Andrej a Hedvika 2.část

„Jsem tady,“ uslyšel ubohý Kazimír a před ním se objevil král Zvířecie. Teď již přítel věděl, že je to mocný čaroděj. Polekal se a uvědomil si, co svým unáhleným výrokem způsobil. Čaroděj mávnutím ruky vše zkameněl, jen Kazimír zůstal ušetřen. „ Vrátím ti syna, ale až mu bude tolik, kolik bylo tobě, když ses oženil s mojí dcerou. Dřív ne! Vychovám ho a stane se mocným vládcem této země. Teď chci tvoji dceru! Její život!“ „ Nééé,“ zakřičel král:“Nedám ti ji, nikdy ji nedostaneš!“ Čaroděj se zle zachechtal:“ Za dvacet roků si pro ni přijdu a nic mi nezabrání, abych si nevzal její život! Trap se trap, přeji ti to!“ Jak náhle se objevil tak také zmizel a král seděl u stolu úplně sám. Tehdy začal hledat někoho kdo by mu poradil co dělat, jak princeznu zachránit. Až při poslední návštěvě u nás, když se zastavil v konírně, vyprávěl svůj příběh kočímu a ten mu poradil. Měl zajet do hlubokého lesa na kraji naší země, tam přebývá stará čarodějnice, velice moudrá a světa znalá, jistě si bude vědět rady. Vydal se tedy ihned na cestu. Opravdu ji nalezl a ona mu tehdy řekla: „ Musíš zaslíbit Dianu ještě mocnějšímu čaroději než je král Zvířecie, neznám jeho jméno, jen vím, že žije, hledej a najdeš jej. Slib mu Dianu za ženu a uvidíš co bude dál…“ A tak král hledal, ale nenašel. Hledá dodnes, nejezdí na návštěvy, nepořádá plesy, celý život jen hledá. Už za tři roky mu dcera zmizí.“ „ To je smutné otče, velice smutné. A co syn? Myslíš, že se mu potom opravdu vrátí?“
zeptal se Andrej, Hedvika nebyla schopna vydat ani hlásku, tolik ji příběh dojal. „Snad, ale král z toho radost nemá. Jak může čaroděj vychovat člověka? Bude zlý a krutý a osud země bude v jeho rukou!“ „ Ach , takové neštěstí!“ princezna se málem rozplakala. „ Můžeme pro Kazimíra něco udělat?“ Andrej cítil povinnost pomoci druhému v neštěstí a nespravedlnosti. „Nevím děti moje,“ řekl král: „Asi nikdo nemůže najít ještě většího čaroděje.“ „ Já to zkusím!“ rozhodl se Andrej. „Ne ty ne, synu, musíš vládnout této zemi a oženit se s Valerií!“
pronesl král velmi ostře, ale syn se nedal odbýt. Podporován sestrou, tak dlouho otce přemlouval, až mu dovolil jet do světa a hledat největšího čaroděje. I Hedvika toužila jet, ale rodiče nechtěli ani slyšet. A tak potají vlezla do jednoho z cestovních vaků uvázaných na tažném koni. Časně ráno se vydal princ se služebnictvem na cestu, netušili, že princeznu vezou s sebou. Na hranici země Křišťálu Andrej přikázal sluhům ať se vrátí zpět na zámek, dál chtěl pokračovat sám. Náhle slyší hlas:“ Stůj, Andreji, stůj!“ ohlédl se a v dálce vidí mladého hocha. Klusem k němu přijel, jak se však podivil, když se z něho vyklubala Hedvika v pánských kalhotách. „Hedviko! Co tady děláš, co to má znamenat?“ „ Jedu s tebou, dva zmůžeme víc, prosím…“ Přikývl tedy a do neznámého kraje se vydal bok po boku se svojí milovanou sestřičkou.

Projeli dvěma královstvími než dorazili do země Svítícího kamene. Poznali ji hned, na skalách i na rovinách se ve slunci blýskaly malé zlaté oblázky. V hlavním městě bylo pusto, nikde ani živáčka. Dojeli až k zámku. Stál uprostřed zanedbané zahrady, šedivý, smutný. Z každého místa zde vanul smutek a zmar. Přivítáni však byli radostně, král Kazimír je pohostil a rád si vyslechl zprávy od svého dávného přítele, jeho děti byly i jeho dětmi, tak je měl rád. Za celý den však nezahlédli ani královnu ani její dcery. Hedvika by ráda věděla proč, ale neměla odvahu zeptat se. Její zvědavost se brzy uspokojila, protože k večerní hostině byla královna s princeznami pozvána. Trávily většinu času na letním sídle. Rychlý posel je ihned informoval o vzácné návštěvě. Jakmile vstoupily do sálu všichni povstali a vzdali čest. Princ se zkoumavě zahleděl na princezny. Která je asi jeho? Obě byly krásné, ale ta co šla o něco pomaleji a rozvážněji, klopila zrak a celá zrůžověla při plachém pohledu do jeho očí, byla krásnější. Cítil jak mu srdce tluče div se nerozskočí, zčervenal, když líbal její drobnou ručku. Pak předstoupil před krále:“ Králi, přijel jsem samozřejmě proto, abych poznal svoji nevěstu, budoucí královnu říše Křišťálu, ale i mnohem důležitější poslání mě sem vedlo.“