Bratři ze země Lva

Byl jednou jeden král, který vládl velkému království, nesoucí název Země lva. Ten král měl dva syny Milana a Tomášeti od malička vyrůstali společně s svým přítelem Lukášem, který byl syn královského zahradníka. Král Lukášovi dopřával pocty jako svým synům a tiho měli rádi jako vlastního bratra. Jednou řekl král:“ Už jste dospělí, mohli byste jít na zkušenou do světa. Vezměte s sebou i Lukáše a chovejte se k němu jako ke svému brátru a jako k princi ze Země lva. Přivěďte si nevěsty. „Spánembohem a šťastnou cestu.“ Tak se milí princové vydali na cestu.
Jeli dlouho, projeli mnoho královských měst, ale nevěsty si nenašli. Jednou zajeli do hlubokého lesa, už si mysleli, že se z něho nedostanou, ale najednou vyjeli na krásnou louku obkopenou lesem a na ní stál velký statek. Bylo k večeru, tak se bratři rozhodli, že tu požádají o noclek. Lukáš seskočil z koně a šel se zeptat kdo na statku bydlí a jestli by mohli přespat.
Jak vešel uviděl na dvoře u studny dícku jak nabírá vodů. Byla to Vendulka. Když Lukáš přišel blíž, rozštěkal se pes, který bna dvoře pobíhal a Vendulaka Lukáše uviděla:“ Sokole, lehni a ticho! Co si přejete, pane?“ „ Jdu požádat o nocleh pro sebe a své bratry“ odpověděl Lukáš. Vendulka se usmála:“ Terzko, Klárko, pojďte přivítat vzácné hosty!“ Ze stavení vyběhly dvě dícky a běžely otevřít bránu a poznali prince dál. Vendulka Prostřela k večeři a nachystala světnici pro hosty. Po večeři si popřáli doprou noc ašli spát. Ráno, když se loučili, řekla jim Vendulka: „Jestli se Vám u nás líbilo tak k nám zase přijeďte.“ Lukáš i princové byli rádi, že pozvání dostali, protože se jin dívky líbily, ale mohli domů přivést děvčata z chalupy, když byli královští synové?:“ Děkujeme za pozvání, Vendulko, přijedeme určitě čekejte nás až bude měsíc v úplňku.“ Rozločili se a jeli , dívky za nimi ještě dlouho mávaly.
Čas, který zbával do úplňku uplinul jako voda a zbýval poslední den. Dívky se princů nemohli dočkat, ale v noci se dívkám zjevil jejich otec, který nedávno zemřel a řekl:“dcerušky moje, budete si každá muset svého milovaného prince vyzkoušet hádankami.“ Jen to dořekl děvčata dostava strach, že princové hádanky neuhodnou.
Dívky byly tři královské dcery. Když jem zemřel otec, chtěl si jejich matku vzít zlý čaroděj Gargamel. Královny ho však odmítla. Čaroděj, by se jí pomstil, proměměnil celé její království v les, zámek s velkou zahradou ve statek, královnu v medvědici a její dcery v chudé dívky. Princezny museli každému ponocnému, který zůstal na statku déle než jednu noc, položit tři hádanky, a když neuhodl jen jedinou z nich, proměnil se ve vlka. Kdo by hádanky uhodl, ten by pomocí zazračných květů vysvobodil celé království, královnu, princezny i lidi před nim proměněné ve vlky. Tak změlo prokletí, které vyřkl čaroděj Gargamel na ubohé Království Květů.
dívky měli strach, ale co se dalo dělat. Pokledily ve stavení, postarali se o drůběž. Vendulka nakrmila svého psa Sokola, Terezka svojí kočku s koťaty a Klárka se postarala o tři koně stojící ve stáji. Nezapomněly také dát misku mléka a med k lesů, kdyby maminka dostala hlad. Vendulka napekla koláče, uvařila oběd a čekaly na kosty. Princové přijeli a hned se vyptávali:“Tak co, Klárko, stýskalo se Vám ponás?“ „Měly jste se dobře, Terezko?“ Těšily jste se až nás zase uvidíte, Vendulko?“ Dívky se jenom usmívaly, protože to byal všecho pravda. Pozvaly prince dál a Vendulky jim koláče. Odpoledne si vyšli na procházku do okolních lesů. Lukáš našel nalého pavoučka, dal si ho na ruku a prohlížel si ho. Klárka se pavouků štítila a tak ho prosila, aby toho pavouka zahodil, Lukáš se jen zasmál a pustil pavouka do trávy. Vendulka měla strach, že Lukáša tomáš s Milanem zůstanou na noc, aže zítra přijdou na řadu hádanky.
Druhý den byl jako první. Tomáš s Milanem pomáhalii Klárce a Terezce poklízet doma i na dvoře, sekali trávu, obraceli seno, krmili králíky a drůbež, štípali dříví a jinak pomáhali. Vendulka uvařila oběd a chtěla jít za Sokolem a Lukáš se nabídl, že půjde s ní:“ Zavedu Tě ke svému nejlépšímu příteli, k mému milému Sokolovi. Sokole, Sokole!“ zavolala Vendulka a ze zahrádky vyběhl pěkný pes a ona ho nakrmila. Když se vrátili prostřela k obědu. Po obědě se Milan s Terezkou a Tomáš s Klárkou jeli projet na koních a Vendulka s Lukášem zůstali doma. Když poklidili v kuchyni zavedla Vendulka Lukáše do své zahrádky. Lukášoví se tam velmi líbilo, vyznal se dobře v květinách, protože jeho otec-zahradních ho učil znát květiny přítodů vůbec. Jen jednomu záhonu se podivil:“ Co je tohle za zvláštní květiny? Proč nekvetou, když kvete všechno kolem?“ „To jsou tuze vzácné květiny, ty vykvetou je dvakrát, ale až vykvetou po druhé tak ty květy už nezvadnou a až vykvetou poprvé přinesou nám štěstí, tk mi to říkal můj tatínek, když umítal. Musím je stákle zalévat, akdyž nám bude štěstí přát vykvetou brzo, podívej tady jsou už malinká poupátka.“ Vykřilka Vendulka, až jí slzy vytryskly. Když se začalo šeřit, začala Vendulka Lukáše přemlouvat, aby odjeli, ale nesměla prozradit proč. Llukášovi se to zdálo tuze divné a přemluvit se nedal.
Po večeři si šli všichni hned lehnout a princové usnuli ajok by je do vody hodil. Dívky se proměnily v princezny, měly svoje královské šaty a na hlavě korunku. Kdyby je někdo viděl mysles by si, že se mu zdá nejkásnější sen jeho života. Terezka si vzala lucernu a v doprovodu svých sester došla ke světnici, kde princové spali. Otevřela dveře a vešla, sestry čekaly u dveří. Terezka nejdřív zkontrolovala zda Tomáš a Lukáš spí. Když poznala, že je všechno v pořádku, sedla si na Milanovu postel a polibkem ho probudila. Milan se okamžitě probudil aposadil se na posteli. Myslel si, že se mu to všechno zdá. Krásná dívka v nádherných šatech sedí u něho a říká nu hádanku:“ Terezko“ „Psst! Ticho, Milane, odpověz na mou hádanku: Co je nejbystříjší?“ Milan se zamyslel a pak řekl „ Náš pes Azor!“ Jen dopověděl proměnil se v šedého vlka, Terezka ho pohladila a otevřela okno, kterým vlk vyskočil a utíkal k lesu. Terezka vstala a plačíc vyšla ze světnice. Když Klárka s Vendulkou uviděly pačící sestru bylo jim všechno jasné. Milan hádanku neuhodl ajiž běhá po lese v šedé kůži vlka. Šly do svého pokoje, kde se proměnily zase v obyčejné dívky a čly spát.
Ráno vstali Tomáš s Lukášem a hledali Milana „Terezko neviděla jsi Milana?“ „Ne, neviděla“ odpověděla plačící Terezka, byla nešťastná. Den přešel a už tu byla noc. Terezka jen zaslechla, že na kraji lesa vyje vlk. Rozpakal se a utekla do světničky. Když Tomáš s Lukášem spali, proměnily se dívky opět v princezny a šly ke světnici ke jinoši spali. Klárka vstoupila s lampu v ruce a podívala se jestli Lukáš spí. Spal. Sedla si k Tomášovi jako munulou noc Terezka. Položila Tomášovi hádanku, ale ani tomu se nevedlo lépe a proměnil se také ve vlka. Klárka ho pohladila a otevřela okno, aby měl kudy utéct do lesa. Klárka vyšla smutné ze světnice a řekla:“ Terezko, nemá to cenu už se vysvobození nedočkáme. Co myslíš Vendulko?“ a Vendulka odpověděla :“ Jeěště počkejte se svým souden zítra jsem na řadě já a Lukáš. Co když právě on hádanky uhodne? Já mu věřím.“ Dívky odešly do své světnice, proměnily se a usnuly.
Ráno se Lukáš podivil, že snídá sám:“Klárko, kde je Tomáš? Nevíš?“ Klárka se na něho podívala uplakanýmy očima:“Nevím, Lukáši, nevím“. Kudy Terezka s Klárkou chodily tudy plakaly a Vendulka, když nesla Klukášovi chléb s medem k snídani měla s slzám taky docela blízko. Když Lukáš posnídal šel hledat Vendulku. Našel je na zahrádce. Seděla, hladila Sokola a dívala se na záhon vzácných květin Lukášovi se zdálo, že je Vendulka o maličko veselijší:“ Jsi nějak veselejší, Vendulko, než ráno.“ „Jsem, Lukáši, protože moje zázračné květinky se orobudily k životu. Když jste přijeli byla na záhonku malá poupátka, ale včera poupátka zvadla. Dnes tady však zase jsou a je jich tu mnohem více než před tím.
Den uběhl jako voda. Po večeři si šel Lukáš lehnout a hned usnul. Vendulka a její sestry se opět proměnily v princezny. Vendulka vzala lucernua šla do pokoje k Lukášovi. Sestry čekaly u dveříí světničky. Vendulka se sehnula nad Lukáše a s očima plných slzí ho políbila. Lukáš se naráz probudil a nevěřil svým očím. Vendulku okamžitě poznal, ale ty nádherné šaty coměla na sobě a korunku na hlavě. Lukáš na ni koukal jako na zjevení. Vendulka se bála promluvit, lae hádanky říci musela. Promluvila:“Lukáši, prosím tě, odpověz mi na moje hádanky: Co je nejbystřejší?, Co je nejbohatší? A Co je největší nepřítelem člověka?“ Lukáš se zamyslel. Vendulka se klepala strachy, že Lukáš hádanky neuhodne. Ten však odpověděl:“Největší nepřítelem člověka je lidská hloupost. Nejbystřejší je lidské oko, které všechno přehlédne. No a nejbohatší je země, z niž všechno naše bohatství pochází.“ Vendulka se vůbec nemohlas radostí vzpamatovat, protože Lukáš uhodl všechny tři hádanky. Hned se chtěl začít vyptávat, ale Vendulka ho políbila, vzala lucernu a odešla. Ten polibek na Lukáše působil jako uspávadlo a okamžitě usnul. Vendulka vyšla ze světničky s úsměvem na rtech a Klárce s Terezkou bylo jasné je Lukáš hádanky uhodl. O hodně šťasnější vracely se princezny, protože věděly, že čas jejich vysvobození se blíží. Jen počkat až vykvetoukozelné květiny na záhonku, o který se Vendulka tak pečlivě starala. Jak došly do světnice změnily se v obyčejné dívky a usnuly. Spaly se šťastným usměvym na rtech až do rány.
Ráno při snídani se Lukáš divil, že dívky nepláčí, ale že jsou docela veselé:“Vendulko, představ si, že se mi zdál zvláštní sen. Přišla ke mně krásná dívka oblečena v drahém šatě s korunkou na hlavě, ale byla ti podobná jako vejce vejci a dávala mi hádanky. Kádanky byli lehké a já jsem je všechny uhodl, protože takové mi tatínek taky dával, když jsem byl malý. Zvláštní sen co?“ Vendulka se jen usmívala, a když se Lukáš nasnídal, šli se podívat na záhrádku. Když přišli na zahrádku, Vendulka hned utíkala k záhonku se zázračnými květinami. Jaká byla její radost, když zjistila, že jedna květinka už kvete, rychle vzala konev a začala záhon zalévat. Pak šla k Lukášovi a navrhla mu:“ Nepojedeme se projet, ukázala bych Ti náš les:“ Lukáš souhlasil, osedlali si koně a jeli. Sokola vzali také s sebou. Jeli lesem a najednou proti nim stojí dva vlci. Byli to samozřejmě zaklatí princové Milan s Tomášem. Lukáš už nabíjí kuší a chce vlky zastřelit. Vendulka, ale zavolala:“Sokole zažeň je“ Sokol se proti nim rozběhl a vlci utekli. Lukáš se diví:“Proč si mě nenechala, abych ty vlky střelil?“ „Brzy se to dozvíš“ usměje se Vendulka „a pojedeme už domů, šeří se“
Když přijeli domů, Lukáš odvedl koně do stáje a jde za Vendulkou, kterou najde na zahrádce u záhonky kouzelných květin, který do večera celý rozkvetl. Vendulka zavolala sestry, aby jí šly pomáhat. Dívky otrhaly všechny květy ze záhonku a Vendulka je začala třídit. Nejkrásnějších sedm odebrala do misky. Dalších sedm svařila na čaj. Dalších sedm spálila na popel. Z dalších sedm upletla malý věneček, který schovala do kapsy u zastěry. Ostatní květiny nechala na velikém talíři a čekala až se setmí.
Když se setmělo poházela květy, které byli na talíři po lese a po louce. Popel ze sedni spálených květů vysypala na práh statku a na cestu před bránou do statku. Pak vzala konévku s čajem ze svařených kouzelných květů a řekla:“Lukáši, buď tak laskav a doprovoď nás. Terezko, Klárko, jdeme!“ Lukáš se velice divil, ale šel za dívkami, ktré si to vykračovaly k lesu. V lese Vendulka nalila čaj do dvou misek, které s sebou přinesla a dala jednu Klárcea druhou Terezce. Klárka zavolala:“Tomáši, pojď ke mně!“ a Terzka také zavolala:“Milane, pojď i ty ke mně!“ Jen to dořekly vyběhli z lesa dva vlci a běželi každý k jedné dívce.