Krajina zaslíbená

Šel cestou vyšlapanou, přesto pořád sám.Kluk už kdysi jako malý odtrhnutý proti své vůli.Vydal se hledat život do konči zaslíbených, ale jediné co se dostávalo byly nadávky a křivé obličeje ostatních, ostatních co se cítí být lepšími.V kapse měl pár zrníček, které chtěl zasadit a poté sklidit.Chvíli se dařilo a on mohl sledovat jak se ze zrníček stává život, roste a dostává krásnou barvu.Jenže osud tomu zřejmě nechtěl, i když těžko říct, možná nebyl on sám přesvědčený, že se úroda podaří.Než pochopil, že nestačí jen doufat, přišla zkáza!Věděl, že by stačilo už jen pár kapek, přesto si přál déšť.Modlil se k bohu, aby mu ho seslal, ale bůh neodpovídal.Na druhý den přišel rozkaz od zdejšího vládce, krásné malé políčko zabavit a veškerou jeho úrodu také.Samožrejmě, že chlapec musel i do druhého dne opustit své přístřeší, ze kterého své políčko hlídal proti všem špatným vlivům.Byla to obrovská rána, proto se rozhodl jít do města a prosit ostatní o pomoc, že to byl on kdo se staral, pečoval, hlídal, ale nic jiného než nepochopení, obličeje dívající se na něj skrz prsty nenašel.Byl pro ostatní podivín a jen nějaký kluk co přišel bůh ví odkud.Bolest pro něj byla neskutečná, přišel s pár zrníčky do zaslíbené krajiny pěstovat trochu štěstí, jenže vládce zaslíbené krajiny nechtěl o štěstí ostatních ani slyšet!Blížil se večer, jeho poslední den s políčkem plným téměř dozrálého štěstí.Jak se blížila půlnoc, zoufalost byla větší a větší.Možná proto se rozhodl jít se napít ze zakázaného potoka lásky zdejšího vládce, jako pomstu, pomstu za zabavení políčka.Jeho čin ovšem viděl jeden z obyvatel přilehlé vesničky a jako oddaný svému vládci běžet vše říct.Vládce ihned vyslal vojáky přístřeší spálit i s políčkem a kluka veřejně popravit, aby všichni věděli, že z jeho potoku lásky nikdo pít nebude.Kluk už z dálky slyšel křik vojáků, viděl mohutné ohně a cítil dupot koní.V první chvíli chtěl utéct, ale pak se rozhodl zůstat a klidně zemřít.Když vojáci na koních dorazili k políčku spatřili chlapce uprostřed políčka s rukama nataženýma jako když pták letí.Pak někdo dal povel k tomu, aby se políčko rychle spálilo i s klukem.A tak se oheň šířil až začal i kluka pálit, ale přesto se rozhodl zůstat a věřit, že on nezemře.Byl přesvědčený, že bůh ho vyslyší.Oheň se začal rozmáhat po celém jeho těle, bolest byla ohlušující.V tom k překvapení všech přítomných oheň ustal.Kluk celý spálený stojí stále s rukama roztaženýma, nehybný, nedýchal, ale oči byly otevřené.Co se stalo pak se můžeme už jen dohadovat, ale do dnes se v zaslíbené krajině povídá, že z vojáků zbyl jen popel, jejich ženy a děti do jednoho zastihlo neskutečné pálení, které mělo za následek jejich smrt.Z potoka lásky se stal potok smrti plný vařící se vody.A podle některých kluk stál spálený uprostřed políčka stovky let, a běda tomu, kdo se odvážil přijít do blízkosti políčka.Byli tací co se přiblížili, ale krom křiku a smrti jeho blízkých už nikdo o nich nikdy nic neslyšel.Dodnes se všichni domnívají, že to byl ďábel kdo vstoupil do jeho těla. Když kluk nepochodil u boha, svěřil svou duši ďáblu, který v krajině zaslíbené rozhazoval místo zrníček štěstí zrníčka smutku a neštěstí!Do dnes mnozí vykládají, že v této krajině nikdo nedosáhne věku vyššího než 22 let.