutno po drahém Ignisovi.Stále myslela na ten krásný polibek.
„Ale no tak.Máš klobouk hezký šaty.Řekneme že je ti deset.Chovej se nesmělě a koukej do země.Je všechno jasný beruško?“Zeptal se,ale odpověď nevyžadoval.Stejně bude po jeho.
Procházeli zrovna lesem a Ether spatřila Ignise.Již se za ním chtěla rozběhnout,ale uvědomila si,že by to nebylo vhodné.Ignis ji nejprve nemohl poznat,ale když se mu zadívala do očí promluvilo srdce.Ether mu gestem naznačila aby byl potichu.Nenápadně zůstala za otcem pár kroků,aby si mohla s Ignisem promluvit.
„Tolik jsem se bál,že jsem tě před tím vyděsil tím...polibkem.“Začervenal s Ignis a Ether se musela usmát.Byl to opravdu pohledný chlapec.
„Né,jen otec mi nedovolil jít ven.Když se mi to zítra podaří sejdeme se zde?“Zeptala se a ta představa ji vzrušovala.
„Jistě.Jsem tu každý den.“Řekl Ignis a jemně ji pohladil po paži.
„Omlouvám se,že jsem tu nebyla.“
„Ether!Necourej se!“Okřikl ji otec.
„Už běžím otče!“Řekla
„Tak tedy zítra?“Zeptal se Ignis a oči mu hořeliý láskou.Láskou k Ether.
„Ano.“Zašeptala a pohladila ho po tváři a už utíkala ke svému otci nadmíru šťastná.
„Co tě tak potěšilo dcero?“Zeptal se bez špetky zájmu.
„Jsem veselá pořád.“Podotkla tiše a nasadila si kloubouk.Již se blížili k vesnici.
Ether se třásli ruce jako lístky ve větru.Když přišli k prvním sýdlům Ether se zmocnil takový strach a taková nevolnost,že téměř omldlela.Otec si jí nevšímal.On se nemusel maskovat.Měl černé vlasy a tmavě zelené oči.Svoji podobu zdědila Ether po matce a to nebyla jediná věc kterou dala matka do vínku.Šla tiše za otcem a srdce ji bušilo,jako kdyby chtělo vyskočit z hrudi.Otec prošel vesnicí na malé námněstíčko.Bylo zde pár dřevěných krámků se zeleninou,látkami a šperkami.Ether se zalíbylo jedno malé srdíčko.Jelikož ji měl otec moc rád a zrovna neměl v krvi tolik alkoholu bezevšeho jí náhrdelník koupil.Pak musela Ether vybrat zeleninu a různé další věci.Vždy jen otci řekla co musí koupit a počkala na něj.Když byli otovi již se snášel soumrak.Ether byla unavená z věčného chození.Prošli další dvě vesnice.V té třetí s jí líbylo nejvíce.Nemusela zakrývat své medové vlasy.Cítila se šťastná a bezstarostně.
Když se vrátili do chaty šla Ether hned uvařit vydatnou večeři.Otec ji pochválil a poručil si přinést pivo.Ether považovala tento den za výjímečný.Otec nebyl opilí do němoty,poprvé viděla vesnici a v jedné se dokonce nemusela skrývat,ale co hlavně-viděla po dvou dnech Ignise.Z nenadání se jí v mysli vybavila matčina slova. „Až dovršíš třinácti let,budeš mít moc zabít Késerbura.Musíš to udělat.Už celá staletí zabíjí mladé i staré Frakoven.Máš šanci to změnit.“Jak by ona mohla zabít starodávnou příšeru?Ale co bylo horší-třináct jí mělo být za dva dny.Z té představy se jí udělalo natolik špatně,že to její žaludk nevydržel a ona vyzvracela celou večeři.

Druhý den již spěchala za Ignisem.Tolik se na něj těšila.Až ho znovu uvidí a ve skrytu duše doufala že ji znovu políbí.Stále nemohla uvěřit tomu,že ona-zrovna ona potkala někoho tak výjmečného,jako byl Ignis.Byl velmi milý a hodný.Když Ether přišla na palouček,Ignis tam ještě nebyl tak se ozhodla sednout si.Uvědomila si,že je to stejné místo,kde seděla,když poznala Ignise.Znali se už bez mála tři týdni.Jak moc ho milovala.Jak moc muvěřila.A ona věděla,že on ji miluje také,ale oba se to bojí říct jeden druhému.
„Čekáš dlouho Ether?“Řekl veselý hlas za ní.
„Né můj nejdražší.“Zašeptala a ruměnec se jí rozlil po tvářích.
„Ach Ether!“Zavzdychal Ignis a opatrně ji pohladil po rozpálených tvářích.,,Včera jsi šla do vesnice?To je dobře.To je moc dobře!“Řekl a objal ji.
„Ano a bylo to nádherné.Byli jsme i v Porsetě.Tam sem se cítila tak volně Ignisi!Nemusla jsem si skrývat vlasy ani oči!“Řekla nadšeně a oči jí zářili štěstím.,,Něco pro tebe mám.“Usmála se a podala Ignisovi malé stříbrné srdíčko.Ignise to velmi dojalo.
„To je....prostě nádhera!Děkuji ti.Opravdu mě to těší.“Řekl a zapnul si přívěšek.Velmi muslušel a ostře kontrastoval s jeho opálenou kůží.Ether byla šťastná,že se mu přívěšek líbí.
„Ale já pro tebe nic nemám Ether.“Řkl,ale Ether se na něj usmála a jemně ho políbila na rty.
„Ale máš.“Řekla jen a Ignis se musel usmát.
Den jim utekl hodně rychle.Zatoulali se hlouběji do lesa a již padlo šero.Ether se začínala bát.
„Neboj,znám ten les velmi dobře.“Řekl Ignis,ale tak smutným hlasem,že se Ether zarazila.
„Děje se něco?“Vyzvídala s něhou.
„Nikoliv.“Odvětil prostě a vzal Ether za ruku a pomalu ji vedl hustým lesem domů.Z listů opadávali první lístky.Ether bylo zítra třináct.Ether se nejdříve nechtěla zítra s Ignisem setkat,ale ten na ni tolik naléhal až povolila.Nechtěla mu o té kletbě nic říkat.Možná to byl pouze zlý sen,pouhý výplot její fantazie.
„Zítra?“Zeptal se nakonec Ignis,když stáli nedaleko Grumovi chalupy.Bylo na ní odsud dobře vidět,takže Ether již mohla dojít sama.
„Ano.Těším se.“Řekla vesele,ale Ignisův úsměv byl velmi smutný.Objal ji a pak ji dlouze,něžně a láskyplně políbil.Ether se usmála a v rudých tvářích jí pulzovala krev.Naposledy Ignisovi zamávala a rozběhla se domů.Ignis na ni poté hleděl a pak tam zůstal dlouho stát a smutně koukal na chalupu.Na domov jeho milované,která měla brzy naplnit svůj osud.

Ether měla velmi neklidnou noc.Probudila se již brzy ráno a přichystala otci snídani.Dlouho přemýšlela,zda mu má říct,že je Frakoven.Nechtěla mu ublížit,jako to před sedmi lety udělala její matka.Velmi dlouze vymýšlela slova do dopisu který muchtěla napsat.Rozhodla se,že bude stručná.
Můj nejdražší tatínku
Tyto slova se mi nepíšou dobře.Vím,že ti moc ublížím,ale mám jistou povinost.Dnes mám naplnit svůj osud.Jistě znáš legendu o mém jméně.Není to pouze legenda.Chci,abys věděl,že ať už jsi byl za posledních sedm let jakýkoliv miluji tě.A musíš mi věřit,že i maminka tě hluboce miluje.Budu ti nadosmrti vděčná.Nevím,jak dnes dopadnu.Pokud vihraji opět se tu radostně shledáme.Pokud ne,vzpomínej na mě v dobrém.
Tvoje milovaná dcera Ether
Poté dlouze plakala.Nebylo pro ni jednoduché předtavit si,že již tatínka možná nikdy neuvidí.Ale musí být silná.Musí věřit,že vihraje.Trochu se uklidnila.Náhle ji vyrušil otcův hlas.
„Ether?Musím ti něco dát.“Řekl a šel se posadit na malou pohovku.
„Dnes jsem měl sen.Byla v něm tvá matka.Řekla,že ti mám dát její dýku.Nevím,kde ji vzala,ale kdysi mi řekla,že jí zdědila po nějaké pani.Takže je to zároveň dárek k tvým narozeninám.“Řekl a podal ji nádhernou dýku.Její ostří měřilo okolo dvaceti centimetrů a čepel byla jemně zdobena zlatem.Na ostří u čepele byl nápis.Detr lemminted drén Kréserbur. Byla to překrásná dýka.Nyní Ether věděla,jak zabít Kréserbura.Byla dojata a z očí jí ztekla slza.Nyní se chtěla rozloučit s Ignisem.
„Otče dovol,abych se šla projít do lesa.“Řekla smutně a nepřestávala plakat.
„Jistě.Ale do oběda buď doma.“Řekl.Ether se nešťastně usmála.Možná pomyslela si v duchu.
„Otče.Mám pro tebe dopis,ale prosím tě-přečti si ho,až odejdu z domu.Slibuješ?“Řekla a jen tak tak v sobě dusila nával dalších vzlyků.
„Když si to přeješ.“Zasmál se a vzal si od dcery dopis.Ether rychle vyběhla z domu a oknem se naposledy podívala na otce.Na člověka který jí dal život a na člověka,ktrý ji třináct let vychovával.Zrovna rozbaloval dopis.Ether již nemohla potlačovat slzy a hlasitě plakala.Náhle uslyšela hlasité srdcervoucí výkřik:,,NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ,Prosím to né!“Zařval její otec a hnal se ke dveřím.Ether rychle pádila do lesa.Když se ohlédla její otec ji hledal.Musela utíkat dál.Za nedloho se zastavila,aby nabrala dech.Když se otočila,uviděla jak její otec leží asi padesát metrů od ní.Věděla,nebo spíše cítila,že pláče.Náhle ji silně rozbolela hlava.Začala plakat a toužila obejmout svého otce.Věděla,že o ovšem nesmí.Rychle se rozeběhla a došla na mýtinu,kde měla poslední schůzku s Ignisem.Čím více se k tomu místu přibližovala tím více ji bolela hlava.Věděla co je to.Vítila přítomnost Kréserbura.Ale co by tady pohledával?On snad ví,že tady se má setkat s jejím Ignisem?Nemohla připustit,aby se mu něco stalo.
„Cítíš mě?“Zazněl hlas za jejími zády.
„Ignisi?Co to povídáš?“Řekla rozrušeně Ether.
„Cítíš mě Frakoven?Lovkyně příšer?“Řekl Ignis a Ether se začala modlit.
„Ty nemůžeš být...To né!“Zakřičela Ether,ale to už se před ní Ignis proměnil v obludnou příšeru.
Dvě velké žluté oči na ni hleděli z napůl hadího a napůl dračího těla.Ether v nich stále viděla lásku.
„Ignisi!Neublížíš mi!“Zakřičela Ether.
„Nejmenuji se Ignis.“Odpověděl pouze Ignis.Rychlími kroky se blížil a Ether.Hadí hlava ji nespouštěla z očí.
„Vždyť se máme rádi.Nemusíš mě zabít.Prosím,vím že jsi vlastně dobrý člověk!No tak Ignisi!“Řekla a plakala.
„Víš i mi Příšery máme psvé prokletí.Vždy je náš každý protivník někdo,koho milujeme nejvíce.Nechci to udělat Ether,ale musím.“Řekl něžným hlasem a ona v něm slyšela Ignise.Příšera se náhle změnila opět na lidskou podobu.
„Ignisi,co to znamená?“Zeptala se a začínala doufat,že Ignis zůstane hodný.
„To znamená,že tě zabiji v této podobě.“Řekl hrubým hlasem,který k němu nepasoval.
„Ach né!To já zabiji tebe!“Bylo to to nejtěžší,co kdy v životě řekla.Uchopila svou dýku.Cítila se hloupě,že jde proti neozbrojenému s dýkou.Bohužel se mýlila.Jeho dráby byli že železa a dlouhé alespoň jako čepel její dýky.
„Na život a na smrt,drahá Ether.“Řekl s úšklebkem Kréserbur.Ether stále plakal.Ignis proti ní vypálil ostré drápi a ta je sotva stačila odrazit.
„Nebude těžké,tě zabít.“Řekl opět ten hrubý hlas.Ether nereagovala.Nemohla ho zabít!Vždyť to byl její Ignis. Museli jsme se poté utkat na život a na smrt.Ale pověz drahá Ether.Jak jsem měla zabít vlastního syna?Nedokázala jsem to. Vyvstanuli jí na mysli matčina slova.V tu chvíli přestala bojovat.Ignis využil chvíle a zabodl ji drápy do břicha.
„Víš co je napsáno na té dýce?Znamená to Dýka poznamenaná krví příšery.Pouze jedna jediná Frakoven mě dokázala zranit a od té doby je dýka jedinou zbraní,která mě může zabít.“Zlověstně se zasmál a z Ether se pomalu vytrácel život.
„Chceš znát mé jméno?“Ether neznatelně přikývla.Již byla smrtelně bledá.Přiblížil se k ní.Měl rty u jejího ucha.
„Jsem Aimé.Víš co to znamená?V mém jazyce je to miláček,či milovaná osoba.Ironie,že?“Řekla příšera.
„Miluji tě Ignisi.“Řekla naposledy Ether.
„Miluji tě Ether.“Řekl Ignisův hlas,tak něžný až ho to samotného překvapilo a naposledy políbil Ether rty.Když se odtáhl byla již mrtvá.