sen-příběh osmi kamarádů

SEN
Jednou,když jsem šla ze školy,mě zastavila nějaká paní.Měla na sobě promáčené kalhoty a nabízela mi knihu. „Je to jedinečný kousek.“Řekla a podala mi ji.Měla chraptivý hlas a šel z ní strach.Na hlavě měla šátek který jí zakrýval tvář. „Ne,děkuji.Nemám zájem.“Omítla jsem a odešla.Když jsem šla na hřiště,
zase tam byla.Stále za mnou chodila a pořád mi knihu nabízela.Nemohla jsem se ji zbavit a tak jsem si tu knihu vzala.Byla obalená v černé kůži a na ni byl nějaký nerozluštitelný nápis.Když jsem ji chtěla otevřít,tak se na mě ta paní podívala a sundala si šátek.Pane bože,ona nemá kůži,je to kostlivec.Začala jsem utíkat a knihu jsem hodila do popelnice.Utíkala jsem domů a tam jsem zvonila na zvonek jako o život.Otevřela mi ta paní a já jsem vykřikla.Utíkala jsem zpět na hřiště,ale z mých kamarádů:Veroniky,Tondy,Jirky,Kačky,Alenky,Vaška a Honzy byli též kostlivci. „Co se stalo,proč nikdo není živý,proč jste všichni takoví“ Křičela jsem na všechny strany a ta paní zase byla v dohledu.Snažila jsem se utéct,ale nešlo to,jako bych měla nohy z betonu.Snažila jsem se s nimi pohnout,ale nešlo to.Ze všech stran byli ti kostlivci a já jsem křičela o pomoc.Nikdo nikde kromě těch kostlivců.
„Né,né,nechte mě..“ „Zuzko jsi v pořádku?“ Řekla moje maminka.Probudila jsem se.Ó,byl to jen sen.Jenom se mi to zdálo. „Ty nejsi kostlivec !“ Vykřikla jsem a objímala jsem maminku. „Co že?Proč bych měla být kostlivec?“Divila se maminka. „Víš, já..byl to sen“Řekla jsem a znovu jsem ji objímala a červenala jsem se.Tenhle sen už nikdy nechci zažít !