Jak se z vojáka stal král

Kdysi dávno žil jeden muž s ženou. Byli velmi chudí a smutní. Od rána do večera museli pracovat na poli a večer museli spát na nepohodlném seně, které píchalo do zad a svědilo. Jednou ráno kdy žena udělala svým dětem poslední jídlo, které měla ve spíži se, muž rozhodl, že to tak dál nejde a musí s tím něco udělat. „Jdu na hrad se zeptat, jestli by tam pro mě neměli práci.“ Oznámil muž rodině a odešel. Žena se doma se svými dětmi strachovala, ale kdyby si muž našel práci na hradě, měli by se velmi dobře. Muž došel na hrad a šel přímo ke králi. Uklonil se a řekl: „Pane králi doma už, nemáme jídlo a na poli pracujeme od rána do večera a dostáváme za to jednu zlatku! Nemohl bych vám pomoct v armádě?“ Král si ho prohlížel svým okem a dodal: „Inu když nemáš co jíst tak tě přijmeme k armádě.“ Král si pokašlal a dech málem nepopadl, byl velmi nemocný, ale doktoři ze zahraničí ho drželi při životě. „Běž už pryč! Pan král teď potřebuje klid!“ Vyhodil muže jeden s doktorů.

Muž se tedy rozhodl, že zítra nastoupí do armády. Šel tedy domů. „Kdybych přežil v armádě, dostali bychom 12 zlatek na tři týdny!“ oznámil muž ve dveřích. Žena se na něho smutně podívala a začala plakat. Muž si k ní přisedl a hladil jí po hedvábných vlasech. Večer se s ním děti rozloučily a žena s pláčem ho doprovodila kousek cestičky k hradu. „Tady máš něco na památku.“ Řekla žena a podala mu šátek. „Děkuji, bude mi vás připomínat.“ Odpověděl muž a odešel. Žena mu zamávala a šla domů. „Tak jsem tady.“ Řekl muž vojákovi, který na něho čekal před bránou. „Zde máš oblečení a zítra ve 4 ráno odcházíme do boje, vyspi se.“ Dodal voják naštvaným hlasem a podal mu věci. Muž si je vzal a šel do jeho pokoje, který byl v podzemí. „Vstávej! Je ráno!“ zatřepali s mužem. „Už vstávám.“ Odpověděl muž. Když došli na ušlapanou louku všichni, se, schovali a nachystali se k boji. Muž si zalezl k balíku slámy a připravil si pušku. Naštěstí jí ani nepotřeboval, protože se protivníci vzdali a všichni se sebrali a šli na hrad. Uběhlo pár týdnu cesta, byla dlouhá a vojáci museli cvičit každé ráno odpoledne i večer. Když konečně došli na hrad všichni, si, lehli k bráně a odpočinuli si.

Najednou zatroubí trumpeta a člověk oznámí: „ Král na tom vypadá zle!“ Lidé, kteří šli kolem muže, začali brečet křičet a utíkat. Muž se tedy rozhodl, že poděkuje králi. Došel k jeho posteli a viděl jeho bílou tvář, která na tom vypadala velmi špatně. „Děkuji vám za to, že jsem mohl být v armádě.“ Řekl muž. Král zasýpal a podíval se na muže. „Nemáš za co.“ Odpověděl zdravým hlasem. Doktoři se na něho záhadně podívali. „Vy mluvíte!“ Vykřikl doktor. „Řekněte mu ještě něco.“ Zašeptal muži do ucha doktor. „Byla to skvělá práce!“ řekl muž a král se pousmál. „To není možné on, ho, vyléčil! Ten muž je doktor!“ vykřikl doktor. Král vstal z postele. A pustil se do právě upečeného kuřete. „Nyní budeš korunován.“ Rozhodl král a šel si pro víno. Uběhly 2 týdny a muž se měl stát králem a jeho žena královnou jeho dcery byly princezny a jeho synové byli princové. Král podal muži korunu a královně také. Po 3 letech bývalý král zemřel a muž dostal celý zámek na starost. Jeho rodina se na tom měla velmi ale velmi dobře. A kdoví možná ještě sedí muž s ženou a s jeho dětmi na hradě a smějí se tam do dneška.
Konec.