Princ z Persie

V době, kdy Persie byla největší asijskou mocností, se někdejšímu panovníkovi narodil již třetí syn. Matka při porodu zemřela a v zemi, která každým dnem rozšiřovala své území, kde většina prostého lidu žila v chudobě právě kvůli každodenním výbojům, musel nejmladší syn Rashid vyrůstat po boku dvou starších bratrů téměř na bitevním poli.
Nejstarší Amar byl cílevědomý, dychtivý a arogantní. Zajímala ho jen válka a dobyté území, jež mu bude přisouzeno. Hlavu nosil neustále vztyčenou, byl poháněn touhou po moci a slávě. O rok mladší Sahid ke staršímu bratrovi vzhlížel, sám však nebyl tak žádostivý a více než válka, moc a sláva ho uspokojovalo umění, proto také trávil většinu času sám nebo se věnoval Rashidovi. Amar nikdy neměl Rashida moc v lásce a péči o něj přenechával Sahidovi. V pozdějším věku však Rashidovi dával tvrdé lekce na cvičišti, neměl s ním žádné slitování a za každou chybu Rashid pykal. Rány, krutost, ale především tvrdý výcvik a pevný režim Rashid přijímal s pokorou, a přestože nesčetněkrát padl před Amarem na kolena, nikdy se nevzdával.
Jednoho dne se král se svými syny vydal do Shirazu. Shiraz bylo od pradávna město krásných žen a i král si tu našel své manželky. Ten den však nešlo o krále, jenž už byl po všech událostech a bitvách sešlý. Jeho tvář se zdála být knihou vyprávějící jeho životní příběh. Nejstarší Amar nebyl moc vybíravý, a tak popadl první dívku, co uviděl. Sahid si rád užíval, proto také přišel zkrátka a po prohýřené noci se shledal s Amarem s prázdnýma rukama. Rashid do tamějšího paláce dorazil s dívkou, jejíž krása byla slovy nepopsatelná. “Pochlub se Rashide”, vyzval král Rashida, aby svou vyvolenou všem představil. “Jmenuje se Prya a pochází z ušlechtilé obchodnické rodiny. Víc ani já sám nevím. Její krása mi sebrala slova z úst.”
Rashid zdaleka nebyl sám, komu Pryina krása vyrazila dech. Amarovi se neustále přemítalo v hlavě, že by vedle té ženy měl stát on. Toužil po Prye každý den. Kdyby se však pokusil krásku Rashidovi ukrást, byl by otcem vyhnán z vlasti. Proto Amar začal vymýšlet ďábelský plán, ve kterém měla otcova vražda hrát hlavní roli. Královo požehnání přisouzené Rashidovi by touto cestou obešel a nic už by mu nestálo v cestě.
V den, kdy král slavil narozeniny, měl Amar již vše připravené. Rashidova zapomnětlivost a skutečnost, že se jeho mysl nacházela především u Pryi, ulehčila Amarovi práci. A tak mohl Rashidovi nabídnout, že dárek pro otce sežene sám a Rashid mu ho večer předá. Oslava probíhala dokonale, hudba zněla celým palácem, tanečnice zas zajišťovaly zábavu v sále. Pak ale přišlo k předávání darů. Nic netušící Rashid přinesl otci šperkovnici, avšak v okamžiku, kdy král truhlici otevřel, vystřelila z ní černá mamba a královi několikrát zarazila do obličeje své jedové zuby. Nastala panika. Rashid celý zkamenělý zůstal nehybně stát. Té chvíle využil Amar. “Stráže! Chopte se ho, to je otcovražda!”
Rashid byl uvězněn do žaláře a Pryu si Amar odvedl do svých komnat. Ta se s tím však nechtěla smířit a nevěřila, že za královu smrt Rashid nese vinu. Za dva dny následoval smuteční pochod a královo zpopelnění. Amar, jakožto nástupce trůnu, rozhodl o Rashidově popravě. V žaláři však Rashida navštívil Sahid a noc před popravou si vyslechl jeho verzi příběhu. Vše o tom, jak mu dar pro otce dal do rukou právě Amar. Avšak proti němu byl i Sahid bezmocný. Jednu věc ale udělat mohl. Rashidovi pomohl uprchnout a slíbil, že Pryu pošle k severní bráně, kde se s Rashidem setkají. Rashid bratrovi poděkoval, byl jeho dlužníkem. Prya nedorazila. V bezmoci a beznaději se krásná Prya otrávila, a tak musel princ Rashid utéct sám. Přes události minulých dní se princ nedokázal přenést, na veřejnosti ale nemohl nic dělat. Stal se psancem.
V dobách, kdy vládl Amar, se už neválčilo. Chudoba však přetrvávala. A právě z těch dob kolují historky o Perském princi. Princi z lidu, který bojoval proti králově krutovládě a pomáhal prostým lidem. Všem dával šanci na lepší zítřek. A tak se zrodila legenda o princi z Persie.