Li - Ly

Líbivý mladý muž jménem Libor se vydal do starého, již zapomenutého mlýna blízko u Volyně, semlít mouku na linecké koláče. Mlýn to byl kdysi vyhlášený samou chválou. Sama princezna z Lysolaje posílala své královské pekaře mlít mouku až do Volyně. Libora cestou lesem potkala blýskavice, déšť a kroupy. Schoval se tedy pod vykotlaným dubem, že přečká plískanici. Opodál seděly dvě staré babky, něco si mumlaly a v tom Libor slyšel o starobylém mlýně, že je zakletý, mlýnice prý nemele, mlynář s mlynářkou zmizeli bůh ví kam a jejich líbezná dcera Liliana stále jen lítostivě vzlyká. Také se proslýchá, že ve mlýně bydlí strašlivý čert Limbulimbác. Má měkké plytké srdce, plive oheň, slintá a vyfukuje čarovný plyn lítosti, kterým Lilianu očaruje. Ona se pak nemůže zamilovat do žádného muže. Čert je to opravdu velmi škaredý, starý protiva s lysou hlavou, lišejem v obličeji a dlouhým vypelichaným vousem. Nadmutou bradou, hrbem mezi lopatkami a kostlivým tělem. Libor se rozhodl Lilianu vysvobodit a čerta porazit. Nasedl na líného koně a odjel do Volyně. Jel dlouho hustým spletitým porostem, kde bloudil, ale pak podle lišejníku našel cestu ven. Jel dál černými skalami, až na malou mýtinku, kde uviděl malilinkatou chaloupku. V té podivné chaloupce bydlila babka kořenářka. Ta za nejtemnějších nocí sbírala léčivé bylinky. U té chaloupky rostlo mnoho kvetoucích kytiček všeho druhu. Lilie, tulipány, lýkovec i trníté ruže. Nahoře nad nimi se honilo hejno malých kolibříků a jejich křidélka se v záři slunečních paprsků odrážela jako malé blýskající se plíšky. Libor jí velice rád pomohl nanosit průzračnou vodu z nedaleké studánky a zalít všechny žíznivé kytičky.
Při zalévání se ho babka zeptala kam má namířeno. Libor jí vypověděl, jak slyšel dvě babky pod starým dubem rozmlouvati s lítostí o starém mlýně, krásné Lilianě a čertovi Limbulimbácovi. Také se jí svěřil, že se rozhodl Lilianu vysvobodit. Babka kořenářka mu za jeho pilnou práci poradila, jak má Limbulimbáce porazit.
Pověděla mu, že když se začne nedaleko ve skalách o půl noci blýskat na časy, je slyšet plynoucí vánek a plíseň se rozplyne v půlnočním svitu, musí se blízko lísky natrhat pelyněk a plicník do plyšového pytlíku a ten převázat lýkem. Z litru lihu, pelyňku a plicníku pak připravit odvar a jím polít čertovi lysé lýtko pravé nohy. Čert tak ztratí svou čarovnou moc a rozplyne se jako pára nad hrncem. Jen tak Libor může vysvobodit Lilianu, která se zbaví začarování lítosti a bude se moci zamilovat do nějakého muže, zachrání také styrobylý mlýn, který začne znovu v mlýnici mlít nejlepší mouku ve Volyni. Zachrání mlynářku, kterou Limbulimbác proměnil v plicník a mlynáře, kterého proměnil v pelyněk.
Libor poslechl rady babky a vykonal jak pověděla. Když se začalo blýskat na časy, vydal se k velké lísce pro pelyněk a plicník. Bylinky vložil do plyšového pytlíku, převázal lýkem a spěchal zpět do malé chaloupky k babce uvařit odvar. Hned jak byl odvar hotový, vydal se na cestu do mlýna zachrínit Lilianu.
Už z velké dálky byl slyšet její vzlykot a když se přiblížil blíže mlýnu, poprvé jí uviděl. Krásnou, líbeznou ale velmi smutnou, uplakanou dívenku. Stála před Limbulimbácem, který polykal oheň, z popela olizoval žhavé uhlíky a vyfukoval na ní čarovný plyn lítosti. Libor neplýtval časem. Bleskurychle přiskočil k čertovi, vytáhl z pytlíku odvar a polil mu lysé lýtko pravé nohy. Limbulimbác se rozplynul v bílou páru.
Starobylý mlýn začalo znovu pohánět velké mlýnské kolo, mlynářka s mlynářem opět začali mlít nejlepší mouku ve Volyni a mladí lidé se do sebe tak zamilovali, že se jim do roka a do dne narodil syn. Chlapečkovi dali jméno Dalibor. Sudičky, co po narození chodí líbeznými hlásky přisuzovat maličkým budoucnost, mu předpověděly život mlynáře, krásnou ženu, štěstí a mnoho dětí.
Starobylý mlýn mele tu nejlepší mouku daleko široko od Volyně a královští pekaři zase jezdí až od Lysolaje. Tak se stalo, co bylo a nebylo. Tak se žilo tam a nežilo, a pokud se tak stalo, žije se tam dodnes.