Noc v kostele

Kubíkova maminka chodila každou sobotu vypomáhat do bedřichovského kostelíku s úklidem. Kubík s Vojtou tam někdy šli s ní. V chrámu si chlapci většinou hráli na schovávanou, nebo obdivovali bohatou výzdobu.
Jednoho dne v sobotu se Kubíkova maminka opět chystala do kostela a kluky vzala s sebou. Kuba s Vojtou se zabrali do hry, až si vůbec nevšimli, že maminka skončila s prací. Kostel se navíc v ten den zrovna zavíral dřív. Když si to kluci uvědomili, bylo už pozdě. Kostel byl zamčený.
Kuba s Vojtou byli vyděšení a snažili se dostat ven, ale marně.
Zkoušeli zavolat Nekráska, ale ten byl daleko odsud. Netrvalo dlouho a v kostele se setmělo, klukům bylo jasné, že nastal večer, tím pádem budou muset v kostele přečkat celou noc a jejich rodiče si o ně začnou dělat starosti.
A skutečně, když chlapci nepřišli do noci domů, jejich rodiče vyšli před dům s hrůzou v očích se hned se začali vyptávat náhodných kolemjdoucích, jenže ti o klucích neměli žádné zprávy. Druhý den v neděli ráno, než začala mše šel správce kostela otevřít bránu a nalezl spící kluky na dřevěných lavicích.
Ihned kontaktoval rodiče obou chlapců, což Kubíka vzbudilo, po chvíli se probudil i Vojta. Byla jim trochu zima, neboť se v kostele netopí, načež překvapenému správci vyprávěli, jak se ocitli včera v kostele. Zanedlouho přišli i jejich maminky , které promrzlé kluky odvedly zpátky domů a cestou jim kluci celou příhodu zopakovali.