Červená Karkulka- tak trochu jinak

Za devatero horami a devatero řekami se u lesa nacházela krásná vesnička a vsadím svoje boty na to, že tam ještě je. V té vesničce žila krásná žena se stejně krásnou, ne-li krásnější dcerkou. Té dívence neřekl nikdo jinak než Červená Karkulka. Totiž abyste věděli- Karkulka bylo její pravé jméno a červená se jí říkalo jen proto, že stále chodila v červené barvičce. Už dlouho maminku přemlouvala, aby se přestěhovaly někam do velkoměsta. Karkulka chtěla metro, mrakodrapy, supermarkety a dopravní zácpy, avšak žena byla spokojená s venkovem, s jejich vilkou, s malou přední zahrádkou, se samoobsluhou Na růžku a hlavně chtěla být co nejblíže své mamince, která bydlela uprostřed lesa na malém osamělém paloučku.
Karkulka díky tomu měla k babičce jakýsi odpor.Možná to však bylo i kvůli pravidelným návštěvám, které musela absolvovat. Rozhodla se, že tomuhle vykořisťování zatrhne a pak se snad konečně odstěhují z toho zapadákova. Vymyslela dokonalý plán,jelikož byla skvělá taktička a teoretička- nemohl zklamat.
Jednou, když se blížila další návštěva, Karkulka si domluvila v lese tajnou schůzku s nájemným vrahem- vlkem. Na sraz se pečlivě připravila- rozcuchala si své zářivě červené vlásky, jak měla ve zvyku; natáhla si na sebe své oblíbené punkerské triko, červenou minisukni a červené kozačky nad kolena. Poznávacím znamením byla černá růže ve vlasech.
Když dorazila na smluvené místo vlk už na ni čekal. Vysvětlila mu jak se dostane k babičce a jak to všechno bude probíhat. Pak se rozloučili a krvelačný vrah šel na věc.
V tu samou dobu, kdy se vlk prodíral lesem k babiččině domečku, nedaleko mladý myslivec venčil jejího čtyřnohého mazlíčka. Házel pejskovi klacek na aportování, ale co se nestalo. Hodil ho omylem do rybníka, psík klacek nevědomky následoval a nedošlo mu, že neumí plavat. To však neuměl ani myslivec, takže bezmocně sledoval jak se topí. Pak ho napadlo, že nemůže říct babičce, že jí "utopil" psa, tak jí namluví jeho pouhou ztrátu. Celou cestu si dokola opakoval, co jí řekne. Trénoval i zděšený obličej.
Přišel k chaloupce, otevřel dveře a... v posvátném zděšení stál a koukal na hrůzostrašný vražedný výjev. Vlk rval stářím ztuhlé maso z povalující se mrtvoly, všude krev...i přesto vykoktal to, na co myslel celou cestu: ZTRATIL SE PES!