Vyvolávač mrtvých 3, část - Sluneční kámen

Elfka jim věnovala ještě jeden nedůvěřivý pohled, ale pak kývla. Dobrá tedy, už se můžete hnout, ale vaše zbraně si ještě ponechám. Kousek odtud je ve skále jeskyně. V ní tábořím a byla bych ráda, kdybyste mě poctily svou návštěvou.“
„A máme na výběr?“ ušklíbl se Querk, když sledoval, jak Adelaîde sbírá jejich zbraně a ukládá je do vaku na zádech.
Elfka se k němu nedbale obrátila a sykla: „Ne.“

Asi po půl hodině se jim podařilo vyšplhat nahoru k jeskyni. Nebyla daleko, to ne. Sotva pár desítek metrů vzhůru srázem, ale s Querkem, který po cestě stále ztrácel části těla, byl výstup o trošku složitější. Nakonec se však elfská princezna a nekromant se svým částečně shnilým společníkem dostali do bezpečí. „No útulný, jen co je pravda,“ ozvala se ironicky Querkova hlava, momentálně částečně oddělena od zbytku těla. Jeho poznámka byla zanechána bez povšimnutí, což s jej poměrně dotklo. Adelaîde se sklonila nad ohništěm a během několika vteřin vykřesala oheň, pak pokynula svým dvěma hostům, aby se posadili. „Je tu pár věcí, co see toužím dozvědět,“ pravila. „Kam vy dva cestujete a proč? Kde lidé stojí o nekromanta a zombii?“
Axien chvíli zvažoval, co odpovědět, protože pravda, že cestují kam je zrovna napadne a nikdo o ně nejeví zájem se mu zdála nevhodná. nakonec se, ale rozhodl pro toto: „Chceme přejít tyto hory a pak se uvidí. Snad narazíme na někoho, kdo bude stát o naše služby. Vždyť armáda nemrtvých bojovníků je pro leckterého krále lákavá nabídka.“
„Hm, zabručel Querk tiše, že jej sotva bylo slyšet, „ještě kdyby ti bojovníci něco vydrželi a měli morálku. Už v pěti městech na nás nechali vypsat odměnu. Jak se zdá, zdejším králům se moc nelíbí, když se jim bojovníci rozplynou v prach, že Axiene?“ obrátil se na svého průvodce.
Ten jej ignoroval, pak se zahleděl na Adelaîde: „Ale co tu děláte vy? princezna sama v těchto horách, bez doprovodu. Smím-li se ptát, kam míříte?“
Adelaîde se usmála: „Já doprovod nepotřebuji. Sama se o sebe dokážu postarat a to je také důvod, proč jsem byla vyslána na tuto cestu. Z naší svatyně, z chrámu velké bohyně Hairó, byl ukraden posvátný kámen. Nějaký zloduch jej odnesl a dokud jej nepřinesu zpět, nevyjde nad Ewreiem slunce.“
„Cože?“ nechápal Querk. „Jak může nevyjít slunce?“
Adelaîdina tvář se zachmuřila: „Bohyně se zlobí. Seslala černý mrak nad celý les. Ewrei byl uvrhnut do věčné tmy, tedy dokud já, nejvyšší kněžka, nepřinesu Sluneční kámen zpět.“
„A víte, kdo vám ten kámen ukradl?“ zajímal se Axien.
Adelaîde zavrtěla hlavou: „Ne, vím jen, že ten zloduch tudy procházel přibližně před třemi dny. Poté se mi jeho stopa ztratila.“
Nastalo krátké ticho a Axien si mezitím prohlížel princezninu tvář. Byla skutečně neobyčejně půvabná. Pak si odkašlal a pravil: „Pomůžeme vám ten kámen najít.“
…