O naději

Hádali se mniši, kdo z nich je tišší
Přiletěl tam čmelák i jeho bratr sovák.
Ku ku, ku ku.
Bz, bz, bzz, bzz
Jak se vyznat v mumraji, když lachtani se válejí
Plujou, skáčou, piští.
Příští stanice je konečná. Prosím vystupte. Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají.
Stojíš rozespalý na perónu.
Kde a proč tu sem?
Byl to sen.
Revize jízdenek. Prosím předložte platný jízdní doklad.
Byl by to poklad najít ho.
Vím, že není.
Zdržuji.
Oddaluji okamžik pravdy.
Zapínám kabát a jsem náhle neviditelný.
Bavím se sledováním zuřícího revizora.
Do ucha mu říkám: ku ku, ku ku, ty kluku.
Pech a vzdech.
Eskalátory ven.
Ven z města.
Domu.
Rád by bezdomovec šel.
Hodiny ukrajují neúprosně čas.
I jemu.
Každému z nás.
Kde se vzal tu se vzal rytíř na bílém koni.
Kůň měl křídla a jezdce.
Letěl a dával naději.
Že i nemožné je možné.
A viděl z výšky běsnění a vřavu vojny.
Milující se páry.
Komíny vedoucí až do nebeské výšky.
Smutek i krásu.
Byl to otec Šemíka.
Toho co skákal z Vyšehradu v naději.
Že sny se všude válejí.
A v té aleji přitom bylo nablito.
Od vojáků co nemohli vydržet pohled na zvěrstva, která páchají.
I princezna je smutná.
Vydali se na pouť s kocourem Mikešem.
Potkali Honzíka na cestách. Cestou se stavili za hochama u bobří řeky.
Dostali i kytici od Erbena. Viděli Apače, rudochy i bělochy.
Potkali Lenina, Stalina i Hitlera.
Gottwald jim na to rudě svítil.
Žhnuli mu oči z revoluce.
A davy křičely
Pověsit, sebrat, znárodnit.
Ve jménu dobra prý.
Na trati autodromu
Řev burácejících motorů roste a sílí.
Monopost se prosmýkne šikanou.
Otáčky červeném poli otáčkoměru.
345 rovinka.
Následují ostré brzdy, levá tři přez horizont váže práva plná pět...
A nad tím anděl Archanděl.
Se baví.
Krásné ženy v depu drží palce svým jezdcům.
Rytiřům v nehořlavých kombinézách.
Náhle Šonka ve spirále napodobuje let čmeláka.
Dýmovnice v týlu.
Obraty a přemety, stoje stroje.
Vrtám díru do panelu.
A vzpomenu na mnichy.