Létání s draky

Nastal podzim,mlha nad krajem pověsila mokré prádlo a ze šňůry mračen, kanuly dešťové krůpěje. Klukům z Bedřichova, to ale nevadilo a chystali se na vrch Maliníku, pouštět draky. Ještě předtím, se zastavili v lese, pro Nekráska,kterého přivolali známou říkankou. Když dorazili na vrchol Maliníku,začalo příznivě foukat. Kluci vypustili své papírové krasavce a ty se ve vzduchu vznášely,jako labutě.
A jelikož Nekrásek byl strašidýlko ,vznášel se společně s draky taktéž. Až jednou si kluci dole povzdechli:
,,Škoda že se nemůžeme vznášet společně s draky Nekrásku"
Nekrásek se zamyslel a začal s kouzlením,kluci byli v mžiku lehčí,než vzduch.Pak se všichni společně vznášeli nad Bedřichovem,když tu najednou zlomyslný vítr foukl do píšťaly a oba kluky vzal do svých spárů a unášel je kamsi k Jizerce.
Tam ovšem Nekráskova kouzla přestala působit a tak se stalo, že Vojta s Kubíkem začali padat dolu na zem. V poslední chvíli je zachytila hodná víla Izerína,která je v těchto končinách doma, jinak by oba jistě spadli do Safírového potoka,co se pod nimi třpytil.
Hodná víla je potom zanesla zpátky do Bedřichova,kde uslyšeli hlasy jejich maminek,které je volaly k večeři. Nekrásek proto opět pronesl kouzelnou formuli a kluci se pomalu snesli zpátky na zem,přímo do zahrad svých domovů, kde už je maminky očekávaly.