Proč jsou růže rudé?

Je to už hrozně dávno, kdy chlapec jménem Jeroným přišel do městečka za svým strýcem na zámek, aby se vyučil zahradníkem. V tom městečku pěstovali jedinou květinu - bílou růži. Kam se Jeroným podíval, tam uviděl růst keříček s bílýma růžema. Na zámku šel za svým strýčkem a prosil ho, aby ho také naučil být zahradníkem. Král svolil, že Jeroným smí bydlet se strýcem v domku pro zahradníka za zámeckou zahradou.
Od té doby se učil o růže pečovat. Naučil se je stříhat, zalévat a časem si je zamiloval. Sloužil na zámku dlouhou dobu, když jeho strýc jednou onemocněl. ,,Natrhej růže a dones je do zámku do třinácté komnaty. " řekl to ráno strýc svému synovci. Jeroným tedy růže natrhal, došel až před komnatu a zaťukal na dveře. Nic se neozvalo, a tak tedy vstoupil. Nejdřív nic neviděl, protože naproti dveřím bylo okno, kterým byla celá místnost ozářena poledním světlem. Když se rozkoukal, spetřil na okně sedět krásnou dívku. Měla štíhlou postavu pod zlatými šaty, rudá vlasy do pasu, zářivé zelené oči a plné rudé rty. Na první pohled se do té krásy zamiloval. Dal růže do vázy a zas musel odejít, protože měl moc práce. Od tohoto dne jí nosil bílé růže a zdržoval se s ní den ode dne dýl a dýl, až se do něj i dívka zamilovala. Každé poledne si povídali, smáli se a líbali.
Jenže se o nich dozvěděl král a ve vzteku vyřkl ortel - nechal Jeronýma pověsit za to, že se toho půvabu dotknul. Dívce toto rozhodnutí zlomilo srdce a už znovu nechtěla trávit dny sama zavřená v komnatě. Proto v podvečer, když se pod Jeronýmem propadla plošina a Slunce zapadalo, vyskočila z okna. Dopadla do záhonu bílých růží, které jí trny rozdrásaly kůži tak, že každý květ byl rudě zbarvený jají krví, zahalen jejími vlasy nabo rudou září zapadajícího slunce.
Na tom záhonku už nikdy bílé růže nevykvetly, jen růže stejně krásné jako dívka se stejně rudou barvou jako měly její rty, vlasy a zapadající slunce.