Slatinová past a návštěva hájovny

Počasí nad Bedřichovem, se konečně po pár dnech umoudřilo. Slunce se na blankytné obloze kutálelo jako žlutý míč. Toho využili i Kubík s Vojtou,kteří se vydali na výlet, kolem Nové louky a Blatenského potoka. Tentokrát se rozhodli jít sami,bez Nekráska,což se později ukázalo, jako osudová chyba.
Po několikadenních deštích,se silně podmáčela půda a slatiny, kolem Nové louky připomínaly bažinu. Kluci byli na procházce unešení krásou vzrostlých smrků i okolních luk, proto si nevšimli,že sešli z vyznačené trasy. Zjistili to ve chvíli,kdy uvízli v jedné slati a začali se pomalu propadat hlouběji a hlouběji do mokřadu. Nemohli se vůbec hnout,začali hlasitě volat o pomoc, po nějaké chvíli si vzpomněli i na Nekráska,jehož se pokoušeli přivolat,ale marně,Nekrásek byl příliš daleko odsud.
Kubík a Vojtík už začali propadat panice, poněvadž se v lese začalo pomalu smrákat a kluci se nemohli z pasti dostat. Měli, ale štěstí v neštěstí,na obchůzce v lese, tu byl zrovna hajný Hoblina, se svojí věrnou fenou Minou. Náhle zaslechli zoufalé volání o pomoc,Mina zavětřila stopu a zanedlouho, už oba našli Vojtu s Kubíkem,jak stojí po pás v bahně.
Hoblinovi bylo okamžitě jasné,kolik uhodilo,uřízl proto silnou větev a jeden konec podal Kubíkovi a po chvíli se mu podařilo hocha vysvobodit ze zajetí. Pak společně pomohli i Vojtovi,načež hajný Hoblina povídá : ,,Musíte honem do tepla,nebo nastydnete, naštěstí nedaleko odtud mám hájovnu,zvu vás ke mně na horké kakao a něco na zub."
Tomu nešlo odolat a kluci začali následovat Hoblinu a Minu, do hájenky. Uvnitř bylo krásně teploučko a útulno,oheň v kamnech neposedně poskakoval, jakoby chtěl vyskočit z plechových dvířek. Kluci si museli svléknout mokré a špinavé oblečení. Hoblina, jim ale půjčil nějaké svoje, bylo jim pochopitelně velké,takže vypadali trochu komicky.
Hajný mezitím kontaktoval rodiče obou chlapců,kteří si začali dělat starosti. Kakao a teplo hájenky udělaly brzy své a oba kluci zanedlouho usnuli. Hajný, tedy vypral klukům zablácené svršky,které do rána krásně uschly. Další den, se kluci oblékli do svého oblečení a ještě jednou poděkovali hajnému Hoblinovi, za záchranu života a za pohoštění a když jim Hoblina slíbil,že ho mohou zase navštívit,kdykoliv budou chtít,Vojtík s Kubou rádi souhlasili, načež se rozloučili a spěchali do svých domovů.