Proč strká pštros hlavu do písku

Dnes je nám již známo proč pštrosi strkají hlavu do písku. Dělají to když jsou v nebezpečí a myslí si, že je pak nikdo neuvidí. Kdysi tomu ale bylo jinak...
Před mnoha a mnoha lety žil v neznámé exotické zemi král, jmenoval se Adinas. Nebyl už zrovna nejmladší a žil ve svém paláci sám, jen se služebnictvem. Měl všechno co chtěl, ale přece jen mu něco chybělo, opětovaná láska. Beznadějně se zamiloval do krásné mladé tanečnice jménem Caliope. Byla velice krásná a také to o sobě věděla, o přízeň můžů neměla nouze. Král Adinas byl dobrý člověk a tak mu záleželo na tom, aby si ho Caliope vzala z vlastní vůle. Ta ovšem krále nechtěla a z vlastní zlomyslnosti vymýšlela zvláštní úkoly, které měl král plnit. Král už splnil mnoho úkolů od Caliope, ale ikdyž je splnil, Caliope si ho stejně nevzala.
Jednoho chladného večera při zvuku cikád král Adinas seděl ve své komnatě a přemýšlel o své milované Caliope. Prostě ji chtěl mít u sebe. Tak se za ní sám v převleku vypravil. Caliope tancovala na městské slavnosti. Král Adinas za ní přišel a řekl jí, že už ho trápí dost dlouho a že ji bezmezně miluje. Caliope se jen zasmála a řekla:"Vždyť bys mohl být mým otcem!Musíš mi splnit jedno přání. Kdysi dávno putovali po poušti staří překupníci s diamanty a ztratili zde překrásný démantový prsten! Když ho najdeš,stanu se tvou ženou, už doopravdy." Když se král Adinas vrátil do paláce, byl hodně smutný."Poušť je tak velká, je nemožné najít v ní jeden prsten!"
V noci se králi zdál podivný sen o pštrosech. Ráno byl mrzutý a přemýšlel nad tím, jak najít prsten. A v tom mu v hlavě blesklo jako z čistého nebe. Pštrosi by byli skvělí hledači, mají dlouhé krky a na hnátech dlouhé drápy. Okamžitě svým služebníkům tuto novinu oznámil.Ti se vydali na poušť se stovkami pštrosů . Mezi nimi byl i pštros Emu, byl velice rychlý a patřil jednomu panovníkovi z Persie. Král byl stále nešťastný a neustále si kladl otázku, proč se zamiloval zrovna do Caliope. Pštrosi strkali hlavu do písku. Hledali hodiny, dny, noci, týdny... Když už nikdo ani nedoufal, Emu vytáhl hlavu z písku a v zobáku měl překrásný prsten ze zlata zdobený krásnými diamanty. Když se to Adinas dozvěděl, ihned spěchal za Caliope.
Caliope byla se svými přáteli, když ji zrovna král navštívil. Ukázal jí prsten . Caliope zazářilo v očích...Něco tak krásného ještě neviděla a ani nedoufala, že by král mohl prsten naleznout. Král se usmíval a pravil:"Caliope, staneš se mou ženou"? Caliope jen stroze zakroutila hlavou, natáhla ruku a na prsteníčku měla prsten..od svého nového chotě.Už patřila jinému. Král poté řekl Caliope jen jediné:" Zlomila jsi mi srdce, nikoho jiného nebudu milovat tak jako tebe". Král se potom už s nikým nebavil a nakonec zemřel...sám.
Od té doby co našel Emu prsten, všichni pštrosi strkají hlavu do písku. Na báj o králi Adinasovi a krásné Caliope se však už zapomnělo. KONEC