Tedy & Fredy

Tedy a Fredy jsou nerozlučitelnými přáteli. Fredy nedávno objevil neznámé podkroví, ze kterého se ozývalo jakoby kuní chroupání, ňufání a pískání.
Domníval se tedy, že tam straší.
"Hlavně potichu a nenápadně!" Strachoval se, když ukazoval Tedymu to pozoruhodné místo." Jsou tady kuní duchové. Hlavně támhle na tom trámu v rohu je i něco vidět." Pomaloučku se přibližovali k záhadnému zákoutí. Vtom ze slaměného pelíšku na trámu vykoukla jakási malá hlavička. Bylo to sedmitýdenní mládě kuny, které se už nemohlo dočkat, až spatří svět i někde jinde, než jen na půdě, kde zatím bydlelo.
Mrňousek začal přemlouvat Tedyho, aby jej vzal podívat se ven. Tedy mu tedy pomohl vydrápat se ven střešním okénkem. Rodiče pěti malých kun si ani nevšimli, že jim jedna chybí.
Tedy už byl s malým na střeše, když Fredy zaslechl jakési mlaskání z velké truhly. Ihned jej přepadla strašlivá myšlenka:"Jde skutečně o strašidelnou půdu, ta malá kuna, jež už je s Tedym venku, ho určitě vtáhla na nějaké ještě strašlivější místo, a truhla je nepochybně rakev nějakého kuního upíra, který nyní sám sebe požírá, potom vstane a....." I přes mráz, běhající mu po zádech, si dodal odvahy a přiblížil se k truhle.
Když ji otevřel, spatřil čtyři ve švestkách si hovící mláďata kuny. Ta se natolik vyděsila, že začala usilovně pískat o pomoc rodičů, kteří se věnovali nejmenším v pelechu na trámu. Když Tedy slyšel pískot, myslel si, že je jeho přítel v nesnázi a ihned se vrátil. Jakmile rodiče spěchající napomoci vystrašeným mláďatům v truhle ve tmě spatřili žlutou náprsenku svého malého spolu s vracejícím se Tedym, začali mu děkovat, neboť se domnívali, že zachránil zatoulaného nezbedníka a na oplátku se s oběma kunami rozdělili o švestkový poklad.
A ani jeden ze dvou dobrodruhů nic nenamítal na chválu za údajnou záchranu zvědavého mrňouska, neboť měli pocit, že si to zaslouží.
Za statečnost.