L & N, 5

Mary za mnou okamžitě přišla, abychom si to mohly říct mezi čtyřma očima. „Takže ty nejsi Nenávist?“ vydechla úlevou. „Už ne.“ ujistila jsem ji klidně. „Zjistila jsem, že nás toho můžou zbavit jedině naše matky.“
„Vážně?“ usmála se zamyšleně Mary.
Taky jsem se usmála. A dokončila vyprávění:

„Vždycky jsem tě milovala.“ To byla poslední maminčina věta. Jakmile stiskla rty k sobě, vydechla naposled.
Zasípala jsem, najednou jsem nemohla popadnout dech. „Pomoc!“ vyrazila jsem ze sebe. Vyběhla jsem ze dveří a nahnala doktory do Heleniny cely, jenom proto, aby mi řekli, že je mrtvá. Rozbrečela jsem se.
Pořád mě bude sžírat pocit viny za to, že jsem tam šla, a že se kvůli mně matka obětovala. Já jí přece nechtěla ublížit. Nechtěla jsem ublížit nikomu.
Věřte mi, vždycky jsem ji milovala.


KONEC