Návštěva

Kdo tam?
Dávám otázku na klepající dveře.
Jdu jen tak okolo, tak mně napadlo stavit se na návštěvu.
A kdo jsi?
Já jsem vir.
Říkají mi koroňák.
A jsem už dlouho sám, bez hostitele.
Chřadnu a slábnu.
Vemlouvá se mi do přízně.
A co když tě nepustím?
Přijdu jindy, až se to bude hodit.
Tvoje návštěva se nebude hodit nikdy myslím si, ale zvu ho dál.
Jednou to přijít musí.
Nejsem tu sám, mám tu i bráchu a pár sestřiček, říká virák.
No to je mi nadělení...
Jo, nadělení to my jsme.
Přímo z Číny řídí naše činy.
Dlouho nás tam v laboratořích piplali a hostili.
Wu Chan je náš domov.
Vypadáte jako ježek co má bodliny i zespoda.
A jste celý rudí.
To je asi tou rudou Čínou, pomyslím.
Nebo vzteky.
Ale pěkně se s ním komunikuje, tak jej pohladím rukou po ostnech.
A máš mně.
Už se mně jen tak nezbavíš.
No když myslíš...
Jdu do lednice a nalévám dvoudecku 60 % slivovice.
Né to né.
To nemůžeš myslet vážně.
Tři loky, trošku spálené hrdlo dává jasnou odpověď.
Chvilku je klid.
Po chvilce se hlásí brácha.
Dávám další dávku.
Při likvidaci jejich sester mi dochází síly i alkohol.
Jsem nalitej přenašeč viru.
A ve víru událostí přemýšlím co s tím.
Asi se podívám do jeho rodiště.
Proč tam nechce být a jinam on cestuje.
Stojím před tou jejich laboratoří.
Hermetickým městem.
Nevinen s vinou uchycení.
Je tohle válka s neznámem, za kterou se dávají kříže?
Nebo si zasloužím mříže?
Ne, prý roušky budou zkoušky.
A hrdinové z Pearl Harbor.
A mastné tyče v metru.
A voda v květináči.
A listí na louce.
Je klíč k neznámému..