Kerberova slina - Prolog

Jmenuji se Aure. Vlastně Aureolus. Divné jméno, že? No, já si ho nevybral a ani moji rodiče by ho nevybrali, nejsou totiž natolik přemýšliví, aby je napadlo pojmenovat svého nejmladšího syna tak neobvykle. Jméno mi vybral můj strýc, matčin bratr. Já osobně jsem se s ním nikdy nesetkal.
Je mi 14 let. Jak už jsem zmiňoval, z rodiny jsem nejmladší. Mám čtyři starší bratry. Můj otec pracuje jako úředník v místní kurýrní službě. Nudné, nezáživné, leč výnosné. Matka zasvětila svůj život otci. Každý den vstává ráno s otcem a vyprovází ho do práce, každé poledne mu donáší oběd a každý večer chystá teplou večeři. Můj nejstarší bratr Marek odešel do učení, když mu bylo 16 let. Dnes je vyučeným kovářem a vlastní malou kovárnu ve městě. Nežije si zle. Letos v létě se oženil a odstěhoval se do města, kde se chystá rozmnožit svojí vlastní rodinu. Druhý nejstarší, Matouš, je květinář. Otec málem zešílel, když mu Matouš oznámil, že jeho jedinou vášní jsou květiny a odešel do učení k místní květinářce Rozáře. Rozára byla asi o 10 let starší než on a byla vyhlášenou krasavicí. Jsem přesvědčen, že spíše než láska k rostlinám ho uchvátila láska k ní. Ale co možná začalo jako nevinné z lásky poblouznění, skončí už za rok výučním diplomem. Rozáře se mezitím narodila dcera. A za rok, až bude Matouš vystudovaný květinář, se Rozára odstěhuje se svým nynějším manželem k jeho rodičům a bratru přenechá celé květinářství. Lukáš, otcův nejoblíbenější syn, je prostřední. Je chytrý a umí dobře počítat. Moc dobře věděl, jak se udělat nejoblíbenějším a k otcově největší radosti se rozhodl pokračovat v jeho profesi. S jeho puntičkářstvím, vychytralostí a jistou mírou vyčůranosti, která nám všem pije krev, to jistě dotáhne mnohem dál než otec. Druhý nejmladší se jmenuje Jan. Je pouze o necelý rok starší než já. Chytrosti moc nepobral a názor nemá žádný. Kdo ví, co z něj bude. A pak jsem já, Aureolus, žádný další apoštol.
Zmínil jsem se, že je matka věřící ? ne ? Ano, je opravdu velmi věřící. Každou neděli a jakýkoli církevní svátek tráví v kostele modlením se za nás pět. Před každým jídlem a při každé vhodné či méně vhodné příležitosti se modlí. Já osobně proti bohu nic nemám. Zastávám však poněkud přízemní názor všech bezvěrců : nikdy jsem boha neviděl, tak proč bych měl věřit, že existuje ? Jednou jsem se matce pokusil vysvětlit proč nesdílím její náboženské nadšení. Za dva dny jí téměř v bezvědomí z kostela přivedl farář. Celé dva dny strávila vkleče před oltářem a snažila před bohem očistit mé smýšlení úpěnlivými modlitbami. Dost o rodině, ještě neznáte mě.
Já jsem jiný než zbytek mé rodiny. Nikdo kdo mě zná, nechápe, jak je možné, že jsem jejich příbuzný. Neliším se pouze vzhledem. Liším se vším. Přemýšlím jinak než oni, baví mě jiné věci než je. Jsem inteligentnější než všichni mí vrstevníci. Proto nemám žádné přátele. Za dva roky půjdu do učení a bude ze mě medicín. Bude ze mě nejlepší medicín široko daleko. Už teď se vyznám v základech anatomie a léčitelství. O své budoucnosti mám jasno. Neexistuje nic, co by mi v tom mohlo zabránit. Vlastně až na…………