Když jdou dva...

Bylo, nebylo,

jednoho dne dolétl sedmý sluneční paprsek na dno Mariánského příkopu. Poseidon čekal na svou Malou mořskou vílu (MMV). S obyvateli moří a oceánů si MMV rozumněla, bylo jich přesně 2005. Nastal čas, kdy vystoupila z mořských vln a oblékla si lidské tělo. Čekala a stále jen čekala na svého prince, který jednou otevře tajemnou skříňku, jež měla v sobě ukrytou. Tajemný duch neznámého prince se třásl hrůzou, když byl postaven před úkol, zda skříňku správně otevře. MMV mu chytila jeho dlaň a vložila do něj veškerý svůj klid. Dílo se povedlo, laskavý muž otevřel Archu Úmluvy (zkáza Pandory byla na čas zažehnána). S netrpělivostí vytáhl z jedné ze tří zásuvek stříbrnou čelenku s židovskou hvězdou a dal jí MMV do vlasů. Ani si nestihl přečíst, který z otců připojil k Arše Úmluvy své podpisy (Bůh, Poseidon, Biologický otec, Ďábel). Ďábel chtěl úmluvu vypovědět, když však přišel MMV na pomoc Archanděl Michael, sám přiběhl a položil svou hlavu pod oštěp Archanděla Michaela na říční kámen.

ÁMEN, ÁMEN, pravím Vám,
Poseidon už není sám!
Zítra z rána slunce zčeří,
písmo psané do kadeří.
Vlna, vlnu stíhá v letu,
Boží prst se dotkl Světů.
Až Vám můj host setne hlavy,
oddechnou si nižší stavy.
Kol a kolem kolotočů růže,
v duši znám jen svého muže.
Nikdo jiný nemá právo vstupu,
Bůh nad Svět naklonil lupu.
Můj Bůh, můj Pán, Srdce mé,
Otec, Syn, Duch, jedno jsme.
Protože dnes dá-li Svatý,
zůstanu navždy u Táty.
Tati, volám mnoho let,
Ty víš, že chci všechno hned.
Můj můž příslib dnes mi dal,
že až příjde Kristus Král,
Svět už bude hodně slepý,
ale On to dobré slepí!!!
Kometou jsem Večernice,
Venuši jsem sfoukla svíce.
NA TENTO SVĚT NIKDY VÍCE!!!