Jak malá Caesarova dcerka hrála v taverně kostky

,,Slečno Julinko,slečno Julinko..“
Julie otevřela oči, když poznala hlas otrokyně Niobé.
,,Máma ti vzkazuje že ti mám pomoct se obléct a pak tě dovést do zelené ložnice“
Julie se protáhla a zívla:
,,A próóč?“
,,Maminka mi řekla že dnes se s ní budeš učit tkát“
,,Cože?!“ vymrštila se Julie z postele.
,,Ale..ale to já nechci..mě to hloupé tkaní nebaví!“
Niobé se ale nedala..
,,Ale no tak, tvá máma by jistě nebyla ráda že tak ošklivě mluvíš o tkaní, pojď..“
,,Nikdy!“ zaječela Julie.
Niobé měla ale rozkaz od své paní, Juliiny mámy Cornelie její nezvedenou dcerku přivést a tak když jí Julie utíkala, začala ji honit po pokoji..
Ta malá ďáblice měla ale jiné plány než se nechat chytit. Vyskočila oknem ven do zahrady a skryla se v piniovém keři.
Niobé samozřejmě z okna neskákala a vydala se Julii hledat. Julie však nepozorovatelně vyklouzla z keře, přelezla nízkou zídku a ocitla se na ulici.
,,Tak a teď si mě tam hledejte třeba až do oběda!“
Najednou uviděla naproti na Flaminiovic zídce známou postavu- šedá tunika s purpurovou záplatou na levém rameni,rozcuchané vlasy žluté jako sláma,malý pihatý nosík a dvě chytré modré oči.
,,Ahóój, Quinte!“ zakřičela na pozdrav Julie a rozběhla se za svým nejlepším kamarádem a hnedle byla vedle něj.
Seděl tam s nimi ještě Quintův bratranec Marcus který se mu ale ani v nejmenším nepodobal.Jeho vlasy byly tmavé a kudrnaté, jako vlasy Juliina táty, Caesara.
,,Právě jsem uprchla od tkaní..“ zářila Julie ,,tak kam dneska vyrazíme klucíí?“
Quintova odpověď zněla : ,,Hmmm..“
,,Co ti dneska je?“
podivila se Julie, když si všimla že Quintus je nějaký skleslý.
Quintus mávl rukou:
,,Áni se neptej.. Můj táta byl včera v taverně u Dobrého masa a prohrál tam všecky peníze..a teď sedí doma, vzdychá nebo nadává, proklíná bohy a na nás je děsně protivnej..“
Julie se nemálo podivila:
,,Tvůj táta? Vždyť ten přece hraje kostky úplně senzačně, a má vždycky štěstí..jak se to mohlo stát?“
Quintus si povzdychl.
,,Když on tam byl jakejsi chlap..jménem Glabrio.. a táta povídal že buď je to podvodník a nebo hraje kostky líp než samotný Jupiter!“
Julii bylo kamaráda líto a ráda by mu nějak pomohla.
A v tom ji napadl šílený nápad:
,,Quintéé..? Máš sebou kostky?“
Quintus se poškrabal na hlavě:
,,No..kostky tu mám….ale to přece.. kam chceš jít..?“
Marcus vytřeštil oči:
,,No snad ne..“
,,No tak na co čekáme, přece v tom Quinta nenecháme!Jde se do taverny!“
seskočila rázně ze zídky a vykročila si to směrem rovnou k taverně.
Marcus sice něco namítal, ale stejně se oba rozběhli za ní.


V taverně U dobrého masa je hned udeřil do nosu zápach zkažených ryb a špatného vína.Sedělo tu bezpočet opilců,rváčů,jistě i plno podvodníků a také tu byl hrubiánský hostinský Glaukus,který právě zadními dveřmi vyhazoval jednoho velice přiopilého hosta který řval:
,,Héj,héj,héj , náš konzul je pitoméj!“
Pár opilců do sebe nalilo další amforu vína a dali se do zpěvu:

,,U desáté légie, tam se pívo nepijé..rači daj si z Říma vína,to je přece hned chuť jiná..u de-“

Jejich zpěv přerušil obhroublý Glaukův hlas
,,Co tu chcete?!“
To už si všichni hosté všimli nečekaných malých návštěvníků a všechny jejich pohledy spočívaly právě na nich.
,,Ehm..Nó..my totiž hledáme pana Glabriona..“ odvážila se odpovědět malá Julie.
Dva chlapi od vedlejšího stolu se dali do smíchu
,,No tedá Glabrióne,to sou tví parchanti?“
A šťouchali do svého plešatého souseda.Ten se otočil na děti:
,,Éé?co mi chcete?!“
,,Teda,“ špitl Quintus, ,,ten plešoun fakt dělá čest svýmu jménu.“
Glabrio se totiž latinsky znamená lysý a tento Glabrio měl hlavu jako koleno.
,,To teda jo!“ uchichtl se Marcus
,,No tak,u Merkura, co vlastně chcete, vy štěňata,mám vám utrhat ruce a nohy a sežrat si je k večeři?!“ naléhal ten ne příliš slušný Glabrio.
Všichni tři po této výhružce viditelně ucouvli a celá taverna se dala do smíchu.Ale to už Julie kurážně prohlásila:
,,My si chceme s vámi zahrát kostky!“
Jak to vyslovila, hosté nejprve vytřeštili oči, a pak se všichni včetně hostinského začali řehtat, až se taverna otřásala v základech. Nejvíce se smál Glabrio:
,,Vy..?Ho..ho..ho.. a se mnou?“
a hosté se přidali:
,,Hehé,víte vy vůbec s kým si zahráváte?“
,,No jó, dyť s Glabriónem ještě nikdo nikdá nevyhrál!“
,,Ehm..Julie,Quinte..“ špitl Marcus ,,měli by jsme jít pryč..toho nikdy neporazíme..“
Julie se ale nedala odbýt
,,No a co jako, my máme čtyři assy a chceme hrát!“
Glabrio zvedl hlavu od poháru vína,poškrabal se na své lysé hlavě a zabručel
,,Nó..ehm..dyž já bych pak nerád měl nějaký vopletačky s patrícijema..“
,,Helé,kamarádíčku,“
zašklebil se vedlejší chlap ,,že ty máš strach?“
,,Jé chlapí, že von se bojí že ho ty štěňata voškubou!?“
Glabrio se vztekle zvedl od stolu
,,TAK DOST!“ zařval.
,,Jde se hrát!Voškubu vás jako husy!“
Jednou rukou popadl Quinta,druhou rukou Marka a Julie ta se nedala pobízet ,šla za nimi ke stolu a sedla si na jednu z židlí.Glabrio si sedl naproti dětem a vsadil tři assy.
,,Jejdanánky, tolik?!“ vyděsila se Julie,
,,Vždyť to nás připraví o všecky peníze!“
A vsadila jeden ass. ,,Quinte, házej!“
Quintus vytáhl svůj kalíšek s kostkami,zaštěrchal s ním a vyklopil kostky na stůl.
,,Jedna-dva-tři-tři-čtyř-šest-šest!“ počítal Marcus.
,,Čtyři body!To je dobrý Quinte!“ radovala se Julie.
Glabrio zatřepal svým kelímkem ,,Z vůle říčního boha..“ a hodil.
Jedna-dva-tři-tři-čtyři-pět.
,,Pět bodů! Hehé, dej sem tři assy maličká..!“ zakřenil se Glabrio.
A už tři assy putovaly k němu.
,,Co teď?Víc nemám..“ posmutněla Julie.
Naštěstí,Marcus měl ještě u sebe další tři assy.
,,Vsázíme jeden ass!“ řekl tedy Marcus a chopil se kostek.
Glabrio vsadil tentokrát čtyři assy.
,,Hé, ať je zruinujem..“ ,
,No jasně“ šklebili se přihlížející.
Marcus hodil. Jenom tři body!
,,No to jsme tomu dali..“
Glabrio si ještě něco pošeptal do svého kelímku a hodil- pět bodů!
,,A je to v pytli..“ dloubl do Julie Quintus.
Glabrio shrábl jejich poslední peníze. Quintus, ten neměl u sebe ani quadrans.
,,Helé, vy, a ještě mi dlužíte ass!“ připomněl jim Glabrio.
Co teď? Julie dostala nápad:
,,Já..já..já mám doma takovou príma voskovou tabulku..i s rydlem..“
A hned pro ni běžela.,,Ještě že jsem si ji nechala na houpačce“ říkala si,když přelézala zídku a opatrně seskočila do zahrady.Popadla tabulku a rychle pryč!
,,Doufám že už mě Niobé nehledá..“ pomyslela si a běžela to taverny.
Když dorazila, oba kluci se tvářili jako zpráskaní psi.Mezitím co byla pryč,stihl Quintus prohrát svoje kostky a Marcus svou pýchu, krásné skleněné kuličky až z Kampánie!Julie okamžitě vsadila tabulku.
,,Marku, házej,třeba budeš mít štěstí..“
A Marcus hodil. Dva-tři-čtyři-pět-pět-šest.
,,Máme pět bodů, jsi kabrňák!“ poplácal Marka po zádech Quintus.
Glabrio zatřásl kelímkem,vrhl- a taky pět bodů! Teď to bylo napínavé.Házeli znovu.
Tentokrát se Quintovi nevedlo, zato Glabrio měl zase pět bodů!
,,U Jupitera!“ zaklel Quintus, když Glabrio shraboval voskovou tabulku.
Taverna se opět otřásala smíchy, protože oba kluci, aby splatili svůj dluh,museli Glabrionovi darovat své sandály!
Teď svoje sandály musela vsadit i Julie, protože nic jiného už neměli.
,,Táta mě zabije..“ špitla úzkostlivě ke Quintovi a bylo vidět že má slzy na krajíčku. Teď házel první Glabrio.
,,Jeden-dva-dva-dva-tři-tři.
.U Merkura!!“ zaklel Glabrio nad nepodařeným hodem.
,,Marku, je to na tobě.. má jen tři body..“ povzbuzoval Quintus. Marcus tedy zatřepal kelímkem,a hodil.
,,Čtyř-čtyři-čtyři-čtyři-čtyři-čtyři!“
Glabrio, a s ním i všichni ostatní se mohli potrhat smíchy:
,,Vrh psa..!Cheche ché..oni mají vrh psa!“
a začali skandovat:
,,Tuniky dolů!Tuniky dolů!“
,,To se vám vymstí..vy..vy..“ prskal Quintus když přes sebe přetahoval svou tuniku.
Tři malí nešťastní hráči zůstali všichni pouze ve spodkách!
,,Cco..co..budeme dělat..?“ polykal slzy Marcus
,,To..to..jsou ty tvoje nápady..“
,,A to tedy ne!“ rozvzteklila se malá Julie,
otřela si slzy,sundala s z krku svůj poslední majetek a práskla s ním na stůl:
,,Vsázím svou zlatou bullu!“
Zlatou bullu nosily na řetízku všechny děti ze vznešených římských rodů.Byla to veliká vzácnost,věřilo se, že zajišťuje dětem ochranu bohů a děti ji odkládaly až po dovršení dospělosti.
V taverně to zašumělo vzrušením.
,,Vždyť to má cenu nejmíň sto sesterciů!“
,,A to je čtyři sta assů!“
Glabrio se radoval. ,,Děcka bláznivý..heheé..vsázím teda deset sesterciů!“
Hodil a vítězně se usmál nad pomyšlením že získá jejich zlatou bullu :
,,Pět bodů!“
,,Julie, skus štěstí, je to a tobě..“ zašeptal prosebně Quintus. Julie vzala kalíšek s kostkami.Ruce se jí třásly když do něj šeptala:
,,Jupiter,optimus, maximus..Jupiter optimus maximus..Veliký Jove, dej nám vítězství..“ Podívala se na Quinta,pak na Marka a hodila.všichni napjatě sledovali jak odkrývá kelímek. Jeden-dva-tři-čtyři-pět-šest!
,,Hurá!Máme vrh Venuše!“zavýskla Julie,vyskočila ze židle a začali se s kamarády radostně objímat. Glabrio nevěřícně zíral.
,,Nandali ti to, co?“ šťouchali do něj chlapi.
Přála bych vám vidět ten nepopsatelně nasupený výraz když Julie,Quintus a Marcus shrabovali jeho sestercie.A ještě jim dlužil za jejich sázku! Dostali nazpět všecky své věci,a k tomu plno peněz.Julie se šťastně usmívala.To se ovšem nedalo říct o rozzuřeném Glabrionovi.Ten se nehodlal vzdát a hřímal, že chce své peníze zpátky, že jsou to podvodníci. ,,A to zase ne, Glabrione, tady se bude hrát poctivě!Ty peníze jim patří!“
ozval se jeden obrovitý chlap v červeném plášti. Glabrio viděl že s podvody nepořídí ale své peníze chtěl získat stůj co stůj. Přestal se tedy zabývat nějakými assy a hra dostala rychlý spád
,,Vsázím dvacet sesterciů!“
Quintus neváhal a vsadil jich ještě o deset víc.

Odteď se malým hráčům začalo dařit. Házela vždycky jenom Julie a celá taverna zírala jako tele na nové vrata ,protože to tu ještě nezažili, aby za tak krátký čas padalo tolik Venuší! Glabrio už si zoufal.Zatímco mu na stole zbývalo jen pár mincí, u Julie se kupila celá hromada jeho věcí a mincí,vše od měděných assů přes stříbrné sestercie a zlaté denarie,až po plné amfory s vínem.Když už neměl žádné věci co by vsadil a nikoho od koho by si půjčil,vsadil svého koně! A pak dva sudy vína,vůz a když už to všechno prohrál, byl už tak vzteky bez sebe že zařval:
,,Vsázím svůj byt v insule!“
Kamarádi na sebe vyděšeně pohlédli.
,,Byt?! Ale když to prohrajeme tak to abychom radši prchli z Říma..!“ strachovala se Julie. ,,Ale Julie,“ uklidnil ji trochu Marcus ,,Budeš házet zase ty..“
,,Jo“ řekl Quintus ,,A to by bylo abychom to nevyhráli!“
Glabrio házel první.
Jeden-dva-tři-čtyři-pět-šest! Venuše!
Osazenstvo taverny,které už dávno ztratilo svou náklonnost ke Glabrionovi a obdivovalo Juliino kostkařské štěstí, zklamaně zamručelo.Julie se vyděsila, ale neztratila duchapřítomnost a chopila se kostek. Oba kluci radili jak mohli.
,,Vzývej Jupitera“
,Plivni si do dlaní!“
Julie zašeptala: ,,Fortuno,bohyně štěstí,ať se mi daří,slibuju že ti obětuju třeba celý sud vonných olejů..“
Fortuna zřejmě uplatnila svou božskou moc a Julie tedy hodila – taky Venuši! Její radostný pohled se setkal s Glabrionovým.Byl až vražedný.Nepřestávaje takto zírat Glabrio hodil.
Vrh psa!
A když Julie hodila další Venuši, celá taverna vybuchla smíchy, tentokrát na Glabrionův účet a začala skandovat:
,,Pes!Pes!Pes!Tuniku dolů!Boty dolů!“
Situace se tedy obrátila, a tentokrát to byl Glabrio, kdo se ocitl pouze ve spodkách.
,,Pane Glabrio, nesmím vám opomenout sdělit,že jste nám dlužný za ten byt co jste vsadil!“ podotkla se smíchem Julie.
,,Ale ..ale já už nic nemám!“ zoufal si Glabrio.
,,Spodky dolů!Spodky dolů!“ ječela taverna a Quintus dodal ,,No a ten zbytek si budete muset odpracovat!“
Zcela nahý Glabrio se zvedl od stolu a zaječel :
,,Né!Už toho mám dost!Dejte mi mé peníze a všecky věci nebo vám ukážu!“
,,Alé..alé.. my jsme ty peníze vyhráli..a ten byt taky.. a poctivě“ řekla Julie.
,,Hele, nečerti se Glábrio,“ křikl hostinský
. ,,No jó, náš neporazitelný šampión..!“ zašklebil se jeden
,,No jak by se nemohl čertit když ho oškubaly takový štěňata!“ přisadil si druhý.
Glabrio vyskočil,okamžitě si oblékl spodky a už už děti mysleli že se na ně vrhne, když v tom na něj skočili ostatní chlapi včetně hostinského Glauka, svázali ho a jemu nezbývalo než se smířit se svým osudem.Nikdo ho nebránil.Všichni byli škodolibě rádi že ho někdo porazil v kostkách.

Julie,Quintus a Marcus se o výhru spravedlivě rozdělili.
,,Myslím, že skoro všecky peníze by měl dostat Quintus“ řekla velkomyslně Julie.
,,Ale.. dyť si je vyhrála ty..“
namítl Quintus ale v duchu byl rád,protože jeho táta bude mít velikou radost.
,,Dostaneš je a hotovo!“ rozhodla Julie a bylo vyřízeno.
Marcus dostal Glabrionova krásného hnědáka.Byl spokojen.Vůz mu také přenechali,protože k čemu by byl vůz bez koně?
,,Myslím že tátovi se bude další vůz hodit, aspoň se za babičkou do Kampánie nebudeme muset trmácet na koni“ usmál se šťastně Marcus
,,Ale co uděláme z bytem?“
přemýšleli všichni tři a nejlepší nápad měla samozřejmě zase Julie
. ,,Víte co?“ zazářili jí oči
,,Uděláme si z něho naši tajnou klubovnu!“
,,Bravo! Ať žije naše Julie!“ radovali se oba kluci..
Quintus se zahleděl na sluneční hodiny zřízené na zdi vedlejší insuly.
,,U Jupitera, musím na oběd!Je poledne!“
Společnými silami naložili věci na vůz, zapřáhli do něj hnědáka a rozjeli se pyšně suburskými ulicemi.
,,Tak ahóój!“ rozloučila se s nimi Julie.
A co vlastně dostala Julie?
,,Hni sebou, otroku!Nejdřív si obleč pořádně ty spodky a tu svou odpornou tuniku ať mi neděláš na ulici ostudu!Strč do pytle všecky ty věci, ten košík s husou taky popadni,ten sud vína můžeš nějak valit před sebou a amfóry ty tady nech těm opilcům,a hybaj!Neloudat se!Jdeme!“
A tak se neporazitelný hráč kostek nechal oškubat třemi malými ,,štěňaty“. A Julie si ho teď triumfálně vedla domů, i s plnými kapsami zbylých sesterciů ,které už se Quintovi nevešly do kapes a do pytle.

Když přišla Julie domů, máma Cornelia už stála na schodech vily a hned spustila tu známou písničku:
,,Kde jsi byla?!Dneska si měla tkát a né se potulovat venku!“
Chtěla jí naplácat,ale jakmile ji poprvé pleskla přes šaty, vypadly jí z kapsy peníze a máma si teprve teď všimla Glabriona.
,,Co to má znamenat?“ zrozpačitěla Cornelia
,,Mamí, já jsem ty peníze vyhrála a tohle je náš nový otrok..“ začala vysvětlovat Julie.
Jakmile máma slyšela o tom, že její malá dcerka byla v taverně, nekoukala ani na peníze,ani na otroka a rozčilením křičela
,,Julie! Ty jsi byla v taverně?! To už přestává všecko! Caesara!No tak,Caesare!“
volala svého manžela a vtáhla svou dcerku do dveří. Caesar jim vyšel vstříc
. ,,Tati..tati.! Představ si že já..“
začala se chlubit Julie ale máma ji přerušila vodopádem slov a vykládala Caesarovi že je to nepředstavitelné aby se Julie toulala někde po Subuře a vymetala taverny a..
,,A Julie! Bež do svého pokoje!“
Julie tedy šla, ale nebyla by to naše Julie, kdyby neposlouchala za dveřmi.
,,Caesare, myslím že vážně zanedbáváš rodičovskou povinnost když tohle dovoluješ, aby takhle lumpačila, co si o tobě pomyslí senátoři...“
,,Ale Cornelie..“
,,Jen neříkej! “
Rodiče mluvili ještě dlouho a dlouho, tedy ani ne tak Caesar jako spíš jeho manželka.

Při obědě už se máma trochu uklidnila a zaměstnala Glabriona jako otroka pověřeného kuchyňskými povinnostmi.
Glabrio společně s Niobé a dvěma otroky začali nosit na nízký stolek lehké polední jídlo.
,,Caesare“ přikázala Cornelia svému manželovi, pohodlně uvelebenému na svém lehátku ,,Caesare,promluv s Julií a to hned!“
,,No jo..promluvím...Julie?..“začal Caesar, popíjejíc kampanské víno ,,Kde ses naučila tak skvěle hrát kostky?“