Odpadky v náručí přírody

Slunce zapadalo a k lesu přišla tma .Měsíc na nebi svítil jako lucerna. Byl první jarní úplněk. Byla to noc,kdy ožívají kouzelné bytosti. „Fůj“ozvalo se „co to tu je“?to řekla malá víla,která bydlela v borovici. Skřítek,který bydlel v pařezu povídá „Po celém lese je nepořádek. Všude jsou papíry,igelity,sklo a plast,a je tu toho tolik,že to snad ani není možné.“
Z celého lesa přicházeli víly,skřítci a zvířátka a všichni si stěžovali.
Stará víla rozhodla,že se les musí v každém případě uklidit. „Lidé jsou hrozní sami v nepořádku žít nechtějí,ale nám ho sem navezou. Vždyť to není možné v tomhle žít.“
Malá veverka plakala. Rozřízla si tlapku o rozbitou skleněnou láhev.Stará víla jí to potřela mastí a bolest zmizela. Stará víla se moc zlobila.Kouzlem oživila ten nepořádek v lese.
Všem odhozeným věcem narostli nožičky.To bylo dupání a ťapkání. A protože uměli i mluvit,tak i povídání. „Ticho“rozkřikla se stará víla „ticho a poslouchejte. Tady v lese nemá odpad co dělat. Co pak ve městě není sběrný dvůr?Je!Je v každém městě,v každé větší vesnici“. „A co tedy budeme dělat?“ptali se víly. „Světluška Svítilka vám ukáže cestu a všichni,kteří nepatří do lesa,půjdou za ní“ Rozhodla stará víla a ukázala na světlušku.
Svítilka znala cestu do města opravdu dobře a všechny pet-lahve,igelity,plechovky a skleněné lahve se vydali na dlouhou cestu do sběrného dvora.
Cesta byla dlouhá a trvala celou noc. Ráno došli d města a potkali holčičku, která vezla vozík plný odpadků. „Ukážeš nám, prosím cestu do sběrného dvora?“ zeptala se jedna pet-lahev. „Vy umíte mluvit?“ podivila se Jana. „Pojďte se mnou, já tam zrovna jdu, cestou si můžeme povídat. Jsem ráda, že nepůjdu sama, trochu se bojím.“
A tak společně došli ke kontejnerům. „My ale nevíme, kam správně patříme !“ plačtivě zvolaly odpadky. Jana všem postupně poradila. Když byl odpad tam , kde měl být, všichni se zaradovali, jak jim to tam sluší. Než stihli Janě poděkovat, kouzlo staré víly pominulo. Už to byl obyčejný odpad.
Světluška odletěla zpátky do lesa, kde už se všichni radovali z čistého a voňavého lesa.