Cosi o koruně české a jedné nymfomance

Běžím, skoro utíkám.
S životem se potýkám.
Tykala mi družka i soudružka.
Na ráhnu jsem je viset viděl.
Vlajku, Lajku i laika.
To se nerýmuje.
To je jedno.
Je to dost podobné.
Zdobné břímě hrdě nesl.
Byl král.
Král měl královnu.
A spolu měli princeznu.
Jasné je, že to byla Jasněnka.
Byla krásná, chytrá a taky urozená.
A pohádkově bohatá.
Třináctou její komnatou byla nymfománie.
Styk, tato urozená měla už snad s každým z královského dvora.
Vědělo se to o ní, že jí jeden nestačí.
Jediné koho vynechala byl hradní protokolář Mlynář, taky Ovčáček, Forejt a Klaus.
Tušila totiž cosi o jejich orientaci.
Chtělo by to říci, že zazvonil zvonec a pohádky byl konec.
Ale nebyl.
Ta pýchavka ( Kateřina Kočí od Bárty) to nedělala jak říkala kvůli prospěchu se Škromachem, ale jen protože jí to bavilo.
Jako manželka Paroubka nebo Nečase.
Ne těch z vlády, to je jen náhodná shoda jmen.
Ta druhá měla zkušenosti se sadou maso praktikami.
A tyto využívala i ve styku s veřejností a se zpravodajskou službou.
A za toho krále se říká, že začlo velkého drancování říše.
Kradli se až už nebylo co.
Dokonce i krále okradli.
Komunisti.
Ale zvonec stále nezvoní.
Pak přišel kapitalismus.
A zase se zhaslo a kradlo.
Pak už i za bílého dne.
A když už nic nezbylo nadělaly se dluhy.
A ručiteli jsou masy.
A ty jsou tupé.
Na hlavách se jim tyčí metry hoven.
A oni kráčí hrdě dál.
A naše nymfomanka je stále neukojená.
Už není tak hezká a atraktivní.
Ale bídu dá i rozdá ráda a zadarmo.
A zazvonil zvonec a republiky to je konec.

Z tašky mizí flašky.
Jsou to moje úspory.
Peníze do kapitálu vložené.
Manželka je bezostyšně vrací a mě se kapitál ztrácí.